Grün, A. Umění stárnout.

Grün, A. Umění stárnout.

Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 2009

 

Kniha A. Grüna, nadšeného propagátora Jungova pojetí hlubinné psychologie, je zaměřena na problematiku stárnutí zejména z hlediska: co je dobré a moudré dělat, aby naše stárnutí bylo zdařilé.

Při všem, často velice konkrétním a kriticky vytčeném vidění negativních jevů spojených se stárnutím, klade autor důraz na kladnou stránku stárnutí. Na toto pozitivní zaměření ukazuje např. citace čínského filozofa Lin Jü- tchanga: „Na světě neexistuje nic krásnějšího, než zdravý, moudrý, starý člověk.“ nebo Martina Bubera: „Stárnutí je nádherná věc, pokud člověk nezapomene, co znamená začínat.“

Autor ukazuje, že existují základní pravidla umění stárnout. Ta platí pro každého. K těm nejdůležitějším patří tři kroky: přijetí, odevzdání a vyjití ze sebe. Kdo se chce tomuto umění naučit, musí se cvičit v těchto ctnostech, i když dále půjde vlastní cestou. Dvě hlavní kapitoly recenzované knihy pojednávají o otázkách sebepřijetí a sebeodevzdání. V kapitole o sebepřijetí věnuje autor pozornost problematice smiřování se s vlastní minulostí a přijetí vlastních hranic možností. Třetí, velice konkrétní, otázkou je smiřování se s tím, že člověk ve stáří zůstává v mnohém směru osamocen. Kapitola o sebeodevzdání je věnována jednomu z nejtěžších úkolů stáří – rozloučení se s tím, co bylo, čeho si člověk vážil, co mu přinášelo radost a k čemu se často intenzivně upínal. Autor zde ukazuje, jak probíhá, a jak by mohlo pobíhat, jeho slovy „odevzdávání“ dobrého zdraví, společenských vztahů, moci, sexuality, majetku a nakonec i vlastního „ega“.

Pozoruhodná je kapitola o ctnostech stáří. Upozorňuje, že německý termín pro ctnost je Tugend, a to vychází ze slovesa taugen, znamenajícího „být k něčemu vhodný“. K tomu, aby stáří bylo k něčemu vhodné, je třeba nacvičovat vhodné postoje: vyrovnanost, trpělivost, pokoru, svobodu a vděčnost.

K nejpozoruhodnějším kapitolám recenzované knihy patří kapitola o mlčení. Autor citlivě rozlišuje mezi mlčením a tichem. Mlčení je aktivitou: člověk přestane mluvit. Ticho je stav. Mlčenlivost je ctnost. Autor ukazuje jak „laskavé mlčení starých lidí posouvá vše do správného světla“. Doporučuje starým lidem nerýpat se ve starých konfliktech, ranách, sporech a kauzách, ale vzpomínat na ně tak, aby se ony samy hojily. Problematika odpouštění a smiřování má zde své důležité místo. Autor věnuje pozornost i otázce umírání, a to jak vlastního, tak osob člověku blízkých.

Kniha přináší pozitivní pohled na možnosti, které můžeme vidět v procesu stáří. Konkrétně ukazuje, jak je možné řešit problémy, s nimiž se ve stáří setkáváme. Celkově je možné říci, že od doby, co vyšla skripta o psychologii stárnutí profesora Švancary a kniha profesorky Haškovcové, je tato kniha tím nejlepším, co je možno k danému tématu s dobrým svědomím doporučit.

Jaro Křivohlavý