Jan Heller. Jak orat s čertem

Nakladatelství Kalich vydalo koncem roku 2005 knížku, kterou připravil Jan Heller. Její titul je neobvyklý. Je v něm kus středověku (čert), kus feudalismu (orat pluhem a ne traktorem). Podtitul říká, že jde o kázání a má pravdu. Různých kázání je tam celkem 46. Na texty ze starého zákona jich je 26, na texty z Nového zákona 20.

 

Každé kázání je uvedeno na čtyřech stránkách i s modlitbou. V knize je však též celkem 10 pozoruhodných grafických ilustrací Cyrila Kozáka. Jedenáctá je na obalu. Úvod napsal a o knihu se dobře postaral Mikuláš Vymětal. Kniha je vkusná a velice krásně redigována. Má celkem 206 stránek a není drahá. Dík za ní i nakladatelství Kalich, kde je ještě k dostání.

Jsou tam kázání vhodná k významným dnům a svátkům církevního roku – vánoční, velikonoční, novoroční, trojiční, ke svátku díkůvzdání, dnu reformace atp. Každé kázání má při tom v záhlaví téma. To je uváděno jednak klasicky (Píseň Lámechova, Boží slovo Báruchovi, Znamení Jonáše proroka), jednak neobvykle aktuálně (Boží „my“, Vítěz nad prachem, Na stráži naděje, Protržená nebesa) nebo přímo vyzývavě: Tvoří Hospodin zlo? Hněv netvoří spravedlnost, Hra na slepou bábu aneb hledání Boha.

Kázání mají svou dosti zřetelnou strukturu. Text kázání je uveden v kralickém i ekumenickém znění. Často je zřetelně členěn tak, že po jeho přečtení je můžete zpaměti dobře zopakovat. Někdy to připomíná Jana Karafiáta: Např. kázání s nadpisem „Všeho zkuste“ nejprve hovoří o tom, co je nesprávným výkladem a pak jsou uvedeny tři body: Člověk zkouší Boha, Bůh zkouší člověka a člověk zkouší duchy – a jasně si pamatujeme oč jde. Čeho je třeba si vážit je to, že na konci kázání je stručné shrnutí – něco jako kralický sumář. Připomene to čtenáři v kostce oč v kázání šlo.

Kázání jsou psána v biblické řeči. Autor se však nebojí používat soudobé výrazy tam, kde mu jde o to, aby si s čtenářem porozuměl. Příkladem může být věta v kázání s nadpisem „Naděje nezahanbuje: “Proto se nám naše lidské naděje znovu a znovu mění v pašované zboží, v kontraband, který celníci na poslední hranici života a smrti odeberou, místo aby nám naděje byla září z druhého břehu…“ (s. 176).

Modlitby po kázání jsou uvedeny 7-10 řádky. Jsou takové, že kdyby tam ani kázání nebylo, samy o sobě by byly darem, pro který by za to stálo knížku si koupit.

Když si v knize jednotlivá kázání čtu, píšu si po straně znaménka plus a minus – to abych věděl proti čemu autor je a s čím souhlasí. A tak mám ve svém výtisku po stranách textu těchto znamének bohatě. Např. na str.184 třikrát minus a dvakrát plus, na str. 154 má čtyřikrát minus, atd. Je to tím, že autor staví velice často proti sobě to, co je správné není a proti tomu po té to, co správné je . Pomáhá nám tak vyčistit naše neujasněnosti.

Vzdor vší „objektivnosti“ cítí autor se čtenářem mluví „lidsky“. Klidně řekne: “Rád bych vás vzal dnes s sebou do svého přemýšlení o tomto velkém Božím tajemství a pověděl vám, jak mu rozumím. Bude asi dobré, když předem řeknu, jak mu (textu) nerozumím a jak se mu podle mého názoru rozumět nemá“ (s.177. Bůh vzkřísí svou mocí i nás).

Na kázáních je znát, že se autor účastnil na tvorbě ekumenického překladu bible a to jak starého, tak i nového zákona. Např. na s. 183 staré kralické „všeho zkuste“ upřesňuje novým zněním „všecko zkoumejte“. Při tom má odvahu udělat ještě další krok: místo „zkoumejme“ dodá ještě „přezkoušejte, podrobte zkoušce, ověřte“.

Několikrát se mi stalo, že jsem se ptal na známého bratra či sestru a slyšel jsem, že ze zdravotních důvodů již nemůže chodit do shromáždění. Jednou šlo o to, že mu neslouží dobře nohy, jindy, že ho zlobí srdce. A tak sedí doma a myslí na to, jak kdysi chodíval rád „ke slyšení Slova Božího“. Vím již, co bych jeho synovi či dceři řekl: “Kupte mu knížku kázání o tom „Jak orat s čertem“. Uděláte mu radost a spojíte ho s těmi, kteří Slovo Boží poslouchají.“ Až se i já sám jednou do takovéto situace dostanu, mám již připravený svůj výtisk .Těším se na to. Zatím si ta kázání čtu doma po večerech – pro potěšení, povzbuzení a usměrnění.

A jak je to s tím čertem? Nemáme dovolit čertu, aby oral s námi, ale jít za Ježíšem a neohlížet se od pluhu (s.156).

 

Jan Heller: Jak orat s čertem

Kalich, Praha 2006