Křesťanské pojetí moudrosti

 

Do našeho současného uvažování o moudrosti proniká, díky naší evropské historii, to, co a jak  se o moudrosti myslelo a usuzovalo jak v antickém světě (zvláště pak v řecké filosofii), tak v křesťanství  Křesťanské pojetí moudrosti navazovalo na starší hebrejské myšlení. To krystalizovalo po staletí v konfrontaci s tím, jak o moudrosti uvažovali okolní národy – např. Egypt, Persie atp. Toto hebrejské uvažování o moudrosti máme do značné míry zachyceno v bibli – v tzv. Starém zákoně. Tam existuje dokonce několik knih, které byly věnovány specielně otázkám moudrosti.*)

---------------

*) Je to Kniha Jobova, Kniha žalmů (viz zvl. žalm č. 1,37,49,73, 111), kniha Přísloví, kniha  Kazatel, kniha Rut, Píseň Šalamounova a Pláč Jeremiášův. Z . druhořadých biblických knih (tzv. apokryfů) sem patří kniha Sirachova - tzv.Jesus Sirach (Ecclesiasticus) a  kniha Moudrosti  - tzv. Moudrost Šalamounova. 

-----------------------------

Podobně jako v Persii a Egyptě existovaly i v Izraeli nejen texty věnované otázkám moudrosti, ale i moudří muži - tzv. rádci. Ti se školili v otázkách moudrosti a po té pomáhali radou lidem v problémových situacích života. Klasickým příkladem takového moudrého muže v hebrejské historii byl sám král Šalamoun. 

 

Pojetí moudrosti v bibli

Termín "moudrost" má  v bibli domovské právo. Moudrost je jednou z charakteristik Nejvyšší existence (bytosti – Boha). Dokonce se v bibli dočteme, že Bůh - Stvořitel  a Moudrost (někdy dokonce personifikovaná jako osoba) jsou totožné (Př. 1,20, L. 11,49).

 

O moudrosti se hovoří i tam, kde je řeč o lidech. Rozlišuje se však mezi dvěma druhy moudrosti: moudrostí, která je z Boha, a moudrostí, která je "světská" (bez Boha). Tou první se rozumí "postihování Božích záměrů". To nevychází z poznávacích schopností lidí, ale je chápáno jako dar od Boha (poznání spráného směru, řádu). Druhou - světskou - moudrostí se rozumí "moudrost lidí, kteří sami sebe považují za chytré a tím i jako rádoby moudré". Chlubí se jí. Často se pak  - díky této představě o to, že "všecku moudrost světa mají v malíčku" -  povyšují nad druhými lidmi.

 

Světskou moudrost získává člověk svými vlastními schopnostmi - svou vlastní rozumností, svým uvažováním (např. získáváním věcných poznatků, myšlením, hromaděním znalostí, zkušeností, poznání atp.). Patřila by sem i moudrost filozofů.Tato světská moudrost (moudrost podle světa)  nemusí být  na překážku moudrosti Boží, nevede-li k namyšlenosti a pýše toho, kdo jí získává. Nikde v Novém zákoně nenacházíme  její znehodnocování. V případech, že se takovýto člověk plný světské moudrosti povyšuje a Boží moudrostí pohrdá, ztrácí on i jeho moudrost dobrou kvalitu, hodnotu a váhu.

 

K čemu je první druh moudrosti? Tam, ke se hovoří o králích - jak tomu je např. u Šalamouna a Davida - tam je moudrosti třeba k moudrému rozhodování ve věcech správy státu, ve věcech společenských. Tam - jak se dočteme - král chápe problémy na základě poznání Božích cest a uplatňuje moudrost v praxi. Jak se to projeví? V prvé řadě spravedlností jeho rozhodnutí a jednání. 

 

Obdobně je tomu tak  tam, kde se hovoří v bibli o moudrosti mořeplavců a o lidech na cestách. I tam jde o moudrou volbu cíle a moudré vedení lodi, koně  či  vozu k vytčenému cíli. Na tuto praktickou stránku moudrosti, tj. moudře žít i každodenní život, je v bibli kladen velký důraz. Moudrostí se proto v bibli někdy rozumělo umění správně zvolit cíl cesty, vypracovat správný plán aktivit a dovést běh dění k cíli.

 

Základní charakteristiky biblického pojetí moudrosti.

Uveďme si zde přehled biblického pojetí moudrosti tak, jak jej v obšírnějším zpracování podává Kupperman, J. J. (2005, s. 245 - 271) a  J.D.Douglas (1996,s. 638 - 639): 

a.) Zdroj moudrosti. V bibli je jednoznačné ujasnění zdroje, pramene a samého centra moudrosti. Tím je pro Izraelce – stejně jako pro křesťany – jednoznačně nejvyšší existence (Bůh) Ten jediný má plnost  a celistvost moudrosti. 

 

b.) Moudrost je tak výraznou charakteristikou Boží existence, že se v bibli o ní hovoří  i v básnické formě jako o zosobnění samé Boží existence. Na několika místech čteme  místo slova „Bůh“ slovo „Moudrost“.

 

c.) Moudrost nemá Bůh v biblickém pojetí  jen  symbolicky – jako má král korunu – ale v samé podstatě. Má ji k tomu, aby rozlišoval dobro od zla. Aby ji  tvořivě využíval – např. při stvoření světa. Byla to právě existence tohoto světa (v celé kosmické šíři tohoto pojetí) a člověk pak zvláště, co je možno považovat za „produkt“ Boží moudrosti.

 

d.)  Boží moudrost se zjevila nejen při stvoření tohoto světa. Projevuje se neustále v Božím jednání (např. v dějinách i v životě lidí).

 

e.) Význačnou charakteristikou moudrosti je to, že stojí kolikrát tváří v tvář tajemství, které je skryté. Tak je možno rozumět i Jobovu výroku o tom, že jen Bůh, který je v skrytu,  zná plnost tajemství, což člověku dáno není. Proto člověku přísluší podřízenost Bohu.

 

f.) Svou moudrost si Bůh podle biblického pojetí nenechává jen sám pro sebe, ale dává ji též jako dar lidem. I u nich se má projevit v prvé řadě v moudrém a dobrém rozhodování a jednání.

 

g.) Na rozdíl od současnosti, kde jsme zvyklí spojovat myšlení a rozumnost s činností hlavy (mozku), se hovoří  v bibli kolikrát o tom, že pravá moudrost je v srdci.

 

h.) Být moudrým a  moudře jednat znamená podle bible respektovat (ctít) a  činit (realizovat) Boží ustanovení. Příkladem pro starozákonního hebrejce může být dodržování Desatera Božích přikázání, pro křesťana řídit se přikázáním lásky (k Bohu a bližnímu).

 

ch.) V bibli se setkáváme s velice úzkým spojením teorie a praxe - poznávání a činnosti (aktivity). Důraz na aktivitu člověka (lidí) je kladen neustále a výrazně zdůrazňován. Být moudrý neznamená v bibli ani tak moc znát poslední tajemství existence, jako spíše správně, dobře, moudře a spravedlivě si vést v životě.

 

i.) Bible nezná jen moudrost. Zná i její opak – nemoudrost. Nazývá ji „bláznovstvím“ Nemá při tom však na mysli soudobý význam blázna jako pacienta psychiatrické kliniky, ale člověka, který není s to pochopit pravou podstatu věcí v jejich vztahu k Bohu a nepočítá s Bohem. Podle biblického pojetí byl blázen člověk, který byl zachycen  protibožskými silami a žije v jejich zajetí (viz obdobu v situaci opilce – alkoholika, toxikomana, ale i člověka očarovaného penězi, prestiží, mocí, konsumem,"pařením", adrenalinovými sporty“  atp.).

 

 j.) V bibli se velice často hovoří o moudrosti básnickou formou příběhů. Je jich tam nesčíslné množství. Na nich se ukazuje, co je a co není moudré, co je hodno následování a co ne. Dalo by se říci, že v nich je řešení dilematu situační a příkazové morálky – v příběhu  jde obvykle o mimořádnou situaci, kde dodržení příkazu není snadné a přece vzdor tomu dík vertikále příběh ukazuje řešení. Dalo by se říci, že uvádění těchto biblických příběhů bylo a je do určité míry výchovnou metodou na cestě vedení a usměrňování člověka k moudrému životu.

 

Souhrnně je možno říci, že  i když moudrost byla chápána velice prakticky, přece jen v jejím centru byla vždy morální stránka jednání lidí s lidmi. Není tedy divu, že se v bibli dočteme, že tato moudrost prostupuje všechny oblasti života, pomáhá lidem rozlišovat a volit mezi dobrem a zlem. Takovouto moudrost potřebují všichni lidé bez rozdílu - a všem může být dána.. V biblické terminologii se o tom hovoří jako o "žití podle Boží vůle". Tím se zároveň vyjadřuje i to, co se rozumí výrazem žít dobrým životem.

-----------------

Do rámečku:

"V křesťanském pojetí světa se mi zdá (s Rádlem, Karafiátem, Bultmanem) motiv absolutní poslušnosti a absolutního  spolehnutí na Boha tím životně nejdůležitějším duchovním motivem.  Bytí, kterého se všem „konečným věcem“ tohoto světa dostává, není toliko hodnota, odvozená z Dobra za předěly jsoucího, nýbrž je to zároveň dar bytosti, která je sama dokonalost, tj. naprosté Dobro. Jsoucno je Boží řád, v němž má každá  jednotlivost své místo, svou cenu a svůj cíl." Kohák (1993, s.153).

--------------------------- Přednáška ve Frýdku-Místku v 17.4.2008 -.-