Víra - její role v našem životě

 

Víra- její role v našem životě

 

Obecné povědomí o tom, co myslíme tím, když používáme slovo „víra“

 

Uveďme si několik příkladů z běžného života, v nichž se vyskytuje slovo víra a slova mu blízká.

Tam, kde se setká člověk s člověkem můžeme zaslechnout:

„Věř mi!“.„Věříš mi?“ Ty mi nevěříš?“

„Pavel je důvěryhodný“. „Petrovi nemůže věřit, je nedůvěryhodný“

„Věřím, že se nám to podaří“

„Udělal jsem to (řekl jsem to) v dobré víře.“

„To ne neuvěřitelně dobré“

„ On si věří, že to dokáže“ . „Já tu zkoušku neudělám, já si nevěřím“.

„Věřím v lepší budoucnost.“ „Nevěřím, že se to zlepší“…

„Věřit tomu, co mi někdo říká“

„Prověřovat pravdivost toho, co někdo tvrdí

 

Slovník spisovné češtiny říká:

Věřit znamená pokládat někoho či něco za spolehlivé a podle toho se i chovat

Viz vztah bezmezné důvěry k někomu či k něčemu

Víra pak je přesvědčení o pravdivosti něčeho nebo nkoho

věřiti -  víra – důvěra,

 

Opak věření:  nevěřit:

Patologická forma víry:  lehkovážná či lehkomyslná víra, pošetilá víra – např. věřit všemu, co kdo říká – třeba proto, že to říká někdo, k němuž mám bezmeznou úctu a důvěru (třeba i neopodstatněnou).

 

České slovo víra je odvozeno od Latinského verus (pravý) ( viz verifikovat – prověřovat pravdivost něčeho – třeba dokumentu). Viz i slovo:  prověrka

Verus znamená: opravdu, skutečně je to tak. Např. německy Das ist wahr – znamená „ano, je to tak (je to pravdivé).

 

Psychologie:

Slovo víra  se často vykytuje v mezilidském styku k vyjádření kvality vzájemného vztahu - např. v podobě důvěry – já ti věřím (důvěřuji), považuji tě za důvěryhodného. Příklad: vztah důvěry mezi přáteli, manželi, rodičemi a dětmi. Opak: ztráta důvěry partnerovi po té, co něco udělal, co neměl (nevěřím ti, nemám k tobě již  důvěru).

 

Náboženská víra:

Jde o osobní vztah, odevzdanost, osobní projev důvěry (cele někomu důvěřovat)

věřit znamená důvěřovat, spoléhat se na něco či na někoho.

 

Věřit – být přesvědčen o pravdivosti (skutečnosti) Božích projevů

nejde o nejde o teorii poznání (o otázku noetickou, epistemologickou), ale o vzájemný vztah (lásky) –  jako u dvou zamilovaných“věřím ti, protože tě mám rád“. Víra je důvěra k tomu, koho mám rád, koho jsem si zamiloval. Z toho potom vyrůstá věrnost, oddanost (Hospodinu) a ta  je (ve Starém zákoně) podstatným znakem pravého spravedlivého.

 

 

Co je to víra, to ukazuje příběh o Abrahamovi. Ten uposlechl Boží příkaz a vyšel do země zaslíbené (Gen 12,1nn). Ten se cele spolehl se na Boží zaslíbení. Jde o bezvýhradné spolehnutí se (věřícího člověka) na pravdivost a spolehlivost Božího slova (jeho zaslíbení). To je příklad „normálního“ vztahu k Bohu a biblicky: základem a podstatou spravedlnosti.  Jde o věrnost člověka Boží pravdě.

 

Jiný příklad: Mojžíš, Jákob, Josef, David… Apoštol Pavel

 

Nevěřit: spoléhat se jen na výpočty lidských chytrostí, na svou vlastní sílu, chytrost

Neuposlechnout Boží slovo, nespolehnout se na Hospodina

Podkopávat sám základ víry

 

V křesťanském pojetí: Věřit znamená postavit se na pevný základ Božího zaslíbení, Boží smlouvy a nebát se ničeho jiného (viz např. strach z jiných mocí, z toho, co hlásají různé pověry).

 

Věřit tak znamená spolehnout se (spustit se) cele na Hospodina. Tak je možno rozumět např. Ježíšovu slovu „Naplnil se čas a přiblížilo se království Boží. Čiňte pokání a věřte evangeliu." Marek 1:15 Věřit pak znamená i před ničím neutíkat, ničeho se nebát, cele se na něj spolehnout a věřit mu proti všemu zdání.  Potom věřit znamená vzít za své to, co čteme v

Izajáš 43:1-5: „ Nyní toto praví Hospodin, tvůj stvořitel, Jákobe, tvůrce tvůj, Izraeli: "Neboj se, já jsem tě vykoupil, povolal jsem tě tvým jménem, jsi můj.

Půjdeš-li přes vody, já budu s tebou, půjdeš-li přes řeky, nestrhne tě proud, půjdeš-li ohněm, nespálíš se, plamen tě nepopálí. Neboť já Hospodin jsem tvůj Bůh, Svatý Izraele, tvůj spasitel. Neboj se, já budu s tebou - protože jsi v očích mých tak drahý, vzácný, protože jsem si tě zamiloval…“

 

Biblicky vyjádřeno:  Slovem víra se zde  rozumí tzv. ztišené doufání v Hospodina

„Řekl Panovník Hospodin, Svatý Izraelský: Obrátíte-li se, a spokojíte-li se, zachováni budete. V utišení se a v doufání bude síla vaše.! (kralický řeklad).“ Izajáš 30:1

 

Víru je tak možno chápat  jako celo životní odevzdanost a oddanost v důvěře se někomu svěřit do péče, odevzdat se mu, dobrovolně vstoupit pod jeho  ochranu.

 

Biblické pojetí víry (novozákonní „pistis“) je třeba chápat jako osobitý akt i vztah důvěry, oddanosti, poslušnosti, a osobního přesvědčení o správnosti a spolehlivosti sebeodevzdání ve vztahu člověka k Bohu.

 

Věřit znamená přijmout Ježíšem přinášené slovo vážně, vzít vážně přelom věků (od toho, co bylo před Ježíšem k tomu, co je s Ježíšem) a orientovat se podle toho v celém životě. Proto je víra nerozlučně spjata s životním obratem, s pokáním a přenesením celé důvěry na Hospodina. Víra je tak odpovědí na Boží čin a spolehnutím se na slovo evangelijní zvěsti. Je osobně zavazujícím rozhodnutím. Má však v sobě složku osobního přesvědčení o skutečnosti Božích činů a o pravdivosti zvěstovaného evangelia. Víra znamená i hlouběji viděti  – poznávací stránka víry (chápání toho,jak se věci mají).

Víra je tak i  způsobem jímž poznáváme Pána Boha (Otce Pána Ježíše Krista).

 

Víra je tak středem křesťanova života, je jeho celkovým životním směřováním, je cestou života. Víra, která je důvěřivým, oddaným a poslušným spolehnutím se na Boží moc a lásku.  přenáší hory (Mk 11, 23).  Státi se křesťanem znamená  svěřiti se do rukou Ježíše Krista   (obrazně vstoupit dobrovolně do jeho vojska) a nalézt nadějné (pravé) směřování života

V takovéto víře je třeba se neustále utvrzovat a růst.

 

Zrod a růst víry.

Víra se rodí ze zaslechnutí evangelia – radostné zprávy o tom, že nás má Pán Bůh rád, že o nás ví, že nás vidí, že nás slyší a že nám pro Pána Ježíše Krista odpouští všechny naše neuposlechnutí příkazů lásky (dvojpřikázání o tom, že milovati budeš…) Takováto víra není výsledkem našeho uvažování, ale Božím darem, za který jsme vděčni.  Neotevírá se rozumem (rozumováním, hloubáním, filosofováním, meditováním atp), ale láskou. Je důvěrou v Ježíše Krista. Nezakládá se na vnějších zázracích. Nechce žít z vlastní moudrosti a síly.  Takovouto vírou se člověk již nyní účastní na životě Syna Božího a je živ v něm. Nejde o mystický prožitek, ale o osobní vztah. Vírou člověk již zde žije v novém věku.

 

Takováto víra je odvracením se od soustředění se cele na sebe a otevíráním se tomu, co nám Pán Bůh nabízí a k čemu nás vede. Je odpovědí na Boží věrnost.

 

V této víře je třeba pokračovat a růst, ale pokrok dává PB. Věřit znamená tak neustále se připodobňovat Kříži Ježíše Krista. Pavel to vyjadřuje slovy:  „ nežiji už já, ale žije ve mně Kristus. A život, který zde nyní žiji, žiji ve víře v Syna Božího, který si mne zamiloval a vydal sebe samého za mne (Galatským 2:19-0.

 

Některé charakteristiky křesťanské víry:

 

Víra je slyšením a  činěním  - znamená naslouchat a poslouchat (uposlechnout a jednat podle slyšeného slova)..

Filemonovi 1:6 Prosím za tebe, aby se tvá účast na společné víře projevila tím, že rozpoznáš, co dobrého můžeme učinit pro Krista.

Jakub 1:3 –4 „ Vždyť víte, že osvědčí-li se v nich vaše víra, povede to k vytrvalosti.

A vytrvalost ať je dovršena skutkem, abyste byli dokonalí a neporušení, prosti všech nedostatků.

Jakub 1:22  „Podle slova však také jednejte, nebuďte jen posluchači - to byste klamali sami sebe! Vždyť kdo slovo jen slyší a nejedná podle něho, ten se podobá muži, který v zrcadle pozoruje svůj vzhled; podívá se na sebe, odejde a hned zapomene, jak vypadá.“

Jakub 1:25  „Kdo se však zahledí do dokonalého zákona svobody a vytrvá, takže není zapomnětlivý posluchač, nýbrž také jedná, ten bude blahoslavený pro své skutky.“

Jakub 2:17 a 20: „Stejně tak i víra, není-li spojena se skutky, je sama o sobě mrtvá.

 Neuznáš, ty nechápavý člověče, že víra bez skutků není k ničemu?

 

Víra je tak vždy vírou skrze lásku dělající (kralická formulace)

„Rozhodující je víra, která se uplatňuje láskou (Galatským 5:6).

 

Tři dimenze křesťanské  víry:

  1. osobně někomu důvěřovat a na něho spoléhat
  2. být přesvědčen o hodnověrnosti a pravdivosti jistých myšlenek a skutečností
  3. Podle toho i se v životě rozhodovat, chovat, jednat a žít.

 

 

Věřiti se 3. pádem:

Komu věřit – komu se svěřit – komu cele důvěřovat?

Křesťanská víra říká zřetelně a jasně:  Ježíši!

Víra má vždy předmět a tím je Ježíš Kristus!

 

Komu věřím:

Věřím tomu, kdo je mým Stvořitelem a Pánem: Pánu Bohu - Hospodinu.

Věřím tomu, kdo mne má rád, kdo se za mne obětoval a kdo mne přivedl k životu věčnému– Ježíši Kristu.

Věřím tomu, kdo mi otevírá tajemství víry, kdo mi  dává moudrost a kdo mne vede životem – Duchu svatému.

 

Věřiti se 4. pádem -  co věřím:

Věřím, že …

 

Že zlo na tomto světě v jakékoliv podobě není všemocné, že nad ním má moc ten, který je Stvořitelem a Pánem tohoto světa – Hospodin (Pán Bůh).

 

Že Pán Bůh má rád tento svět i mne (zcela osobně).

 

Že jsem na tomto světě jako člověk nejen zrnko prachu, ale i ten, k něm už Pán Bůh hovoří, který se může obracet k Hospodinu a může zaslechnout jeho slovo (slyšet jeho vůli).

 

Že mne Pán Bůh  vidí, že mne slyší a že mne osobně (i nás) vede k tomu, abychom žili v lásce (typu agape).

 

Že mi Pán Bůh pro oběť Pána Ježíše Krista odpustil a odpouští  všechny projevy nedostatku lásky  (mé hříchy) –vzdor tomu, jak na to právem i neprávem reagují lidé kolem mne.

 

Že tímto odpuštěním hříchů mne Pán Bůh vytrhl a vytrhává z moci přerůzných forem poslušnosti jiných sil a pánů nežli je on sám (z otročení jim).

 

Věřím, že na tomto světě nejsem (jako Bohem milovaný syn) sám (jako jedináček víry) a že  díky tomuto odpuštění jsem mohl (křtem) vstoupit do společenství podobně věřících – do svaté církve obecné,  jak se s  ní sekávám v podobě  věřících lidí na celém světě.

 

Že i dnes Pán Bůh na tomto světě dělá své dílo lásky (obrazně řečeno: staví svůj chrám) a přizvává i mne, abych se svou vlastní aktivitou na této stavbě chrámu podílel.

 

Věřím (spolu s Petrem Pokorným), že  i když biblické svědectví negarantuje, že všechno dobře dopadne, přece jen zaručuje, že nic z toho, co odpovídá Ježíšovu jednání a učení, nebude ztraceno a bude spravedlivě posouzeno. Věřím tak (spolu s biblickým svědectvím), že všechno dobré má budoucnost, vy­jde najevo a má smysl se o to zasa­zovat.

 

Jaro Křivohlavý 15.03.09

Předneseno na hovorech gamma v Praze Braníku, duben 2009