Kenneth I. Pargament: Spiritually integrated psychotherapy.Understanding and adrressing the sacred. The Guilford Press, New York

 Kniha o rozsahu  384 stran je rozdělena do tří částí. První krátká část uvádí do současného stavu dané problematiky a to jak problematiky psychoterapie, tak otázek, které se týkají spirituality.  

Druhá, velice rozsáhlá, část knihy je věnována hlubšímu porozumění tomu, co je základním jevem spirituality. V Pargamentově pojetí tím je to, co je pro člověka nejen cenné, ba nejcennější, nejen hodnotné, ale dokonce nejhodnotnější, co je pro něho podstatně důležité, závažné (signifikantní), co má pro něj gruntovní význam a smysl -  co je mu „nade vše vzácné“. To vyjadřuje autor termínem  „posvátné“ (sacred). Podle autora „to, co je považováno za posvátné, to není možno redukovat či převést na nic jiného“ (s. 51). Co se tím míní, to je uváděno nejen  teoreticky, např. základními dimenzemi (překračováním obvyklého, bezhraničností času a prostotu a absolutností základu bytí z hlediska všech osobních hodnot), ale i celými „hrozny“ konkrétních příkladů (např. kde se za posvátné považuje to či ono v čase a prostotu, kde se za posvátné považují mezilidské vztahy přerůzného druhu a nakonec i to, kde se tato charakteristika vztahuje k vlastní osobě). Spiritualita pak podle autora  „začíná a končí tam, kde se jedná o to, co považujeme za posvátné“ (s. 49).

 

Pozornost je v prvé kapitole věnována především  tomu, jak se člověk dostává k tomu, co po té  považuje za posvátné, jak zvládá útoky na podstatu toho, co považuje za posvátné, jak si ochraňuje to,  co považuje za nejvyšší hodnotu svého bytí, a jak se jeho pojetí toho, co považuje za posvátné  v průběhu času mění. Poslední dvě kapitoly první části pojednávají o tom, jak vypadá „tržiště“ životních cílů (co vše mohou lidé považovat za posvátné) a jak tomu je s cestami, kterými se lidé snaží jít k vytčenému cíli.

 

Dá se říci, že ujasnění toho, co se rozumí nejvyšší životní hodnotou (posvátnem) a spiritualitou, bylo a je pro porozumění tematice knihy  mimořádné důležité. Je možno na to usuzovat i z toho, že této otázce věnoval autor celkem 145 stran. Sám k tomu poznamenává, že bez hlubšího porozumění samého základu dané problematiky je jakákoliv snaha o psychoterapii, která zahrnuje nejen fysické, psychologické a sociální momenty daného klienta, ale i spiritualitu,  nemožná.

  

Třetí  část o rozsahu 143 stran je věnována praxi psychoterapie, která bere ohled na spirituální dimenzi osobnosti klienta. Autor zde postupuje krok za krokem tak, jak pobíhá psychoterapeutický proces. Značnou pozornost věnuje hned první otázce: zjišťování toho, co je pro daného klienta v životě nad jiné vzácnější a cennější, a co je možno považovat za to, co je pro něj  „posvátné“. Pojednání ilustruje bohatě příklady toho, jak to bylo a jak to vypadá v jeho vlastní praxi a v praxi řady jiných terapeutů, pro něž spiritualita je organickou součástí života daného člověk. Podobně bohatě je doplněna příklady i další kapitola o to, kde to, co je pro daného klienta „nade vše drahé“, je řečeno explicitně. I když hlavní důraz klade na relativně volný rozhovor typu Buberovského dialogu, na  verbální, ale i neverbální projevy, umění naslouchat a sdílet se i navzájem  se učit v dané dvojici. Při tom radí k opatrnosti v používání strukturovaného rozhovoru (předem připraveného souboru otázek). Na druhé straně má odvahu i uvést celkem 26 různých standardizovaných dotazníků, které se k dané tematice vztahují. Několik z nich vychází z jeho vlastní „dílny“.

 

 V dalších dvou kapitolách autor ukazuje jak pracovat s tím, co se podařilo zjistit, že patří ke klientovým zdrojům sil (resources) v spirituální oblasti (co  u je v životě drahé). Ukazuje jak pracovat s jeho snahami (směřováním),  spirituální mi znalostmi, zkušenostmi, zážitky, případně i s jeho zkušenostmi se způsoby zvládání životních těžkostí, které využívají spirituálních zdrojů.

 

Závěrečné dvě kapitoly jsou věnovány konkrétním způsobům obracení se na klienta tím, že se v terapii oslovují jeho cíle snažení a vztahují se k problémům, které daný klient s nimi má. Obdobně postupuje i tam, kde jde o  způsoby (cesty), které daný klient volí na cestě k těmto cílům, a  o problémy, do kterých se daný klient při tom dostává..

 

Závěrečná, čtvrtá část knihy (28 stran) je věnována otázkám  efektivity spiritualita „psychoterapie do níž byla včleněna (integrována) spiritualita“ (s. 345). Je podán přehled publikovaných prací, kde byla tato účinnost měřena porovnáváním tohoto přístupu s neutrálním ponecháním klientů bez jakékoliv psychoterapie i další přehled toho, kde byla porovnávána efektivita tohoto přístupu s jinými psychoterapeutickými přístupy, případně s  jinými druhy psychoterapie doplněnými přístupem, který bere ohled na spiritualitu.. Autor jde hlouběji a podává přehled problémů klientů, které jsou přímo „šité“ pro jím navrhovaný přístup -  jak tomu je u stavů, kde jde o situace v nichž je klient vystaven výraznému stresu a situace, kde  lidé ztrácejí kontrolu nad svým rozhodováním (s. 330).

 

Druhou otázkou zde je formální uspořádání postupu při dané formě psychoterapie. Autor uvádí 9 různých, již publikovaných a vyzkoušených druhů manuálů psychoterapie beroucí ohled na spiritualitu a uvádí vhodnost jejich užití při zcela specifických problémech klientů (s. 321a 322). Domnívá se, že manuálů je zapotřebí vzdor tomu, že je příznivcem volného dialogického přístupu . Je jich zapotřebí tam, kde chceme výzkumem prokázat efektivnost dané psychoterapie – a dát možnost opakovat již publikovaná zjištění.

 

Třetí oblastí otázek je vzdělávání v psychoterapii, která bere ohled na spiritualitu klienta a pacienta. Podán je přehled hlavních požadavků na toto vzdělání psychoterapeutů (s. 334), formální i neformální jeho podoby (s. 334-336). Je uveden i způsob začlenění  dané problematiky do studia psychologů a psychoterapeutů. Autor neopomíjí ani  přehled pronikání daného přístupu i do jiných oblastí nežli je psychoterapie  – např. do  lékařských institutů (s, 337), do problematiky pedagogiky (s.339), výchovy k manželství  (s. 340) aj.

 

Celkově je možno říci, že kniha vyniká jasným základním pojetím – zaměřením lidské motivace do budoucna k cílům, které stojí za to, kterých si člověk váží a které mu dávají raison d´étre. Toto ujasnění umožňuje autorovi, aby dal celé knize výrazně  logickou obsahovou strukturu. Jednotlivá témata tak do této struktury organicky zapadají. Čtení  knihy  se tak stává velmi dobře srozumitelným. Přispívá k tomu i důsledná a vyspělá formulace jak základních termínů, tak vztahů a závěrů.

 

Hned na začátku uvádí autor základní předpoklad  konstatováním toho, že “jsme více nežli jen fysické, psychologické a sociální bytosti, jsme též bytosti spirituální“ (s.4) a “spiritualita je jednou dimenzí života (člověka)“ (s.4) Jasně prohlašuje: Tato dimenze chyběla a chybí  v řadě psychoterapeutických pojetí. Tak vyvstává úkol “integrovat spiritualitu do psychoterapie“ (s.4). Když se tento úkol daří,  stává se pak spiritualitou integrovaná zcela přirozeně psychoterapie „zároveň spirituální i psychologickou“ (s.19). A o to jde.  Aby se to podařilo, je podle autora třeba, aby „spiritualitou integrovaná psychoterapie byla založena na systematickém způsobu myšlení o spiritualitě“ (s.21). Aby ukázal, co to znamená, věnoval autor této otázce téměř celou první polovinu své knihy. Druhým autorovým požadavkem budování takovéto psychoterapie při tom je stavění na základech experimentálně prokázaných poznatcích a vztazích. Třetím požadavkem pak mu zůstává „živost“ celého pojetí, tj. vztah k reálnému životu lidí (s.21).

 

 Zřetelně  zdůrazňuje, že zde nejde o další druh psychoterapie, ale o psychoterapii, která je vytvářena “z odlišných způsobů myšlení o problémech, s nimiž pacienti přicházejí k psychoterapeutům“ (s.200) neboť jde o proces, který bere vážně v úvahu spirituální dimenzi osobnosti. Tím se nutně mění charakter kterékoliv psychoterapie. Čteme zde: „Spirituálně integrovaná psychoterapie není samostatnou formou terapie. Není ani soupeřem  jiných terapeutických  typů léčení. Je spíše  terapeutickým přístupem, který rozšiřuje a  obohacuje léčení, a to tím, že se soustřeďuje na  spirituální dimenzi lidí, jejich problémů, jejich zdrojů sil a na proces změny.“ (s. 195).  Podle autorových slov tato spirituálně integrovaná psychoterapie může být včleněna do řady stávajících psychoterapeutických pojetí –behaviorálně-kognitivního, psychodynamického,existenciálního, interpersonálního, humanistického, experienciálního, racionálně-emotivního a do pojetí rodinné či manželské terapie. (s.199).  Sám říká: “Spiritualitou integrovaná psychoterapie rozvíjí spirituální dimenzi v setkání terapeuta a klienta.Podle Elkinsonových slov jde o proces „setkání duší“ a „tvorbu duší“ „ (s.195).

 

Po formální stránce je třeba vyzdvihnout, že recenzovaná kniha má velice jasný logický charakter členění látky. Její struktura je organická, jedno téma vyplývá ze závěru předcházejícího a na konci oddílů najdeme stručný souhrn v dané kapitole probírané látky. Kniha má bohatý soubor v práci citované literatury - celkem zhruba 570 knih a časopiseckých článků. Pozoruhodné je citování velkého množství experimentálních studií, které pomáhají  autorovi upevňovat základ ně němž staví. Text je bohatě protkán mnoha desítkami kazuistik z vlastní autorovy praxe i z  prací jiných autorů. Velkým kladem recenzované knihy jsou tabulky. Je jich velké množství. Autor do nich heslovitě soustřeďuje  to, co je v dané části nejpodstatnější, a tím umožňuje lepší přehled jak probírané látky, tak konkrétních doporučení a postupů v jednotlivých krocích.

 

Kniha není autorovou prvotinou (jeho první velkou monografickou prací byla pozoruhodná kniha o zvládání životní těžkostí -  „The psychology of religious couping“ The Guilford Press, New York , 1997 – 548stran). V recenzované knize jde o práci vyzařující osobnostní zralost a profesionální vyspělost  autora. Však taky vyznává, že na této knize pracoval 25 let (s.319).

Ta obráží jeho celoživotní soustředění klinického psychologa a psychoterapeuta

na téma, které v této knize zpracovává.

 

Závěrem je možno říci, že Kenneth I. Pargament v recenzované knize otevírá „třináctou komnatu“ psychoterapie. Takovéto otevírání toho, co dosud bylo kryto rouškou tajemství a čeho se lidé báli dotknout, není snadné. Po prostudování této knihy je však možno říci, že odvaha autora byla zde spojena s nadhledem, otevřeností a seriózností a  doplněna jeho bohatou terapeutickou zkušeností a znalostí publikovaných experimentálních prací v dané oblasti. To vše dělá knihu cennou, užitečnou a  vzácnou. Dík za ní.

 

Jaro Křivohlavý. Recenze vyšla v časopise Československá psychologie, 2008