O růstu víry

Text kázání: Ef. 4, 15 “Upřímně se majíce v lásce, rosťme v toho všelijak, kterýž jest hlava, totiž v Krista.” “Musím za vás, bratří neustále děkovat protože vaše víra mocně roste a vzájemná láska všech vás je stále větší. Proto jsme na vás hrdi. “ To píše apoštol Pavel ve svém druhém dopise do Soluně - Tesalonickým. Když mluvíme o člověku, uvažujeme o tom, jak probíhá čas jeho života. Na počátku je jeho narození, po té roste a dospívá a nakonec je dospělým člověkem Když hovoříme o víře, můžeme též hovořit o ní hovořit podobně. Můžeme hovořit o zrození víry, o růstu víry a o tom, jak vypadá zralá - dospělá víra a kam tato víra směřuje. Zkusme se takto na život víry podívat - když hlavním našim tématem bude růst víry, o kterém v našem textu Pavel hovoří.

I. Zrození víry

Žijeme ve světě, který je takový, jaký je. Na každém kroku - každý den - se sekáváme s událostmi, které je možno chápat jako projevy egocentrismu , soběstřednosti až egoismu (bezohlednosti k druhým lidem a vidění jen sama sebe a vlastních zájmů). Je nám z toho zle, ztrácíme chuť do života a upadáme do deprese. Začínám se domnívat, že jinak to asi v životě ani nejde. A pak se např. jednou setkáme s vyprávěním, kterému se říká podobenství o Milosrdném Samaritánovi, o otci marnotratného syna nebo o odpuštění hříšné ženě. A žasneme. Nějak se nám rozsvítí a my najednou poznáváme, že existuje i jiné nežli zcela sobecké pojetí života, že existuje druhý člověk nejen jako příležitost pro mne něco pro sebe z něj vyždímat, ale jako člověk mi blízký, kterému mohu být přítelem. A semínko víry tak padne do srdce. Semínko naděje se chytne. Může se stát, že to, co jsme z tohoto zdroje slyšeli či přímo poznali na vlastní kůži z jednání druhého člověka, začneme zkoušet na vlastní pěst. Věříme, že tak by to bylo v našem životě jinak a lépe. Docházíme však z závěru, že nám to tak dobře nejde, že sami tu i tam chybujeme, že jsme selhali. A tu najednou slyšíme z bible slova povzbuzení:”Odpouštějí se tobě tvá selhání víry - tvé hříchy” –”Vstaň a choď” - “Neboj se, já jsem s tebou a já ti odpouštěním” - “Já budu s tebou, budu tě podpírat svou pravicí. Můj jsi ty.” V síle těchto povzbuzujících slov a naději vstaneme a jdeme dál. Zkoušíme žít tak, jak jsme slyšeli, že se žije ve víře. 2. Růst. Víra se zrodila. Byli jsme ujištěni, že naše selhání neznamená konec naděje. Dostali jsme sílu pokračovat. Je před námi úkol - jako v životě. Nejen člověk, ale i víra by měla růst. Zřejmě i zde platí “Kdo chvíli stál, již stojí opodál”. Jak ale může víra zrát? Tato otázka ležela na srdci mnohým lidem. Ležela na srdci apoštolu Pavlovi. Šlo mu nejprve velice mnoho o to, aby ukázal, že Pán Bůh nám naše selhání na cestě víry a lásky odpouští, že se na nás vztahuje dík Pánu Ježíši Kristu jeho amnestie a ospravedlňuje nás. Proto téměř v každém dopise se snaží adresáty na to upozornit. Ale jak? Když s nadějí víry a přikázáním lásky jdeme životem, zjišťujeme, že je v něm nekonečná pestrost situací, do nichž se dostáváme. Jak se máme s vírou v srdci v nich v novém duchu chovat? A tak Pavel píše do sborů i jednotlivcům celé “litanie” o tom, jak má vypadat růst křesťana a jeho život. Snaží se tak ukázat, jak se víra může, ba má ukázat v běžném životě. Zkusme se zaposlouchat do jednoho takového Pavlova povzbuzení:Ř, 12, 9 - 21Ř 12,9 Láska nechť je bez přetvářky. Ošklivte si zlo, lněte k dobrému.Ř 12,10 Milujte se navzájem bratrskou láskou, v úctě dávejte přednost jeden druhému.Ř 12,11 V horlivosti neochabujte, buďte vroucího ducha, služte Pánu.Ř 12,12 Z naděje se radujte, v soužení buďte trpěliví, v modlitbách vytrvalí.Ř 12,13 Sdílejte se s bratřími v jejich nouzi, ochotně poskytujte pohostinství.Ř 12,14 Svolávejte dobro na ty, kteří vás pronásledují, dobro a ne zlo.Ř 12,15 Radujte se s radujícími, plačte s plačícími.Ř 12,16 Mějte porozumění jeden pro druhého. Nesmýšlejte vysoko, ale věnujte se všedním službám. Nespoléhejte na svou vlastní chytrost.Ř 12,17 Nikomu neodplácejte zlým za zlé. Vůči všem mějte na mysli jen dobré.Ř 12,18 Je-li možno, pokud to záleží na vás, žijte se všemi v pokoji.Ř 12,19 Nechtějte sami odplácet, milovaní, ale nechte místo pro Boží soud, neboť je psáno: 'Mně patří pomsta, já odplatím, praví Pán.'Ř 12,20 Ale také: 'Jestliže má tvůj nepřítel hlad, nasyť ho, a má-li žízeň, dej mu pít; tím ho zahanbíš a přivedeš k lítosti.'Ř 12,21 Nedej se přemoci zlem, ale přemáhej zlo dobrem. 3. Dospělost.Jako Bunyanův poutník jdeme životem - i životem ovlivněným vírou - den za dnem. Kam jdeme? Jedna povídka, kterou jsem četl hovořila o člověku, který chtěl poznat, kde zapadá slunce. Směr měl jasně dán. Šel den za dnem slunci vstříc. I když mu bylo jasné, že ke slunci nedojde, přece jen za ním šel - z Čech až na konec světa. Je možné, že s vírou je tomu do určité míry obdobně. Jdeme za sluncem. Nejdeme ale sami. Jdeme nejen za Ježíšem, ale jdeme i s ním. A jdeme k Ježíši. Apoštol Pavel píše do Efezu: 4,13 o tom, že máme být zaměřeni na to, abychom “dosáhli jednoty víry a poznání Syna Božího, a tak dorostli zralého lidství měřeno mírou Kristovy plnosti.”. Proto máme být podle jeho slov “ pravdiví (poctiví) v lásce, abychom ve všem dorůstali v Krista. Efezkým napíše “ žijte v lásce, žijte jako děti světla. Prot zkoumejte, co e líbí Pánu (Ef 5, 1 a 9) To, že jsem poznal Ježíše, svého Pána, je mi nade všecko. Pro něho jsem všecko ostatní odepsal a pokládám to za nic.Nemyslím, že bych již byl u cíle anebo již dosáhl dokonalosti; běžím však, abych se jí zmocnil, protože mne se zmocnil Kristus Ježíš.Bratří, já nemám za to, že jsem již u cíle; jen to mohu říci: zapomínaje na to, co je za mnou, upřen k tomu, co je přede mnou,běžím k cíli, abych získal nebeskou cenu, jíž je Boží povolání v Kristu Ježíši.K čemu jsme již dospěli, toho se držme.Bratří, napodobujte mne. Hleďte na ty, kdo žijí podle našeho příkladu. Pavel nejen jde za Ježíšem, ale ukazuje se na něm, že “s kým kdo chodí a žije, tomu se stává podobný”. Pavel to vyjadřuje svým způsobem. Jednou řekne“Kristus život náš”, jindy: “Živ jsem pak již ne já, ale živ je ve mně Kristus”. Vyjádřil to i jeden náš básník písní: “Být Jezu tvůj, co může býti nad to?” Toto směřování života můžeme vyjádřit i jinými Pavlovými slovy: Ř, 8, 38 - 39. “Jsem jist, že ani smrt ani život, ani andělé ani mocnosti, ani přítomnost ani budoucnost, ani žádná moc, ani výšiny ani hlubiny, ani co jiného v celém tvorstvu nedokáže nás odloučit od lásky Boží, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu.Amen Poslání: I. Tim. 6,12 nebo Fil. 4, 4 - 7Požehnání: I.Petrova 5,10 - 11

Písně: 166 – 639 – 161 – 684 – 635 Introitus: Ř. 8, 38 - 39Čtení: Kolosenským 3, celá nebo jen 1-3 a 12 – 17

 

Třebenice 19.6. 2005.