Víra a zdraví

Víra a zdraví

 

Důvěra a víra

V přehledu faktorů, které mají kladný vliv na náš celkový zdravotní stav (tzv. salutorů),není možno přehlédnout ten, o jehož pozitivním působení se dočítáme v literárních pramenech v průběhu několika tisícletí. Máme na mysli důvěru a víru.

 

Slova důvěra a víra pocházejí etymologicky ze stejného kořene. Jsou si i blízko svým soudobým významem. Ukazuje se, že mají i obdobný kladný vliv na zdravotní stav lidí. Z běžné praxe nám každý lékař otvrdí, že ti lidé, kteří svému lékaři a jeho terapii věří, uzdravují se lépe a rychleji. Dá se říci, že účinek placeba spočívá do značné míry též na víře a důvěře pacienta v účinek podávaného  léku. Důvěra  pacienta k lékaři se projevuje i v pacientově snaze lékaře poslechnout a jednat přesně podle jeho směrnic - viz otázky tzv. kompliance. Důvěra pacienta v to či ono zdravotnické zařízení ovlivňuje i jeho postoj k danému zdravotnímu zařízení a jeho  rozhodování v situacích, kdy jedno z nich si vybírá a svěřuje se do jeho péče. Nedostatek víry a důvěry např. v možnost uzdravení se na druhé straně projevuje někdy až radikální změnou zdravotního stavu pacienta k horšímu.

 

Hovoříme-li zde o víře a důvěře, máme na mysli nejen důvěru a víru, s níž se setkáváme v tzv. sekularizovaném prostředí, ale i důvěru a víru, s níž se setkáváme v  náboženské oblasti. Protože jde o tématiku v pojednání o zdravotních problémech relativně novou, pokusme se nejprve ujasnit, oč jde.

 

V průběhu svého života si člověk klade přerůzné otázky a hledá na ně odpovědi. Jedna skupina otázek se např. ptá po tom, odkud člověk přichází a kam jde? Jaký je konečný smysl života člověka? Co má člověk dělat a proč? Komu a proč má být odpovědný za to, co ve svém životě dělá - nebo za to, čemu se vyhýbá? Co je v životě důležité a proč? V co může doufat? Odkud má čerpat sílu k životu a to i tam, kdy se blíží konci života  sil rapidně ubývá? Jak chápat život v perspektivě neodvratné smrti? atp.

 

Na výše uvedené a podobné otázky hledáme odpovědi v přerůzných zdrojích a formulujeme si je. Výsledek této práce vytváří pak náboženskou víru. Ta má podle klasických zdrojů tři stránky (složky či dimenze): obsahovou (intelektuální, kognitivní), vztahovou (důvěru) a konativní (vztah k činnosti, kterou víra formuje a řídí). Tuto trojstránkovost víry, která nejen formuje, ale dokonce výrazně transformuje nejvyšší oblast naší osobnosti a základní podobu našeho života, vyjadřovali i naši předkové termíny notitia, assensus a fiducia. O tom, že tato víra má vliv na lii a jejich zdravotní stav, existoval od nepaměti všeobecný souhlas (konsensus). Jak ale tento vztah zjišťovat a soustavně studovat?

 

Kazuistiky a experimenty

Zprávy o vlivu „velké „víry či naopak nedostatku víry na zdravotní stav pacienta jsme dosud nejčastěji slýchali jako zkazky o individuálních případech uzdravení či naopak zhoršení zdravotního stavu. Takovéto zprávy kolovaly a kolují neustále. Je možno se na ně dívat jako na kazuistiky. Těm je možno věřit, ale též se jm věřit nemusí. Obvykle bývají neúplné, nepřesné, útržkovité. Postrádají precisnost důkladné lékařské dokumentace. Každému je pak ponecháno na vůli, zda jim bude či nebude věřit. V důsledku toho jsou pak odmítány jako věrohodné doklady o vlivu víry na zdravotní stav člověka neboť jim chybí ddě základní charakteristiky pozitivistického vědeckého zkoumání: přesnost definování proměnných a systematické zjišťování jejich vlivu.

 

Koncem 20. století sse v tomto směru situace poněkud změnila. Lékaři a psychologové, kteří byli zvyklí pracovat ve zdravotnických zařízeních, se začali soustavněji zabývat otázkami víry somaticky nemocných pacientů. Při studiu těchto vlivů začali používat metodologie, která jim byla v jejich oblasti práce běžná - včetně statistických šetření a statistických analýz. Tím se těmto šetřením začalo dostávat té podoby, která je v jiných oblastech studia zdraví běžná a která je pokládána za vědeckou.

 

Definování proměnných

Ve studiích, které zde uvádíme, bylo v prvé řadě třeba přesně určit, definovat jevy - fenomény v oblati víry. Bližší pohled na pokusy tohoto druhu ukazuje, že se šlo obdobnou cestou, jako se předtím šlo např. ve fyzice. I tam se nejprve měřilo na sáhy, lokte a palce, až se později došlo k měření na mili-mikro-nano a pikomery. I v oblasti víry se začínalo s nejhrubšími a nejjednoduššími měřitelnými projevy víry. Takovým jevem bylo např. konstatování, zda daný člověk chodí či nechodí do kostela, případně jak často (např. za měsíc) navštíví z přerůzných důvodů kostel (účastní se náboženského života).

Poznámka: Použití hrubších kriterií (jakými jsou např. údaje o návštěvě kostela)  má i svou kladnou stránku. Když se podaří prokázat statisticky signifikantní vliv určité proměnné hlubší metodou měření, je naděje, že upřesněním kriteria dostaneme zřetelnější vyjádření vztahu.

 

 

Později se přešlo ke kriteriím o stupeň přesnějším. Příkladem mohou být dotazníky zaměřené na odlišení dvou různých kvalit  života víry - tzv. intrinsické a extrinsické. Toto upřesnění zavedl v prvé polovině 20. století jeden z nejvýznamnějších amerických psychologů na William James Hall na Harvardu - profesor Gordon Allport. Ten odlišoval víru, která vychází z hloubi nitra daného člověka jako jeho  bytostné přesvědčení, kterému věří a podle něhož žije. Tento druh víry nazval intrinsickým. Od tohoto druhu víry odlišil víru extrensickpou. Ta má sice vnější podobu víry, ale v pozadí je možno zjistit „nezdravé“  - např. sociální, zvykové, zištné atp. motivy. K diagnostikování těchto dvou druhů víry a jejich intenzity sestrojil G. Allport dotazník. Toho bylo v průběhu 20 století hojně používáno a podle něho byly sestrojovány i  obdobné dotazníky další.  Stále častěji se v těchto výzkumech používá též škálování - obdobného druhu, jaké ve formě VAS (Visual Analogous Scale) používáme běžně v klinické praxi ve zdravotnictví při měření bolesti. Přehled o těchto a obdobných metodách měření víry (jakýchsi „věroměrů“) podává Stríženec (199...). -)

-------------

*) Přehled o publikovaných pracích, v nichž bylo těchto metod použito, podává Mattheus, D.A., Larson, D.B. a Barry, C.P. (1993).

……………………

Podívejme se na nejdůležitější výsledky těchto studií.

 

Víra a životní spokojenost

Koenig (1999) použil dotazníku DIR (o němž je řeč  v kapitole o vlivu víry na zvládání stresu) při studii životní spokojenosti starších lidí v Severní Karolíně. Tento třídílný dotazník předkládal celkem 863 lidem  různého náboženské či ateistické orientace, starším 75 let. Zjistil, že ti lidé, kteří v dotazníku DIR získali vyšší hodnoty, tj. kteří četli  častěji  bibli, modlili se a  častěji se účastnili bohoslužeb, dosáhli i vyšších hodnot podle zjištění provedeného dotazníkem životní spokojenosti. Tento vztah mezi vírou a životní spokojenosti byl přitom užší, nežli vztah  např. mezi životní spokojeností a finančním zajištění na stáří, dosaženým stupněm společenské hierarchie atp.

 

Víra a kvalita života

Christopher G. Ellison (1991) se zaměřil na studium faktorů, které kladně ovlivňují kvalitu života lidí mladších 65 let. Ve své studii využil údajů Statistického úřadu USA (zjištění z r. 1988). V tomto „cenzu“ se zjišťovaly mimo jiné i údaje o náboženském životě občanů USA. Uváděly se tam i údaje o jejich subjektivním hodnocení kvality jejich vlastního života (získané pomocí speciální škály). Ellison zjistil, že dospělí lidé, kteří vykazují charakteristiky tzv. intrinsické víry, hodnotí celkově kvalitu svého života (subjective well-being) výše, nežli ti, kteří tyto charakteristiky intrinsické víry nevykazují.

 

Víra a zdravý životní styl

Zdravý životní styl se vyznačuje tím, že v něm nejsou  obsaženy ty charakteristiky, které v této publikaci uvádíme v kapitole o stresorech (viz např. kouření, drogy, alkohol atp). Obecně se ví - i z řady studií, že věřící lidé nekouří tak moc, jako lidé nevěřící, že se tak moc neopíjí alkoholem, že nemají tak riskantní promiskuitní život atp. Do tohoto souboru poznatků patří např. výsledky zjištění  Desmonda a Medduxe (1981). Tito autoři se zaměřili na sledování vztahu mezi vírou a vymaněním se z drogové závislosti (na heroinu).Ti pacienti, kteří se účastnili odvykacího kurzu vedeného křesťanskou církví,  osmkrát častěji se dostali ze zajetí drogy, nežli ti, kteří byli léčeni v sekularizovaných léčebnách. Tento efekt byl trvalejšího rázu, jak se ukázalo při zjišťování stavu bývalých pacientů rok po jejich propuštění z příslušného zařízení

 

V jiné studii (Koenig, 1999) je podán zpráva o studii zaměřené na kouření. Toto zjišťování se týkalo téměř 4000 náhodně vybraných lidí v Severní Karolíně. Ta je považována v USA za !baštu tabákového průmyslu“. Tito lidé byli dotazováni nejen na to, kolik cigaret vykouří denně, ale i na to, zda chodí či nechodí do kostela. V případě, že chodí, pak se zjišˇoalo i dále, jak často chodí do kostela, zda se modlí a čtou bibli. Výsledky tohoto šetření ukázaly, že v daném souboru ti lidé, kteří nevykazovali výše uvedené charakteristiky víry, 90krát častěji jsou v řadách kuřáků.

 

Víra a zvládání stresu

Schopnost zvládat stres je považována za jednu z nejvýraznějších známek duševního zdraví. Není divu, že na tuto otázku byla a je zaměřena pozornost těch lékařů a psychologů, kteří se zabývají vztahem víry a zvládáním stresu. Přehled o těchto studiích podává ve vé monografii např. Pargament (1997).

 

Jedna z prvních studí s touto tematikou byla provedena  K.I. Mattonem v r. 1989. Ten chápal víru jako určitou obdobu sociální opory a tzv. „nárazníku „ (buffer) proti stresu. Zaměřil se na rodiče, kterým v nedávné době zemřelo dítě a zjišťoval, co jim dodávalo sílu a bylo jim oporou. Zjistili, že tito rodiče velice často uvádějí křesťanskou víru. Zjistil však navíc i určitý trend: čím vyšší byla míra žalu a bolesti rodičů zemřelého dítěte, vím vyšší byl u nich důraz  na sílu, kterou berou z víry.

 

Koenig (1999) ve své knize popisuje doti podrobně metodu, které využil jak při zjišťování způsobů (strategií) zvládání stresu. Podává i podrobné informace o metodě, kterou použil při zjišťování míry křesťanské víry. Jde o tzv. metodu RCI - Religous Complex Index. Tato metoda má tři části. V první je daná osoba dotazována, aby řekla, co vše jí bylo pomocí při zvládání těžkostí,  nimiž se v roli pacienta setkala v nemocnici. Ve druhé části je pacient žádán, aby pomoci metody VAS (Visual Abnanalogous Scale) sám ohodnotil, jak moc mu víra byla pomocí při zvládání nemoci, na kterou se právě v nemocnici léčil.Ve třetí části je zařazen rozhovor psychologa s pacientem v nemocnici o náboženském životě pacienta. Na závěr tohoto rozhovoru má psycholog vyjádřit v desetistupňové škále jím subjektivně odhadovanou míru intrinsické víry pacienta.

 

Výsledky těchto studií (Koenig et al.,1992, Koeig et al. 1997):

Na první otázku (Co vám pomohlo při zvládání těžkostí vaší nemoci?) uvedlo spontánně 24% mladších a 42% starších hospitalizovaných pacientů křesťanskou víru.

Ve druhé metodě (škálování míry účinnosti - efektivity pomoci víry) uvedlo 90% dotázaných víru jako „alespoň trochu to pomohlo“ a  70% „výrazně mi to  pomohlo“.

Ve třetí metodě byla jedna polovina mladších a dvě třetiny starších pacientů zařazena do skupiny lidí s intrinsickou vírou.

V tomto šetření se zjišťovalo mimo jiné i to, jak velkou kontrolu mají pacienti sami nad sebou, aby nepropadli depresi. Ukázalo se, že starší pacienti, kteří věří Bohu, modlí se a čtou bibli, měli vyšší subjektivně odhadovanou kontrolu nad tím, co se s nimi pfyzicky i psychicky děje.

Po šesti měsících po propuštění z nemocnice byli pacienti znovu vyšetřeni. Ke zjištění přetrvávajících negativních charakteristik zvládání obtíží bylo tentokrát použito dotazníku deprese. Ukázalo se, že pacienti s vyšší mírou intrinsické víry měli i v tomto časovém odstupu podstatně nižší míru deprese.

 

Pargament (1997) se soustředil zjišťování cest, jimiž víra dává pacientům sílu ke zvládnutí stresu nemoci. Ve svém výzkumu se obrátil  na  celkem 586 pacientů. 78% těchto náhodně vybraných pacientů v rozhovoru s ním uvedlo, že při zvládání těžkostí jim byla silou a oporou víra. Na bliíší dotaz „jak?“ dostával odpovědi, které naznačovaly, že víra dala pacientovi určitý druh „nadhledu“, takže mohl stát „nad situací“ a nepropadat se do vleku dílčích děsů. Hlubší průzkum¨, provedený pomocí dotazníku zamřeného na strategie zvládání, ukázal, že věřící lidé  statisticky signifikantně méně často používali strategie vyhnutí se konfrontaci s těžkostí a odvedení pozornosti od problému. Zároveň bylo zjištěno, že jsou v relativně lepším emocionálním stavu.

 

Neal Krause a Thanh Van Tron (1989)  na Michiganské univerzitě zjišťovali, jak působí víra na zvládání těžkostí černochů. Celá práce byla mimořádně široce zaměřena na velký rozsah populace. Výsledkem této práce je zjištění, že víra dává dotazovaným vyšší míru sebevědomí a poskytuje jim sílu a odolnost k tomu, a by nepodléhali těžkostem.

 

Koenig (1999) mapoval způsoby zvládání stresu u pacientů na somatických odděleních  nemocnic. Zjistil celkem 11 způsobů, které označil jako ryze sekulární  a dalších 21 různých způsobů zvládání, na němž se spolupodílí víra. Ta se neprojevuje vždy kladně. Kladných způsobů zvládání těžkostí vírou identifikoval 16 a 5 záporných. Šlo např. o tzv. „falešnou“ víru - např. představu, že někdo dotyčného pacienta trestá, že mu nějaká síla záměrně škodí atp.

 

Koenig,H.G.,  Pargament,, K.I. a Nielsen,J. (1998)zjišťovali způsoby zvládání stresu u 577 mužů a žen. Zaměřili se jen na způsoby, na nichž se spolupodílí víra. Zjištění údaje podrobili třístupňové regresní analýze. Výsledky této studie ukázaly, že čím větší je při zvládání stresu podíl kladných strategií, na nichž se spolupodílí víra, tím je nižší depresivní symptomatika pacientů. Čím více však pacient používá negativních (falešných) způsobů víry, tím je deprese vyšší. Ukázalo se zároveň, že strategie používající kladných forem víry úzce souvisejí s mírou sociální opory a s postoje přijetí - akceptace  těžkostí a vyrovnaností pacienta s těžkým

zdravotním stavem

 

Víra a deprese

Skupina pracovníků kolem Koeniga (Koenig et al.,1992)  se zaměřila na zjišťování vztahu mezi tzv. náboženskou angažovaností a depresí. Deprese byla  zjišťována dvěma způsoby: jednak Hamiltonovou stupnicí deprese, jednak Geriatrickou škálou deprese. Náboženská angažovanost byla zjišťována výše uvedenou metodou RCI. Výsledky této studie ukázaly, že čím je vyšší míra intrinsické víry, tím je nižší deprese. Bylo zjištěno zvláště statisticky signifikantně u mužů se závažnějšími somatickými zdravotními obtížemi.

 

Víra, vysoký krevní tlak a kardiovaskulární onemocnění

Koenig (Koenig et al., 1998) v rámci širší studie zjišťoval metodou RCI vztah mezi krevním tlakem a intrinsickou vírou pacientů u celkem 3.963 lidí. Výsledky byly jednoznačné. Skupina lidí s vyšší mírou intrinsické víry  měla statisticky vysoce signifikantní (0,0001) nižší krevní tlak. Významný byl i rozdíl v tzv. diastolické hypertenzi.

 

Oxman se ve svých studiích zaměřil na pacienty na chirurgickém oddělení, u nichž byla provedena operace na otevřeném srdci. Sledoval celkem 232 pacientů po dobu pěti měsíců po operaci. Zjistil, že tam, kde pacienti sami sebe charakterizovali jako „hluboce věřící“, byla úmrtnost po operaci v daném časovém rozmezí nulová. U těch, kteří o sobě prohlašovali, že občas navštěvují kostel, zemřelo v daném období 5% pacientů. Ze skupiny těch pacientů, kteří na počátku uváděli, že „nikdy“ nenavštěvují kostel,  jich  během 5 měsíců zemřelo 12% (Oxman et al., 1995).

 

Víra a biologická imunita

Široce pojatý výzkum vztahu mezi vírou a činnosti imunitního sytému byl podle Koeniga (1999) stimulován článkem, který pojednával o zvětšení (hypertrofie) nadledvinek při depresi (Nemeroff, C.B., Krishan, K.R., Reed, D., Leder, R., Bean,C. a Dunick, N.,1992). V této práci se konstatovalo mimo jiné, že při depresi dochází k nadměrné sekreci kortizolu. Ten je nazýván (H.Selyem) „stresovým hormonem“. Nejen to. V této práci bylo též konstatováno, že se různými způsoby podařilo určitou terapii snížit tyto negativní důsledky deprese až o 70%.

 

Koenig (1999) se svým týmem se pod vlivem těchto zjištění zaměřil na studium vztahu íry a činností imunitního systému. Použil k tomu celkem 1718 pokusných osob v Severní Karolíně. Byly u nich jednak odebrány krevní vzorky k hlubší analýze, jednak byly dotazovány na věci týkající se víry. V krevním seru to byl protein IL-6, který byl „ostře sledován“ jako biologický značkovač (marker) činnosti imunitního systému. Za hranici mezi dobrým a nedobrým stavem byla vzata hladina 5pg. V dané populaci bylo zjištěno celkem 11,1 % lidí, kteří měli hladinu IL-6 vyšší, nežli 5pg (pikogramů).

 

Výsledky této studie shrnuje Koenig (1999) do čtyř bodů:

1.Z lidí, kteří nikdy nenavštěvovali nějakou církev, mělo jich celkem 15,7% překročenou hranici nežádoucí úrovně IL-6.

2. Z lidí, kteří jedenkrát měsíčně a řidčeji navštěvovali nějakou církev, mělo jich 11,0% překročenou hranici nežádoucí úrovně IL-6.

3. Z lidí, kteří jedenkrát týdně navštěvovali  nějakou církev, mělo jich 8,8% překročenou nežádoucí hranici IL-6 .

4. V porovnání dvou skupin lidí, kde v jedné byli lidé, kteří nechodili do kostela vůbec a ve druhé ti, kteří chodili do kostela (bez ohledu jak často) se ukázalo, že druhá skupina měla statisticky sigifikantně o 50% nižší výskyt vyšší úrovně IL-6 (Koenig, H.G., Cohen, H.J., George, L.K, Hays, J.C., Larson, D.B. a Blazer D.G.,1997).

 

V jiné studii Andersen et al. (1998) šlo o zjišťování imunitní činnosti v pooperačním období. Předmětem studií (na onkologickém oddělení) byly ženy (celkem 116) po operaci prsu. Zjišťoval se vztah mezi stresem a činností imunitního systému. Ten se hodnotil podle počtu NK (natural killer) a T-lymfocytů. Výsledky této studie ukázaly, že zvýšený stres koreluje se sníženou schopností NK buněk (odklidit z těla a zničit cizí buňky - mikroby, nádorové buňky atp.) Zároveň se ukázalo, že zvýšený stres koreluje se sníženou reakcí NK buněk na gama interferon (ten je imunitním modulátorem). Třetím zjištěním bylo konstatování vztahu mezi zvýšeným stresem a sníženou efektvitou lymfocytů (včetně snížení reaktivity T-buněk). Tato studie naznačuje úzký (negativní) vztah mezi imunitní činností a stresem. Podařilo-li se v předcházející studii zjistit (kladný) vztah mezi vírou a imunitní činností, je možno z toho usuzovat na „somaticky“ uklidňující vliv víry a na její pozitivní vliv na fyzické zdraví (viz i výsledky zpracování celkem 70 studií o vztahu mezi psychickou a somatickou stránkou člověka - Fife, A., Blasley, P.J. a Fertig, D.L.,1996).

 

Vztah mezi vírou a dlouhověkostí

Relativně nejstarším tématem na poli vztahů mez vírou a zdravím je pravděpodobně usuzování na delší dobu života lidí s určitým způsobem vyjádřenou vírou. Příkladem přístupu k těmto studiím může být tzv. studie „Alameda“ (Strawbridge, W.J.  et al.,1997). V této studii bylo velké množství lidí (původně 5.286) zdravotně sledováno po dobu 28 let. Při původním vyšetření byla účastníkům mimo jiné kladena i otázka po tom, zda navštěvují nebo nenavštěvují kostel. Strawbridge při zpracování zjištěných dat rozdělil účastníky do dvou skupin. Porovnáním úmrtnosti těch, ktří uvedli, že nechodí do kostela (s těmi, kteří uvedli, že do kostela chodí) se zjistilo, že druhá skupina vykazuje o 23% vyšší úmrtnost(mortalitu). Po druhé Strawbridge rozdělil účastníky šetření do dvou skupin. Do jedné dal ty lidi, kteří uvedli, že hodí do kostela jednou týdně nebo častěji a do druhé ty, kteří uváděli, že chodí jen jednou za měsíc nebo ještě méně. V tomto případě u druhé skupiny byly mortalita o 36% vyšší.

 

Do této skupiny zjištění by bylo možno zařadit i výsledky celé řady statistických studií průměrné délky života lidí, které charakterizuje víra a těch, kteří mají v tomto směru negativní charakteristiku. Larson  analyzoval 64 publikovaných prací (v rozmezí 1933 - 1995), v nichž se porovnávala dlouhověkost s ohledem na víru. Zjistil, že v 70% těchto prací bylo zjištěno, že věřící lidé žijí déle (mezi skupiny věřících s relativně nejvyšším průměrným vkem patří Mormoni, Adventisté a Presbyteriáni atp.).

 

 

Chceme zde upozornit na velice solidní studii, kterou provedl Uri Godbourt v r. 1993 (byla publikována v  čas. Cardiology), na níž upozorňuje Koenig (1999).  Goldbourt porovnával průměrný věk věřících a nevěřících židů v Izraeli. Obě skupiny pečlivě vyrovnal s ohledem na výskyt diabetes, kouření, cholesterolu, systolického krevního tlaku atp. Výsledek tohoto srovnání ukázal, že věřící židé měli o 20% nižší mortalitu, nežli židé ve druhé skupině (Koenig, 1999).

 

Závěrem kapitoly je možno říci, že vzdor všem výše uvedeným poznatkům o úzkém vztahu důvěry a víry ke zdraví, je možno zvolený způsob pozitivitického studia považovat za ne zcela přiměřený. Víra je v prvé řadě osobním rozhodnutím pro zcela určité zaměření života. Je osobním přijetím tohoto zaměření a velice konkrétní angažovaností. To vše jsou velice subjektivní jevy, ktré se nemusí vždy stejně (jednoznačně) projevit navenek tak, aby se daly hrubým popisem některých projevů identifikovat.  (viz přístup Soerena Kiergegaarda a existenciálního pojetí k otázkám víry. Vzdor tomu se domníváme, že do přehledu faktorů, které mohou kladně ovlivňovat zdraví, důvěra a víra patří.

 

Literatura

Andersen, B.L. et al. (1998). Immune response after surgical treatment for regional breast cancer. Journal of the National Cancer Institute, 90, No. 1, 30 - 36.

Desmond, D.P. a Maddux, J.F. (1981). Religous programs and career of chronic heroin users. American Journal of Drug and Alcohol Abus, 8, No.1, 71 - 83.

Ellison, Ch.G. (1991). Religious involvement and subjective well-being. Journal of Health and Social Behavior. 32, 89nn.

Fife, A., Blasley, P.J. a Fertig, D.L. (1996).Psychoneuroimmunity and cancer. Advances in Neuroimmunology, 6, 179 - 190.

Koenig, H.G. (1999). The Healing Power of Faith., Simon and Schuster, New York.

Koenig, H.G. et al. (1997).Use of religion by patients with severe medical illness. Mind-body Medicine, 2, 31 - 36.

Koenig, H.G., Cohen, H.J., Blazer, F.G., Pieper, C., Meador, K.G. Shelp,E., Goli,V. a di Pasquale, R. (1992). Religious coping and depression among elderly hospitalized medically ill men. American Journal of Psychiatry, 149, 1693 - 1790.

Koenig, H.G., Cohen, H.J., George, L.K, Hays, J.C., Larson, D.B. a Blazer D.G. (1997). Attendance at religous services, Interleukin-6 and other biological paameters of the immune functon inolder adults. Internationa Journl of Psychiatry in Medicine, 27, No.3, 233 - 250.

Koenig, H.G.et al. (1997).Religious index for psychiatric research. American Journal of Psychiatry, 154, 885 - 886

Koenig,H.G.,  Pargament,, K.I. a Nielsen,J. (1998). Religious coping and heath status in medically ill hospitalzed older adults. Journal of Nervous and Medical Disorders, 186, No.9, 513 - 521.

Koenig,H.G., George, H.J., Cohen,H.J., Hays,J.C., Blazer, F.G. a Larson, D.B. (1998). The relationship between religious activities and blood pressure in older adults. International Journal of Psychology in Medicine, 28, 189 - 213.

Krause, N., Thanh Van Tran (1989). Stress and religous involvement among older blacks. Journal of Gerontology, Social Science, 44, No.1, 4 - 13.

Levin.J.S., Larson, D.B. a Puchalski, C.M. (1997). Religion and spirituality in medicine. Research and Education. Journal of the American Medical Association. 278, No. 9, 792 - 793.

Mation, K.I. (1989). The stress-buffering role of spiritual support. Cross-sectional and prospective investigaton. Journal of the Scientific Study of Religon, 28, 310 - 323.

Mattheus, D.A., Larson, D.B. a Barry, C.P. (1993).The faith factor - an annotated bibliography of clinical research on spritual subjects, Vol. I. National Institute for Health Care Research., Rockville, MD.

Nemeroff, C.B., Krishan, K.R., Reed, D., Leder, R., Bean,C. a Dunick, N. (1992). Adrenal gland enlargement in major depression. A computer Tomography Study. Archives of General Psychiatry, 49, No. 5, 384 - 387.

Oxman,T.E. et al. (1995). Lack of social participation or religious strength as risk factors for death after cardiac surgery in elderly. Psychoomatic Medicine, 57, 5 - 15.

Pargament, K.I. (1997). The Psychology of Religious Coping. The Guilford Press, New York.

Strawbridge, W.J.  et al. (1997). Frequent attendace at religious services and mortality over 28 years. American Journal of Public Health. 87, No.6, 957 - 961.

 

Poznámka:

Larson,D.B. zpracoval problematiku vztahu víry a zdraví – přehled  publikovaných prací v odborných časopisech za posledních 30 let v samostatné obsáhlé monografii. Ta je v knihovně kláštera v Hejnicích u Liberce (dal jsem ji tamnímu převorovi).

 

Přednáška na Psychologických dnech v Olomouci, 2007