Jaro Křivohlavý v rozhovoru s Alešem Palánem: Dvě lásky.

Jaro Křivohlavý v rozhovoru s Alešem Palánem:  Dvě lásky. Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří, 2008. 253 stran. ISBN 978-80-7195-153-7.

 

Volný dialogický rozhovor mezi 83letým psychologem J.K., zamýšlejícím se nad celým svým životem, a mladým, zvídavým spisovatelem s dobrou dávkou citlivého vnímání (empatie) A.P. V podstatě jde o životní bilanci . Nejen vzpomínání na to, co bylo – a bylo toho opravdu hodně – ale  (a to hlavně) o zvažováním hodnoty toho, co bylo v průběhu celého autorova  života od raného dětství do stáří.

 

Díky tomu, že celý život probíhal  ve 20 století, kde se toho událo hodně, bylo i  otázek hodně. Aleš Palán se ptal velice zvídavě na rané mládí z dob první republiky – na rodinu, zážitky z doby smrti T.G.Masaryka, vlády E. Beneše, Mnichova, záboru pohraničí - např. Litoměřic, kam  J.K. chodil do gymnázia (viz. např. stěhování hrobu K.H. Máchy z litoměřického hřbitova do Prahy na Vyšehrad), zážitky z 15. března 1939– okupace zbytku republiky.

 

Samostatná kapitola je věnována vpádu Gestapa do roudnického gymnázia, kde J.K. studoval, odvozu studentů do koncentračního tábora v Terezíně, průběhu výslechů Gestapa a životu v nacistickém koncentračním táboře.

 

Neméně zajímavá je kapitola o tříleté práci J.K. na kladenských dolech v době startu jeho dospělosti. Soužití s horníky a začlenění studenta do souboru  těžce manuálně pracujících lidí.

 

Značná pozornost je věnována rodinnému životu J.K. Ten v současnosti zahrnuje tři děti, 8 vnoučat a čtyři pravnoučata. Po určitou dobu k rodině přibyly ještě dvě další děti – sirotci. Rodina v tomto případě patřila k nejvyšším hodnotám v životě J.K.

 

Kdo si dovede představit, co asi dělá a co dělal psycholog celý svůj život? Autor zde podává velice pestrý pohled na činnost nejprve ve výzkumu v oblasti psychologie práce (zábrany úrazů, úpravy pracovního prostředí, konstrukce strojů a  zařízení s ohledem na člověka, světlo a barvy v pracovním prostředí, studium rozdílů mezi lidmi v nehodovosti atp.) Nastiňuje zároveň paralelní linii vlastního ilegálního výzkumu tvořivého řešení mezilidských konfliktů a sociální komunikace. Druhou fází byla téměř třicetiletá činnost v oblasti klinické psychologii při práci J.K. v Institutu pro další vzdělávání lékařů v Praze – studium otázek psychologie nemoci (zvláště pak psychologie zvládání rakoviny), vlivu stresu, možnosti zvládán distresu a prevence stresu. K zajímavostem patří zde i výcviky rozhovorů lékařů s pacienty a  výcvik lékařů v umění naslouchat pacientům.

 

Odchodem do důchodu se otevřely J.K. možnosti věnovat se cele otázkám, které J.K. považuje za prvořadě důležité – problematice psychologie zdraví, kvality života, odpouštění, vděčnosti, moudrého a dobrého života. Tak je sledována první linie autorova života – jeho lásky k psychologii.

 

Druhá linie, kterou kniha pečlivě sleduje, je vertikála autorova života – jeho setkání s křesťanstvím, s vírou a životem víry. V rozhovorech je možno sledovat  tuto  oblast od samého zrodu až po začlenění J.K. do církve, jeho práci v nejnižších, vyšších, ba nejvyšších úrovních církve (až po aktivitu ve Světové rdě církví). Pozoruhodné je sledování toho, jak se tyto dvě linie – lásky k psychologii a lásky ke křesťanské zvěsti neustále prolínají a nabývají různých podob a realizací, tj. jak autorovi víra mluví do pracovní činnosti i občanského života (viz zapojení se do organizace ADRA) a jak ovlivňuje jeho stále bohatší literární činnost.

 

V závěru knihy je uvedena knižní bibliografie J.K. – od skoro první knihy „Člověk a stroj“ (1970), po zatím poslední „Psychologie moudrosti a dobrého života (2009).