Víra je čin

Kázání: Víra je čin

 

Písně:219 – 675 – 672- 623- 627 – 624 - 200

 

Introitus Učte se činit dobro. Hledejte právo, zakročte proti násilníku, dopomozte k právu sirotkovi, ujímejte se pře vdovy.  Budete-li povolní a poslechnete, budete požívat dobrých darů země.  Izajáš 1:17

 

Čtení   Lukáš 10, 25 -  37:

            Tu vystoupil jeden zákoník a zkoušel ho: "Mistře, co mám dělat, abych měl podíl na věčném životě?"Ježíš mu odpověděl: "Co je psáno v Zákoně? Jak to tam čteš?"

On mu řekl: "`Miluj Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce, celou svou duší, celou svou silou a celou svou myslí´ a `miluj svého bližního jako sám sebe´."

Ježíš mu řekl: "Správně jsi odpověděl. To čiň a budeš živ."

Zákoník se však chtěl ospravedlnit a proto Ježíšovi řekl: "A kdo je můj bližní?"            

...........

Text kázání: 

Marek 3:35  Kdo činí vůli Boží, to je můj bratr, má sestra i matka."

Matouš 12:50  Neboť kdo činí vůli mého Otce v nebesích, to je můj bratr, má sestra i matka."

............

 

Tak tohle by nikdo nečekal. Ten, který řekl, že  jediné písmenko ze zákona nesmí být opominuto, sám jedná proti  jednomu z přikázání v desateru. Jen se začtěme do příběhu, z něhož je vzat náš text!

Marek 3,31  Tu přišla jeho matka a jeho bratři. Stáli venku a vzkázali mu, aby k nim přišel.

Kolem něho seděl zástup; řekli mu: "Hle, tvoje matka a tvoji bratři jsou venku a hledají tě."

Odpověděl jim: "Kdo je má matka a moji bratři?"

Rozhlédl se po těch, kteří seděli v kruhu kolem něho, a řekl: "Hle, moje matka a moji bratři!

Kdo činí vůli Boží, to je můj bratr, má sestra i matka."

 

O které přikázání zde šlo?  "Cti svého otce i matku, abys byl dlouho živ na zemi, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh".

A tady stojí matka, kterou by syn měl ctít a on si dovolí říci něco takového! Dá přednost svým učedníkům před úctou k matce.  Jak tomu rozumět?

 

Ti, kteří se zabývají moudrostí, i pojetím moudrosti v  bibli, nám říkají, že v hierarchii všech hodnot stojí na nejvyšším žebříčku sám Hospodin - Bůh. Tomu patří nejvyšší místo v našem rozhodování. A v našem příběhu došlo ke střetu právě těchto dvou zájmů: dát přednost rodičům (matce a bratřím) nebo Pánu Bohu. Není tedy divu, že Pán Ježíš dal přednost tomu, co je nejvyšší - Pánu Bohu a jeho věci. Ta je zde uvedena v podobě Ježíšových, tj. Božích služebníků, činících Boží vůli.

 

To, že to tak muselo nutně dopadnout, to nám vysvitne i z toho, co je uvedeno v úvodu do desatera: "Já jsem Hospodin, tvůj Bůh; já jsem tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví. Nebudeš mít jiného boha mimo mne." A zde bylo nebezpečí, že Ježíš dá na toto nejvyšší místo, které patří Bohu, svou rodinu. I to se nám může stát, že nám  půjde více o rodinu, rodiče či děti nežli o toho, kdo nám je dal.

 

V textu našeho kázání je však skryta ještě jedna neméně závažná věc. Jen se na něj dobře podívejme: Není tam uvedeno, že Ježíšovým bratrem je kdokoliv, koho potká, ale je tam doslova: Kdo činí vůli Boží, to je můj bratr, má sestra i matka.. Nad tím slovíčkem -činí vůli Boží - je dobré se pozastavit. Je totiž klíčem k nadějnému křesťanskému životu.

 

My evangelíci jsme pod tak silným vlivem Martina Luthera a jeho důrazu na to, co vyjádřil slovem Sola fide - Samou věrou, že nám to snadno zastíní vše ostatní. Luther položil důraz na výrok, který čteme v bibli několikrát. Příkladem může být jeho znění v dopise  apoštola Pavla k Římanům 3:28  "Protož za to máme, že člověk bývá spravedliv učiněn věrou bez skutků Zákona.  Volněji řečeno: věř v Ježíše Krista a budeš zachráněn (spasen). K tomu, že to tak opravdu je, k tomu se přiklonil nedávno i papež Benedikt 16. 

Ve výše uvedeném textu Pavlova dopisu do Říma je i slovo"věrou bez skutků Zákona" A  ten odkaz na skutky zákona  znamená, že se člověk při činění dobra domnívá, že si tím, co dělá a o čem si myslí, že to Pán Bůh chce – jak tomu bylo ve Starém zákoně např. U zápalných obětí, u Pána Boha vydobyde to, že ho Pán Bůh potom bude muset přijmout - i kdyby nechtěl. Je v tom namyšlenost, domněnka, že Pána Boha je možno si koupit,  Pánu Bohu poroučet - a v tom je to nebezpečné. Toto bylo a je odsuzováno.  Svědčí o tom ve Starém zákoně např. prorok Amos:

 

Ámos 5:22  Když mi přinášíte zápalné oběti a své oběti přídavné, nemám v nich zalíbení, na pokojnou oběť z vašeho vykrmeného dobytka ani nepohlédnu.

23  Pryč ode mne s halasem tvých písní, tvé brnkání na harfy už nechci slyšet.

24  Ať se valí právo jako vody, spravedlnost jak proudící potok.

 

A jak to tedy je s těmi skutky? V našem textu je slovíčko "činy" - Kdo činí vůli Boží.  A činit Boží vůli je něco jiného nežli Pánu Bohu vnucovat to, co já si usmyslím, že on musí přijmout jako klad. Jde tedy o to:  potom, co jsem uvěřil, že On je Pánem a králem, když jsem mu projevil nejen úctu, ale i oddanost, když mu důvěřuji - věřím, tak potom žít tak, jak se to jemu líbí - činit Boží vůli.

 

Jak tomu rozumět? Obrazně to je možno demonstrovat na vztahu mezi dvěma lidmi, kteří se mají rádi. Jednou se jeden pro druhého rozhodl, že pro něho nikdo na světě nebude mu bližší, nežli ten, koho si vyvolil a vzal. 100% mu důvěřuje. Má ho rád z celého srdce.Jeden druhému dělá co mu na očích vidí. Říkáme, že mu dělá pomyšlení, tj. to, co druhému dělá dobře. A tak nějak je možno chápat i "činění Boží vůle". Mám-li Pána Boha rád, potom se snažím dělat to, co on si přeje. Ne proto, abych si u něho udělal oko, ale  z toho důvodu, že ho mám rád.

 

Apoštol Pavel to vyjadřuje i o svém vztahu k Pánu Ježíši Kristu: Filip.3,8-9: To, že jsem poznal Ježíše, svého Pána, je mi nade všecko.

Pro něho jsem všecko ostatní odepsal a pokládám to za nic,

Cokoliv mi bylo ziskem, to jsem pro Krista odepsal jako ztrátu.

 

Je však třeba si dát pozor, kam loď svého života zaměříme – koho si zamilujeme. Jde o to Správně zvolit cíl – kam život zaměřit. Jak takovéto rozhodování vypadá v pohled bible?:

Rozhodnutí:  Jozue, 24, 14 - 16

Bojte se tedy Hospodina a služte mu bezvýhradně a věrně. Odstraňte božstva, kterým vaši otcové sloužili za řekou Eufratem a v Egyptě, a služte Hospodinu.

Jestliže se vám zdá, že sloužit Hospodinu je zlé, vyvolte si dnes, komu chcete sloužit: zda božstvům, kterým sloužili vaši otcové, když byli za řekou Eufratem, nebo božstvům Emorejců, v jejichž zemi sídlíte. Já a můj dům budeme sloužit Hospodinu."

Lid odpověděl: "Jsme daleci toho, opustit Hospodina a sloužit jiným bohům!

 

Uveďme si zde dva příklady z bible – o tom, jak lidský život může dopadnout::

 

Nejprve  ten záporný:1 Král. 14:22  Juda činil to, co je zlé v Hospodinových očích; popouzeli ho k žárlivosti svými hříchy, jichž se dopouštěli ještě víc než jejich otcové.

 

 Potom kladný:1 Královská 15:11  Ása činil to, co je správné v Hospodinových očích, jako jeho otec David.

 

A k čemu by nás tato zvěst evangelia  mohla vést?

I na tuto otázku nám bible dává odpověď přímo slovy Pána Ježíše Krista Vy jste moji přátelé, činíte-li, co vám přikazuji. Jan 15:14

Jak tomu rozuměl apoštol Petr? Čteme u něho v jeho prvním dopise

1 Petrův 2:12 : „Žijte vzorně mezi pohany; tak aby ti, kdo vás osočují jako zločince, prohlédli a za vaše dobré činy vzdali chválu Bohu `v den navštívení´.

Taková je přece Boží vůle, abyste dobrým jednáním umlčovali nevědomost nerozumných lidí.

Jste svobodni, ale ne jako ti, jimž svoboda slouží za plášť nepravosti, nýbrž jako služebníci Boží. Ke všem lidem mějte úctu, bratrstvo milujte, Boha se bojte, krále ctěte.

Vždyť oči Páně hledí na spravedlivé a jeho uši jsou otevřeny jejich prosbám, ale tvář Páně je proti těm, kteří činí zlo.´

Amen.

 

Poslání:

Římanum 12:9  Láska nechť je bez přetvářky. Ošklivte si zlo, lněte k dobrému.

Milujte se navzájem bratrskou láskou, v úctě dávejte přednost jeden druhému.

Mějte porozumění jeden pro druhého. Nesmýšlejte vysoko, ale věnujte se všedním službám. Nespoléhejte na svou vlastní chytrost.

Nikomu neodplácejte zlým za zlé. Vůči všem mějte na mysli jen dobré.

Je-li možno, pokud to záleží na vás, žijte se všemi v pokoji.

Nedej se přemoci zlem, ale přemáhej zlo dobrem.

 

Požehnání: 4.M.24-26.

 

Dodatečný text:

 

Ježíš mu odpověděl: Jeden člověk šel z Jeruzaléma do Jericha a padl do rukou lupičů; ti jej obrali, zbili a nechali tam ležet polomrtvého.Náhodou šel tou cestou kněz, ale když ho uviděl, vyhnul se mu. A stejně se mu vyhnul i levita, když přišel k tomu místu a uviděl ho.

Ale když jeden Samařan na své cestě přišel k tomu místu a uviděl ho, byl hnut soucitem;

přistoupil k němu, ošetřil jeho rány olejem a vínem, obvázal mu je, posadil jej na svého mezka, zavezl do hostince a tam se o něj postaral.

Druhého dne dal hostinskému dva denáry a řekl: `Postarej se o něj, a bude-li tě to stát víc, já ti to zaplatím, až se budu vracet.´ Kdo z těch tří, myslíš, byl bližním tomu, který upadl mezi lupiče?"Zákoník odpověděl: "Ten, který prokázal milosrdenství."

 Ježíš mu řekl: "Jdi a jednej také tak."

 1.11. 2008                                    -.-