Křesťanské pojetí odpouštění

Hovoříme-li o odpouštění, je dobré si uvědomit, že toto téma zahrnuje řadu dílčích témat vyjádřených jinými pojmy:

Jde v něm i o vinu, ignorování spáchaného zlého činu, odplatu a lex talionis – zákon odplaty, otázky pomsty, ale i o pokání, požádání o odpuštění, smiřování a smíření.

Dostáváme se zde do oblasti mezilidských i skupinových konfliktů a jejich řešení, do otázek krizí v mezilidských vztazích, urážek, a projevů zla na jedné straně a jednání, které nese charakter lásky na straně druhé.

Dotýkáme se zde nejen otázek fair a nefair soutěžení, ale dokonce soupeření – kompetitivních vztahů na jedné straně a kooperace – spolupráce na straně druhé.

Tam, kde hovoříme o odpouštění, pojednáváme i o viníkovi, pachateli, útočníkovi na jedné straně a o člověku postiženém, o člověku všelijak zraněném, ukřivděném, poškozeném, atp.

Kdybychom šli ještě o krok dále, bylo by možno hovořit o vině z hlediska zákonného pojetí (nedodržení zákona), sociálního (nedodržování sociálních norem), osobního pojetí viny (nedodržel jsem, co jsem si předsevzal) a teologického pojetí viny (např. vycházející z křesťanského hlediska hříchu).

----------------------

O odpouštění se může zajímat odborník různého druhu.

Může se jím zabývat psycholog – tam, kde jde o jednání, které se odehrává mezi dvěma lidmi – v dyádě.

Může se jím zabývat sociolog – tam, kde jde o interakci jak mezi malými, tak i velkými skupinami, případně státy (viz vztah Izraelci-Palestýnci, Republikání a unionisté v Irsku, Češi a Němci po druhé světové válce atp.

Otázkami odpouštění se může zabývat právník – soudce, advokát, státní zástupce, ale i politik atp.

Odpouštěním se zajímá na jedné straně i filozofie – zvláště pak etika.

Zabývá se jím ale i teologie a to nejen křesťanská teologie. Odpouštění a smiřování je tématem každého náboženství. V křesťanské teologii má téma odpouštění a smiřování mimořádné místo. Nikdo, kdo se zbývá systematickou teologii je nemůže opomenout.

Pravdou je, že nejčastěji se otázkami střetů a odpouštění zabývají spisovatelé – romanopisci. Jde o téma, které zajímá velké množství lidí. Ti se s vyhrocenými mezilidskými vztahy setkávají často ve svém životě.

…………

Odpuštění je tématem, které má v křesťanství významné místo: Vstupní slovo: „Přijímejte jeden druhého, tak jako Kristus k slávě Boží přijal vás.“ Řím. 15,7 1. Setkáváme se s ním v modlitbě “Otče náš”L 11,4 “Odpusť nám naše hříchy, neboť i my jsme odpustili našim viníkůmMt. 6, 12 “Odpusť nám naše viny, jako i my jsme odpustili našim viníkům

K otázce, co bylo dříve a co potom – zda Bůh odpustil nám nejprve nebo my bližním – viz 1.Jan 4, 19 PB nás napřed (prvé) miloval …v. 17: “jaký je on, takoví jsme i my v tomto světě”

2.Setkáváme se s ním v Apoštolském vyznání víry :

“Věřím v Ducha svatého, svatých obcování, hříchů odpuštění…

3. Odpouštění je v bibli tématem, o němž se hovoří v souvislosti se smířením člověka s Bohem

II. Kor. 5, 18 “Bůh smířil nás sám se sebou skrze Krista a dal nám služebnost smíření”.

4. O odpuštění se hovoří v souvislosti s ustanovením svaté večeře Páně: Mt. 26, 28: “Ježíš vzal kalich a podal jim se slovy: Pijte z něho všichni. Neboť toto jest má krev, která zpečeťuje smlouvu a prolévá se za mnohé na odpuštění hříchů” 5. O odpuštění se jedná při křtu :

Křtíme „na odpuštění hříchů“

6. Odpuštění je jedním z posledních slov Ježíše Krista na kříži:L 23, 34 “Pane odpusť jim neboť nevědí, co činí”. 7. Odpuštění je jedním z posledních slov Ježíše Krista před nanebevstoupením:L 24, 48 Ježíš jim řekl: Tak je psáno: v jeho jménu se bude zvěstovat pokání na odpuštění hříchů všem národům.” 8. Téma odpouštění bylo jedním z prvních, s nimž přišel Jan Křtitel:Mk 1, 4 “ Čiňte pokání a dejte se pokřtít na odpuštění hříchů”. Odpuštění v bibliO odpuštění se hovoří ve starém i novém zákoně a. Ve Starém zákoně V knize Leviticus 16. kp., kde se jedná o řádu pro den smíření a smírčích obřadech, se podrobně popisuje o očištění lidu od hříchu – oběti kozla za hřích lidu i o živém kozlu (AZAZEL) a jeho vyhnání na poušť v. 20 – 22. Odvolává se na to i v epištole židům 9, 11 - 27, kde se porovnává oběť kozlů s obětí Ježíše Krista. Pokračuje o tom dále celá kapitola 10 epištoly židům V knize Leviticus 19, 22 se hovoří o obětech za vinu a smírčím obřadu před Hospodin – kdy hřích, kterého se daný člověk dopustil, bude odpuštěn. Podobně viz. Leviticus 16,15 – 22 O odpouštění se hovoří na více místech ve Starém zákoně – příkladem může být Šalamounova modlitba v 2.Paralipomenon 6, 18 – 27 „Vyslýchej a odpouštěj“ (21). Iz. 55,7 „Muž propadlý ničemnostem nechť se obrátí k Hospodinu, slituje se nad ním, k Bohu našemu, vždyť odpouští mnoho.“… S tematikou odpuštění se setkáváme v žalmech :

Téma odpuštění se ozývá i v žalmech

Ž 130, 4 “Hospodine u tebe je odpuštění – tak vzbuzuješ bázeň”.Ž 86,5 “Hospodin je dobrý a nabízí odpuštění”.Ž. 27, 11 ..”Hospodine odpusť mi”. O problematice odpouštění se ve Starém zákoně hovoří často formou příběhů.Příkladem může být Příběh Josefa a jeho smiřování s bratřími 1.Moj. kapitoly č. 34 - 45. Jiným příkladem může být setkání Jákoba s Ezauem Gen 27 kap. a 32, 23 – 32. nebo příběšh Jonáše (¨Jon. 3, 5 – 10. b. V Novém zákoně O odpuštění hovoří často v evangeliích: Mt 18, 21 – 22 “kolikrát mám odpustit?…Sedmdesátkrát sedmkrát”.L 5,23 “Tvé hříchy jsou odpuštěny”.Mt. 12, 31 a 32: “hřích proti Duchu svatémuL. 6, 37 a 38… “odpouštějte a bude vám odpuštěno”.Mt. 6,14 “jestliže vy odpustíte, bude i vám odpuštěno”.L 5,21 “Odpustit hříchy může jedině Bůh”.Mk. 18, 27 “Odpouštějte bližním před modlitbou”.L 1, 27 “…poznat spásu v odpuštění hříchů”. O odpouštění hovoří v podobenstvích a příbězích:

Mt 18, 23 – 35 Příběh dvou dlužníků

L 7, 36 – 50: Příběh ženy hříšnice v domě farizeově “Její mnohé hřích jsou ji odpuštěny,protože projevila velikou lásku. Komu se málo odpouští, málo miluje.” v. 47Podobenství o marnotratném synu L 15, 11 - 32Příběh dvou různě velkých dluhů … L 7, 42 – 43Příběh apoštola Petra, který Ježíše třikrát zapřel a Ježíš mu odpustil : L. 22, 31 – 34 a J 21, 15 – 19.Příběh ženy „polapené v cizoložství“ J 8, 3 – 11Příběh hříšnice nepozvané na večeři a dvou dlužníků L 7, 36 – 50 O otázkách odpouštění hovoří v souvislosti s obětí Ježíše Krista:

Skutky 13 , 32 a 38: “My vám přinášíme radostnou zprávu… “Skrze něho (Ježíše) vám se zvěstuje odpuštění všech hříchů, a to i těch, jichž vás nemohl zprostit Mojžíšův zákon. V něm je ospravedlněn každý, kdo v něho věří”

O odpuštěno často mluví apoštol Pavel:Ef 4, 32 “Budˇte k sobě navzájem laskaví, milosrdní, odpouštějte si navzájem, jako i Bůh v Kristu odpustil nám”Ko 2, 13 “Bůh probudil nás k životu spolu s ním (s Ježíšek Kristem) a všechny viny nám odpustil. Vymazal dlužní úpis, jehož ustanovení svědčila proti nám a zcela jej zrušil”Ko 3 13 “Snášejte se navzájem a odpouštějte si, má-li kdo něco proti druhému. Jako Pán odpustil vám, odpouštějte i vy. Především pak mějte lásku, která všechno spojuje v dokonalost”. Pavel uvádí pokání do praxe sborů:2 K 2, 7 a 10 “Je třeba abyste danému člověku odpustili a potěšili ho, aby se takový člověk pod přívalem zármutku nezhroutil….”Komukoliv něco odpustíte, odpustím i já A když já něco odpustím, činím to před tváří Kristovou kvůli vám, aby nás satan neobelstil”.

Pavel hovoří o odpuštění v souvislosti s otázkou smíření (člověka s Bohem):

Souvislosti:O odpuštění se bibli mluví v souvislosti s pokáním a lítostí nad tím, co člověk udělal:Sk. 5,31 “Boha je třeba poslouchat ne lidí… Bůh vyvýšil Ježíše… a dal mu místo po své pravici, aby přinesl Izraeli pokání a odpuštění hříchů”.L 17, 3-4 Ježíš řekl: “Když tvůj bratr zhřeší, pokárej ho, a bude-li toho litovat, odpusť mu A jestliže proti tobě zhřeší sedmkrát za den a sedmkrát za tebou přijde za tebou s prosbou “je mi to líto”,odpustíš mu”.L 24, 47 “V jeho jménu se bude zvěstovat pokání na odpuštění hříchů”.

___________________________________________________________________________

Petr Pokorný o Odpouštění v knize „Apoštolské vyznání“

Odpuštění je nejdůležitější cestou k překonání zlého 121

Obnovuje vztah, který byl zlým narušen. Nevnucuje se, ale nabízí řešení. Jde o ochotu obnovit původní vztah

Odpuštění upevňuje původní vztah Projevuje se v něm Boží láska, která je i s tím, který je daleko – předbíhá ho.

Odpouštění potlačuje zlo. Vítězí i za cenu oběti.

Odpouštění si nenechá vnutit rozbití vztahů.Odpouštění má tendenci množit se řetězovou reakcí--------------V podobenství o marnotratném synu Otec nabízí odpuštění. Běží synu vstříc, otevírá náruč (embrace). Jde o ochotu obnovit původní vztah. Jde i o upevnění vztahu – poznáním věrnosti.”Nejsem hoden” L, 15, 19 až 21 si nelze jinak vynutit Ř 5,8 slitoval se …předběhl ..vytváří společenství. F je tak účinnější nežli trest. Otec si tak nenechá vnutit rozbití vztahu Mk. 5, 1 – 20 F vytváří řetězec naděje Mt. 18, 21 – 35. Jan Milíč Lochnan: „Otče náš“Viz antickou tragedii – neřešitelná situaceMinus: potlačování viny, komplex viny, svalování viny – na situaci, rodiče, poměryFatální touha lidí obviňovat, záliba v obžalovávání, fascinace hledáním viny, odhalováním provinění a usvědčování druhých z viny, svalování viny ¨… a sebeabsolutizace: já jsem bez viny. Být otrokem slepého řádu, slepého nařízení, slepé smlouvy, práva s cílem zdrtit sebevědomí nebo čest druhého člověka. Navzájem si vyčítáme, dlužíme, účtujeme, odpíráme odpustit… zbožná schizofrenie. VCD: vzít situaci vážně F je osvobodivý vztah k druhému člověku – svoboda od sebe samaNe bagatelizovat situaci, ale postavit se nad věc, přemoci neřešitelné, stop eskalaci násilí, solidarizovat se s viníky. Emocionální chaos při ukřivdění

Emoce při ukřivdění:

Zlost, zášť, vztek, hněv, výhrady, nelibost, zuřivost, naštvanost, nahněvanost, rozzlobení, hořkost, ostrá slova, někdy i rány, nedůvěra, zaujatost,. Nevážnost, nechuť, dopal, reptání, osočování, antipatie, nenávist, odpor, zášť, rozmrzelost, výhrady, rezervovanost, zoufalství, pocity porážky i urážky, pocity odmrštění, odepsání, zahanbení, zaslepenost vztekem, hluboká zlost, skrytý hněv a zklamaný vztek. Člověka to požírá a žere a je zde touha pomstít se, je to jako trest na svobodě. Uzavření do pekla. Duše je mrtvá.

Zoufalství má hlavní slovo. Člověka to, co se stalo, trápí, ba zraňuje. Pak člověk vše přemítá v sebelitování. Nerad něco dělá. Je uzavřen do vězení své nenávisti, neustále ho trápí myšlenky a vzpomínky na nespravedlnost. Jsou zde pocity zranění a bolesti, emocionální chlad až otupělost, tyto pocity se hromadí jako v uzavřené lahvi, domnívá se jako by žil v atmosféře zlosti a vzteku, nevole, odporu. Je zde emocionální chlad a tvrdost – člověk je jako skála ledu, má někoho či něčeho plné zuby, nemůže se s tím srovnat.

Tyto pocity člověk v sobě hýčká, neustále si vše opakuje jako poškozená gramofonová deska (hraje pořád do zblbnutí totéž). Ztrácí se zaměření na vše jiné a vše se soustřeďuje jen na odplatu a pomstu – to je jediným smyslem života, a přitom se touží po klidu a smíření. Je to bída zlosti. Člověk, když neodpustil, je tak uvězněn ve svém vlastním nitru.

Zlost - Nenávist a hostilita

Destruktivní zlost se projevuje nepřátelskými vztahy a aktivitami. Vede často k poškození druhého člověka slovem i činem. Ovlivňuje i naší představivost směrem k nenávistným obrazům druhé osoby (např. viníka). To poté vede i k nepřátelským postojům, záměrům a k hostilní motivaci. Destruktivní zlost je diagnostikována i v pozadí agresivních projevů, snah po odplatě a tam, kde se někdo snaží někomu se za křivdu pomstít.

------------

Frýdek –Místek 12.9.2006 -.-