Čemu slouží pozitivní emoce?

Negativní emoce jsou úzce spojeny se zcela specifickými fyziologickými změnami. Když se kupříkladu dostaneme do situace ohrožení, prožíváme strach a naše tělo se připraví na to, co dělat, abychom přežili – například k útěku. U kladných emocí tomu je jinak: fyziologické změny sice nastávají, nejsou však zdaleka tak specifické. Radost je spojena s celkově zvýšenou aktivitou, zájem se zvýšenou pozorností a spokojenost naopak s obecnou nečinností. Jde tedy o zcela obecné děje. Na rozdíl od negativních emocí totiž není třeba dělat něco určitého. Toto zjištění bylo podnětem k hledání jiného teoretického modelu pro pozitivní emoce. Jedná se v současné době o jeden z hlavních úkolů, který řeší psychologové zbývající se otázkami emocí. Rozšiřuj a budujBarbara L. Fredericksonová (2002) se pokusila nastínit nadějné pojetí kladných emocí a jejich funkce v našem životě. Její teorie nese název Rozšiřuj a buduj (Broadens-and-build theory). Příčinou tohoto přiléhavého, leč kostrbatého názvu bylo zjištění dvou průvodních jevů pozitivních emocí:1. Rozšíření repertoáru momentálně probíhajícího myšlení a celkové aktivity člověka prožívajícího pozitivní emoci.2. Tvorba či doslova budování relativně dlouhou dobu trvajících osobních zdrojů.Pozitivní emoce se zřídkakdy objevují v situacích, kdy je ohrožen život člověka. Většinou tomu je právě naopak – nastávají, když jsme v bezpečí. V takovýchto chvílích není třeba vše vedlejší potlačit a bezvýhradně se soustředit na to, co v danou chvíli život zachrání. Pozitivní emoce tak mohou v klidu a míru rozšiřovat myšlenkový obzor osoby, která je prožívá a podněcovat ji k rozvinutí široké palety aktivit.Příkladem může být reakce člověka, který prožívá radost – jak tomu je třeba u trenéra, jehož družstvo dá v důležitém fotbalovém zápase rozhodující gól. Trenér se raduje a při tom výská, skáče, vytváří grimasy, tančí, zpívá, huláká, objímá se s těmi, kteří jsou nu nablízku... Nebo člověk, který o něco pociťuje zájem. Třeba biolog nebo cestovatel se veden svým zájmem dostává se do oblastí, do nichž by se v normálním životě nedostal, dělá věci, které v životě ještě nikdy nedělal. O tom, co se mu podařilo, hovoří, píše, přednáší, diskutuje a hledá souvislosti s tím, co již objevili druzí. Snaží se své poznatky začlenit do širšího poznatkového rámce, testuje hypotézy, pouští se do dalších výzkumů a dobrodružství. Při tom vytváří stále obecnější pojetí toho, co studuje. Zaujatost, zvídavost, objevitelské změření vedou od konkrétních krůčků k budování teorie a od budování teorie zpět k prověřování její platnosti zcela konkrétními kroky.Můžeme se ptát: oč při tom zmíněnému biologovi či cestovateli jde? Ukazuje se, že popsané činnosti, k nimž byli dovedeni svým zájmem, rozšiřují jejich zorná pole. Nové zážitky a poznatky, objevené v souvislosti s prožívanou pozitivní emocí, jsou integrovány do jejich stávajícího systému pojetí světa a života. To se při tom dynamicky mění, zraje a stává se životaschopnějším. Potvrzené názory se zpevňují, a ty, co byly třeba změnit, ustupují novému poznání. V obou případech dochází k zkvalitnění obrazu světa. Rozšiřují se i stávající způsoby myšlení i jednání. Dotyčné osoby si tak rozšiřují repertoár schopností a zlepšují svou adaptovanost na svět, jenž je obklopuje. I pozitivní emoce tak slouží přežití, jakkoli tak činí jiným způsobem, nežli emoce negativní. Hra pro radostPři popisu toho, jak pozitivní emoce vytvářejí osobní zdroje, se však nemusíme omezovat na vědce či cestovatele. Vezměme si například radost dítěte ze hry. Radost je zde často konečným efektem i motivačním podnětem ke startu hry. Odborné studie ukázaly, že hra má pozitivní vliv na rozvoj fyzické zdatnosti dítěte a na osvojení dovedností, jež mu mohou pomoci v dalším životě. Mnohé dětské hry spojené s prožitkem pozitivních emocí vytvářejí trvalejší intelektové zdroje a mají stimulující vliv na tvořivost. Skupinové hry spojené s pozitivními emocemi vytvářejí navíc i vztahy, jež přetrvávají a v další fázi života se mohou projevit například ve formě sociální opory. Soutěživé hry, opět úzce spojené s kladnou emocí radosti, pak mohou zvyšovat sebehodnocení dítěte – a to je mimořádně důležitý zdroj v boji s životními těžkostmi.Jiným příkladem dlouhodobého vlivu kladné emoce na jedince může být vděčnost. Ta je vedle oblíbenějších pozitivních emocí radosti, lásky a štěstí poměrně opomíjená, a proto se jí budu věnovat o něco podrobněji. Psychologické pokusy ukázaly, že lidé prožívají emoci vděčnosti, když pochopí, že se stávají příjemci záměrně jim adresovaného daru, který byl pro dárce nákladný a který je pro ně hodnotný. Ukázalo se zároveň, že zážitek vděčnosti má i specifický akční náboj: Obdarovaný mívá zpravidla tendenci oplatit dárci (a nebo třetí osobě) něčím dobrým. Emoce vděčnosti tak motivuje lidi k recipročnímu oplácení dobrým za dobré.Zamyšlení nad tím, čeho se mi v životě dostalo, může vést k podstatně širší prosociální aktivitě nežli beru-li vše jako samozřejmé a žádnou vděčnost necítím. Sebereflexe typu vděčnosti vede k tvořivému hledání vhodných způsobů jak odpovědět dárci na jeho dar i k širšímu pohledu na efektivitu vlastní aktivity. Rozvíjena je tak jak tvořivost, tak moudrost – a ta je mimořádně důležitým zdrojem v životě. Dík vděčnosti padají bariéry v mezilidských vztazích, rodí se reciproční altruismus, přátelství i opravdový a déletrvající vztah lásky. Psychologické experimenty ukazují, že vděční lidé jsou tvořivější a oblíbenější (Emmons a McCullough, 2004).Lidé, kteří pociťují vděčnost častěji – takže můžeme hovořit o vděčnosti jako o osobnostním rysu – udávají obvykle též vyšší stupeň životní spokojenosti a pozitivních afektů, například pocitů štěstí, živosti (vitality), naděje. Zároveň pociťují tito lidé méně negativních afektů – třeba zlosti, smutku, závisti. Pokud jde o vztah rysu vděčnosti k BIG FIVE, koreluje vděčnost pozitivně s příjemností (agreableness) a negativně s neuroticismem. Deset let k dobruPozitivní emoce mají tedy vliv na tvorbu osobních zdrojů, jež mají dlouhodobé trvání. Osobní zdroje, které pozitivní emoce pomáhají vytvářet – ať jde o zdroje fyzické, psychické, duchovní či sociální – zůstávají v našem repertoáru i poté, co pozitivní emoce odezněly. Jsou výzbrojí, jež nám pomáhá úspěšně zvládat a přežít obtížné životní situace. Ukázalo se, že výzbroj získaná díky pozitivním emocím v době mládí, působí až do stáří. Projevuje se dokonce i tím, že lidé, jejichž život byl pozitivními emocemi v mládí výrazněji naplněn, žijí déle. Zjistilo se to porovnáním dvou skupin žen, které se právě v tomto kriteriu výrazně od sebe lišily (Danner, Snowdon a Friesen, 2001). Rozdíl průměrného věku u těchto dvou skupin žen přitom tvořil 10 let! Každý rok života má svou cenu, i když je pravda, že to není délka, ale kvalita básně, co ji dělá krásnou. Rámeček:Příklady emocíNegativní emoce: strach, úzkost, obavy, zlost, vztek, nenávist, frustrace, ohrožení, bolestPozitivní emoce: láska, radost, uznání, spokojenost, zájem, hrdost, vděčnost, povznesení mysli Popiska k fotce:Tam, kde například nenávist zužuje naše “zorné pole”, odpouštění jej naopak rozšiřuje a ukazuje alternativní možnosti řešení. Kladné a záporné emoce jsou sice nesourodé, nicméně se navzájem doplňují. Po straně:Emocemi rozumíme akutní, intenzivní a typicky krátkodobě se objevující psychofyziologické změny, objevující se jako výsledek odpovědi organismu na určité smysluplné situace v jeho okolí (Rosenbergová, 1998). LiteraturaDanner, D. D., Snowdon, D. A., & Friesen, W. V. (2001). Positive emotions in early life and longevity. Journal of Pesonality and Social psychology 80, 804–813.Emmons, R. A. & McCullough, M. E. (2004). The psychology of gratitude. Oxford: Oxford University Press.Frederickson, B. L. (2002). The role of positive emotions in positive psychology. American Psychologist 56, 218–226.Frederickson, B.L. & Joinder,T. (2002). Positive emotions trigger up spirals toward emotional well-being. Psychological Science 13, 172–175.Rosenberg, E. L. (1998). Levels of analysis and the organization of affect. Review of General Psychology 2, 247–270.--------------------------Zveřejněno v časopise Psychologie dnes, 2006, č. 12. s. 32-33.