Jan Heller “Znamení odkazující k nebi”. Vyšehrad, Praha 2007

Řekne-li se evangelík, zcela automaticky se nám vybaví, že jde o člověka, který má radost z bible. Díky za to, že tomu tak je. A díky těm, kteří nás uvádějí do pokladu biblické zvěsti. Jsme vděčni za každou dobrou radu, poznámku a za každé upozornění na to “jak se ty věci mají”. A jak bychom neměli být vděčni za to, když jde o poučení od bratra profesora Hellera?

Toho se nám dostává v poslední době v bohatém množství, hledíme-li na knihy, které nám toto poučení přinášejí.

 

V tomto roce (2007) díky nakladatelství Vyšehrad vyšla kniha Jana Hellera nazvaná “Znamení odkazující k nebi”. Má 277 stran a obsahuje tolik krásných biblických postřehů, že stojí “za všechny peníze”. Oč jde?

 

Po řadu let bylo možno slýchat bratra profesora Hellera v různých relacích v radiu. Bylo tomu tak ráno i večer. Bylo to v různých cyklech i v samostatných relacích. Některé jsme stihly, jiné nám pro přerůzná zaneprázdnění unikly a litovali jsme toho. V recenzované knize je autorův výběr toho nejlepšího nyní k dispozici.

 

Kniha obsahuje upravený záznam celkem 35 relací, z toho je jich 18 vybráno z tzv. ranního slova vysílaného na stanici Vltava. Témata jsou přerůzná. Většinou formuloval autor  nadpisy jednotlivých relací aktuálně – i když jde v jádru o biblické téma. Tak můžeme  číst např. nadpis: Zápas o víru nebo Píseň o vinici či Porážka konzumu atp. Některé nadpisy jsou již bližší biblické tématice- např. Povzbuzení Hospodinovo, Budoucí naděje nebo Pastýř z Betléma. atp.

 

Je možno se domnívat, že nejlepším přiblížením sborníku – a toto je v podstatě sborník biblických zamyšlení – je  dát čtenáři “ochutnat” něco z toho, co je v dané knize. Podívejme se tak na některé ukázky:

 

“Hrozíš se smrti? Proč? To sis asi o ní udělal nesprávnou představu. Těšíš se do věčnosti nějak lacině? To sis asi udělal nějakou špatnou představu.Když ale máme někoho, komu můžeme tyto představy odevzdat (a to v dobré naději že nás zde obklopuje jeho láska), začneme být svobodní. Ale pozor, to znamená, žer musíme věci chápat osobně, nikoliv předmětně. Jinými slovy: dokud se ptám:”Co bude?”, ptám se špatně, protože si svět zpředmětňuji. Svět jsou však bližní a Bůh. A mám-li ho chápat biblicky, musím ho chápat personálně. Čili správná otázka zní: “Kdo bude?” A na tu odpovídá  Písmo  velice zřetelně. Může to být “Pán Bůh”. Ale křesťansky zřetelněji je to: “Pán Ježíš, který nás tam čeká”. Ovšem, když řeknu “…nás tam čeká”, tak už zase mluvím v obrazech. Poněvadž on nás tam čeká tak, jak on chce, a ne tak, jak my si to malujeme. .” (s. 214-215).

 

„Apokalypsu by měli číst teprve lidé, kteří se nacházejí ve veliké úzkosti a bídě, aby pochopili, že jejich poselství o konci věku nás chce především povzbudit: to, v čem se tu trápíte, není definitivní, to je jen něco předběžného a Pán Bůh už to vše započítal. Vaše trápení není dokladem toho, že by se byly dějiny vymkly Bohu z rukou, ale naopak ukazuje, že přes to všechno, co se děje, on zůstává pánem nad dějinami“ (s. 267).

 

„My toho o budoucím věku příliš mnoho nevíme. Víme ale dost na to, aby nás to motivovalo. A zcela určitě víme jedno: že se na konci času  setkáme s tím, který nás do tohoto času postavil. Můžeme si přát víc? Já myslím, že ne.“ (s.268).

 

Děkujeme bratru Petru Baďurovi, že si dal práci  celý sborník pečlivě uspořádat. Děkujeme i nakladatelství Vyšehrad, že práci vydali – nám k radosti, potěšení a povzbuzení.My si tak s radostí přiřazujeme tuto knihu (jako víno) do souboru knih „Pozdního sběru“.

 Jaro Křivohlavý  Vyšlo v r. 2008 v časopise Evangelický týdeník