Mareš, J. a kol. Kvalita života u dětí a dospívajících III,Brno, 2008.

Recenzovaný sborník má část obecnou (teoretickou), metodologickou (diagnostickou) i empirickou. K tomu ještě obsahuje anglicko - český slovníček.Ve všech třech částech přináší pro nás relativně nová pojetí, pohledy, informace o metodách a výsledky, které jsou obohacením stávajícího našeho pojetí a našich poznání.

 

Práce je zaměřena na kvalitu života se specifickým zaměřením na kvalitu života dětí a dospívajících. Je třeba podtrhnout, že jde o studium jevu, který je nejen multidimensionální, ale i multifaktorový, mnohovrstevnatý a kulturně i etnicky vázaný.

 

V obecné části jsou dvě klíčové statě:

 

Mareš, J.Kulturní a etnické souvislosti zjišťování kvality života (HRQL)(6 – 18)

Obecná teoretická studie změřená na kulturní a etnické otázky pojetí kvality života upozorňuje na problematiku, která se stále více týká nejen celosvětové populace, ale i české republiky. Všímá si odlišností nejen v pojetí pacientů, ale i odlišností pojetí kvality života a otázek s tím  spjatých u pacientů a pracovníků pomáhajících profesí. Zvláštní pozornost věnuje diagnostickým metodám a to jak kvantitativním, tak kvalitativním.

 

Mareš, J. Může být nemoc přínosem pro kvalitu života  (19 –31)

Podnětné téma s relativně novou tematikou v naší odborné literatuře. Nastoluje otázku rozšíření pohledu na nemoc. Bere v úvahu  širší pohled, v němž je bráno v úvahu nejen to, co dělá lékař, ale i to, jak nemoc prožívá pacient, který je expert na život s danou nemocí (19). Jde o zaměření na to, co pacient prožívá při nemoci – a zvláště těžké nemoci, na to jak se s ní vyrovnává a jaké jsou důsledky tohoto vyrovnávání. Při tom autorova pozornost je zaměřena  primárně na pozitivní výsledky a zvláště pak na posttraumatický růst a zvýšení kvality života pacienta. Zájem o tyto otázky roste v posledním desetiletí v celém světě – zvláště o úspěšné vyrovnávání se s těžkou nemocí, nastartováním přehodnocení dosavadního života (změnu priorit a hierarchie hodnot) a objevení netradičních  aktivit. Práce podává i přehled diagnostických metod, které umožňují tento jev měřit a podává souhrnný přehled empirických prací, které byly již publikovány a ukazují, že nejde o iluzi, ale o reálný jev, kterému by měla být věnována větší pozornost.

 

 

V metodologické části jsou též dvě stati:

 

Mareš, J. Individualizované zjišťování kvality života (44 - 77)

Jde o nejrozsáhlejší příspěvek (má celkem 33 stran). Je věnován problematice subjektivního pojetí kvality života pacientem či klientem a zvláště potom metodám, které se snaží tento jev měřit. Zabývá se podstatou problému – odlišením objektivního a subjektivního pohledu na kvalitu života jedince,  otázkami závažnosti různých dimenzí kvality života, časových změn a změn v hodnocení kvality života daným jedincem.

 

Jedincův svébytný pohled na vlastní život, individuálně specifický způsob vnímání a prožívání vlastního života je mimořádně důležitou otázkou jak pro porozumění pacientovi, tak pro chápání člověka jako individua. Autor se zabývá jak teoretickými otázkami, tak  - a to zvláště – praktickými otázkami (měření subjektivně chápané kvality života, případně dopadů různých negativních životních událostí na pacienta).

 

Hlavní částí článku je přehled celkem 13 specielně vybraných metod, jejich pojetí, hlavních kroků jejich použití a vyhodnocování.  Tento přehled je proveden zasvěceně, odborně a detailně – s uvedením silných i slabých stránek jednotlivých metod. Nejzávažnější částí příspěvku je přehled výhod a nevýhod jednotlivých metod v daném souboru 13 typových přístupů (diagnostických metod).

 

Mareš, J. Dotazníky zjišťující orální kvalitu života u dětských pacientů (89 – 97)

Z poměrného množství metod, které se snaží diagnostikovat kvalitu života lidí s přerůznými nemocemi (HRQOL) se autor soustředil na ty, které se týkají somatologických pacientů (pacientů zubního lékařství) a to na kvalitu života, kterou ovlivňují orální obtíže. Podává přehled historie studie tohoto tématu, pokusy o definování tohoto jevu a  zabývá se hlavně metodami diagnostikování tohoto jevu – jak je vnímán rodiči, tak samotnými dětmi. Ústředním bodem příspěvku je průzkum vhodnosti celkem 7 vybraných dotazníků, které se touto tematikou zabývají (s. 92-93). Dochází k závěrům, které naznačují, že dotazníky jsou vhodné pro děti od 11 let, že je vhodné doplnit dotazníky určené dětem i dotazníky určených rodičům těchto dětí a věnovat pozornost kvalitativním metodám.

 

 

Empirická část je z hlediska množství příspěvků nejbohatší. Má celkem 6  příspěvků:

 

Svatoš, T. a Švarcová,E. Pojetí kvality života žáků základní školy (98 -  124)

Zjišťování pojetí kvality života u dětí – i u školní mládeže patří k nejobtížnějším. Autorská dvojice strategicky zvolila  věk, v němž  se toto pojetí již začíná slovně vyjadřovat -verbalizovat.  Definovala si hlavní termíny . Stanovila si cíle (99)  a přistoupila tvořivě k zvládnutí  metodiky a to hned dvojím způsobem – jak kvantitativním, tak kvalitativním. U kvantitativního výzkumu bylo kladem třístupňové odlišení kvality života. Dík zvolenému dotazníku bylo možno zjistit, co si děti představují pod dobrým, normálním a špatným životem (102) i dopracovat se ke zjištění hierarchie hodnot v dětském pojetí kvality života (s. 105 a 106).

 

 Podnětný přístup se autorské dvojici podařil ve volbě ohniskové skupiny a v hlubším pohledu do skupinové interakce tam, kde šlo o téma kvality života. (108nn). Zvolený kategoriální systém a sledování změn od vstupní fáze rozhovoru po jeho závěrečnou fázi umožnil nejen vhled do hierarchie hodnot, ale i změn, které v průběhu interakce v ohniskové skupině nastávají.

 

Lukášová,H.  Pojetí kvality života dětí u studentů u  studentů učitelství (125- 135)

V práci šlo o zjišťování pojetí kvality života u budoucích učitelů pro primární vzdělávání a o jejich schopnost vysvětlovat dětem, co se kvalitou života rozumí. Práce byla zřetelně orientována  na čtyři otázky (126) . Ty byly předloženy celkem 110 studentům. Výsledky jsou uváděny na s. 127- 134. Šlo o zjištění toho, co si studenti představují pod pojmem kvality života, o to, jak by dětem v 5. třídě vysvětlili, co to je kvalita života, co si studenti učitelství  myslí o tom, proč děti mají špatný, průměrný nebo výborný život a o posouzení vlivu pojetí kvality života na vlastní pedagogickou praxi. Ukázalo se, že polostukturované psaní názorů je určitou pomocí k ujasnění si otázek, které se týkají jak studentů, tak žáků a jejich interakce.

 

 

 

Škoda, J., Doudlík, P. a Hajerová-Müllerová, L.    Genderové diference v subjektivním hodnocení kvalit života u mládeže v severočeské regionu 36 – 156)

Jde o porovnávání faktorů, které ovlivňují kvalitu života u dívek a chlapců ve věku 15 – 18let. Celkem bylo dotazováno 611 dívek  564chlapců. Specielní pozornost byly věnována stavu  subjektivních pocitů. Nebyl použit klasický test PANAS, ale jen měření frekvence pozitivních a negativních emocí ve čtyřstupňovém odstupňování (141). Tab. III. nebyla slovně komentována, ale ukazuje, že u chlapců převládají pozitivní pocity oproti dívkám, a u dívek naopak převládají negativní pocity. Není uvedeno, co se rozumí zvládáním pocitů – zda jen to, že je to trápí nebo zda se jim to daří. Konstatováno bylo jen to, že u dívek nacházíme íce trápení a že ten nález je statisticky významný. U tab. IV. je již uvedeno, že chlapci se cítí (ne jsou!) častěji klidnější a více se těší na to, co přijde. Tab. V. naznačuje, že  dívky cítí více přetíženost svými problémy a prožívají  více obav a strachů   nežli chlapci.

 

Následuje hodnocení faktorů, které žáci chápou jako to, co ovlivňuje jejich kvalitu života  - přesněji: míru spokojenosti s danými faktory (tab. VI. - XI.). Škoda, že v práci není uvedeno znění jednotlivých otázek. Pomohlo by to lépe chápat výsledky pečlivě vypracovaných statistických šetření. To je třeba hodnotit jako přiměřené. Vhodné by bylo významově komentovat zjištěné korelační koeficienty – např.  hodnoty r=0,09 atp. v tab. IX. Bylo by vhodnější výsledky uvádět v slovním smysluplném významu – např. ne spokojenost: svěřování se přátelům, ale spokojenost s možnostmi svěřovat se přátelům atp. (145). Totéž se týká i tab. 148, která je vrcholem celé práce.

 

 

Bischopová, J., Mareš, J. a Ježek, S.  (157 – 160). Kvalita života u dětí a dospívajících s epilepsií: předběžné sdělení

V práci je výrazně formulován účel: Úkolem je zjistit jak děti a dospívající vidí (vnímají) epilepsii,  jak děti a dospívající jsou s to vyplnit přeložený zahraniční dotazník zaměřený na toto téma a tuto populaci a tento dotazník ověřit.

 

 Pečenková, J. a Mareš, J. Kvalita života u dětí z znevýhodněného sociálního prostřed (161 – 171). Tato práce  se soustřeďuje na problematiku  problémů kvality života dětí z malých etnických skupin.

 

Hodačová,L. Změny ve vnímání a požívání spirituality u lidí, kteří prožili traumatickou událost (kvalitativní šetření) (s. 172 – 184)

 

Autorka se zaměřila na kritický moment možné změny pojetí kvality života. Přistoupila k této studii po dobrém a  vyčerpávajícím studiu k tomu se vztahující literatury a to jak problematiky posttraumatického rozvoje osobnosti, tak problematiky spirituality. Seznámila se s kvantitativními metodami studia tohoto jevu (s173), ale sama zvolila vhodnější kvalitativní metodu – hloubkový polostukturovaný rozhovor. Kritickým momentem byla tematická analýza dat  Přínosem byla volba kategorií, které signalizují přítomnost posttraumatického rozvoje. Tyto rozhovory provedla s celkem 7 osobami a  analyzovala je u 5 osob. Výsledky této práce uvádí na s. 175 – 179. Ukázalo se, že spiritualita a trauma mají oboustranný kladná i záporný vztah – trauma působí na víru i víra působí na trauma (180). Ve většině uváděných případů, kde víra působí kladně na kvalitu života a posttraumatický rozvoj, byly zjištěny změny priorit, zvýšení citlivosti, empatie, soucitu, zlepšení vztahů, větší nezávislost i změny v duchovní oblasti  (180). Ukázalo se, že změna nepřichází automaticky, ale jen tam, kde dochází ke kognitivnímu zpracování celé situace a k jejímu vidění z vyššího hlediska – z nadhledu. Zároveň se ukázalo, že spiritualita je významným zdrojem při zvládání traumatu.

 

Celkově je možno říci, že jde o pozoruhodnou práci  poměrně širšího dobře vedeného pracovního kolektivu. Jaro Křivohlavý.

Jaro Křivohlavý