Prof. Jaro Křivohlavý

Dobríková-Porubčanová a kolektiv:

Nevyliečitel´ne chorí v súčasnosti. Význam paliativnej starostlivosti.

Spolok Svatého Vojtecha, Trnava, 2005, ISBN 80-7162-581-7

Jedna z věcí, které se výrazně projevují v průběhu vývoje a rozvoje klinické psychologie nejen u nás – ale i u nás – v průběhu několika desetiletí je neustále rozšiřování témat, kterým se věnují psychologové, kteří pracují „u lůžka (jak přesněji zní termín oboru, o němž je řeč). Dokladem toho je mimo jiné i sborník celek 14 autorů, který redigoval kolegyně Patricia Dobríková-Porubčanová.

Není zvykem psát recenze cvičebnic. Jsou však situace, kdy není možno nepochválit to, co jako cvičebnice vychází a běžné pojetí učebnice daleko přesahuje a to jak svým pojetím, tak svým zpracováním.

Tematika paměti a potřeby jejího cvičení se stává stále naléhavějšm úkolem, který stojí nejen před učiteli, ale i před psychology. Přesněji řečeno: nejen před psychology, kteří se zabývají pamětí, ale celou šíří kognitivní psychologie, kde paměť hraje klíčovou roli.

 Kniha o rozsahu  384 stran je rozdělena do tří částí. První krátká část uvádí do současného stavu dané problematiky a to jak problematiky psychoterapie, tak otázek, které se týkají spirituality.  

Druhá, velice rozsáhlá, část knihy je věnována hlubšímu porozumění tomu, co je základním jevem spirituality. V Pargamentově pojetí tím je to, co je pro člověka nejen cenné, ba nejcennější, nejen hodnotné, ale dokonce nejhodnotnější, co je pro něho podstatně důležité, závažné (signifikantní), co má pro něj gruntovní význam a smysl -  co je mu „nade vše vzácné“. To vyjadřuje autor termínem  „posvátné“ (sacred). Podle autora „to, co je považováno za posvátné, to není možno redukovat či převést na nic jiného“ (s. 51). Co se tím míní, to je uváděno nejen  teoreticky, např. základními dimenzemi (překračováním obvyklého, bezhraničností času a prostotu a absolutností základu bytí z hlediska všech osobních hodnot), ale i celými „hrozny“ konkrétních příkladů (např. kde se za posvátné považuje to či ono v čase a prostotu, kde se za posvátné považují mezilidské vztahy přerůzného druhu a nakonec i to, kde se tato charakteristika vztahuje k vlastní osobě). Spiritualita pak podle autora  „začíná a končí tam, kde se jedná o to, co považujeme za posvátné“ (s. 49).

Byla to řeč obrazná, kterou Pán Ježíš Kristus mluvil s prostými lidmi – a ti mu rozuměli. Platilo to tenkrát, když zde byl, a o řeči obrazné to platí dodnes. I dnes lidem „mluví“ příklad ze života. A mluví často daleko srozumitelněji nežli všelijaké logické argumenty.

O tuto řeč životních příkladů zásahu víry do života se  autorka zajímala od dob svého mládí. Pečlivě si 60 let vypisovala z přerůzných knih, článků a pojednání příklady, kde  bylo znát „zásah víry“ do života. V recenzované knize je výsledek. Jak vypadá?

Lékařská etika- reviviscens et revirescens

 Nejsou to otázky lékařské etiky, co je dnes nejčastěji diskutovaným tématem v rozhovorech lékařů. Tím jsou beze sporu otázky právní stránky práce lékařů. A přece jsou to otázky etiky, které stojí v pozadí velkého množství právních problémů, jimiž si lékaři lámou hlavu. 

Do této problematiky práva a etiky přichází v současné dob již druhé vydání knihy, která se snaží ujasnit mnohé z toho, co leží v samém jádru existence lékařského povolání. Jde o knihu lékaře, který je cele v praktické lékařské praxi na východomoravském pomezí a při tom zároveň (nad svůj úvazek praktického lékaře) přednáší lékařskou etiku na olomoucké univerzitě:

Řekne-li se evangelík, zcela automaticky se nám vybaví, že jde o člověka, který má radost z bible. Díky za to, že tomu tak je. A díky těm, kteří nás uvádějí do pokladu biblické zvěsti. Jsme vděčni za každou dobrou radu, poznámku a za každé upozornění na to “jak se ty věci mají”. A jak bychom neměli být vděčni za to, když jde o poučení od bratra profesora Hellera?

Toho se nám dostává v poslední době v bohatém množství, hledíme-li na knihy, které nám toto poučení přinášejí.

Oč jde? Jde o problematiku smysluplnosti života - tak je v  současné době studována

psychology nejen „u nás“, ale v celosvětovém měřítku. To znamená, že se autor zaměřil na „poznávání nejhlubších lidských přesvědčení, na životně důležité tužby a cíle, které člověku dávají schopnost jít dál životem vzdor všemu utrpení“.(96). Předložená práce podává výstižný a ucelený obraz současného studia dané problematiky v celosvětovém pohledu a naznačuje i výhled do další fáze studia.

Text kázání:

Marek 11:22  I odpověděv Ježíš, řekl jim: Mějte víru Boží.

----------------------

Slyšíme-li v evangelickém kostele slovo „víra“, pak se mnohým posluchačům  automaticky vybaví z paměti  to, co jsme si připomněli na začátku tohoto shromáždění z 11. kapitoly epištoly k židům. V kralické češtině to zní:

Text kázání: I.Timonteovi 4,10 „Naději máme v Bohu živém“

Text našeho kázání je krátký. Snadno se dá zapamatovat. V tom – a nejen v tom je jeho krása.

V textu našeho kázání jsou v podstatě tři hlavní slova: Naděje- Bůh a sloveso máme. Podívejme se na ně – co znamenají a co nám ve světle bible říkají do našeho života.

:1. Jan 4,16. Bůh je láska, a kdo zůstává v lásce, v Bohu zůstává a Bůh v něm.-----------------------To nejpodivuhodnější, co může  člověka v životě potkat, je to, když pozná, že ho někdo má rád.  Pouta osamělosti a sociální izolace se v té chvíli zpřetrhají, pocity méněcennosti mizí. Zůstává jen kouzelný zážitek lásky.A láska je dnes tématem našeho kázání. Náš text je vyňat z širšího kontextu.