Peter Halama: Zmysel života v pohl´adu psychológie. SAP- Slovak Academic Press, Bratislava, 2007.

 

Oč jde? Jde o problematiku smysluplnosti života - tak je v  současné době studována

psychology nejen „u nás“, ale v celosvětovém měřítku. To znamená, že se autor zaměřil na „poznávání nejhlubších lidských přesvědčení, na životně důležité tužby a cíle, které člověku dávají schopnost jít dál životem vzdor všemu utrpení“.(96). Předložená práce podává výstižný a ucelený obraz současného studia dané problematiky v celosvětovém pohledu a naznačuje i výhled do další fáze studia.

 

Peter Halama rekapituluje se zasvěceným přehledem to, co udělali jiní, uvažuje a tvořivě myslí na to, kam by měl směřovat další krok studia v dané oblasti. Posouvá při tom oblast poznatků v dané oblasti kupředu a  dále ji rozvíjí i obohacuje. Sám výzkumně pracuje v daném oboru a zde probírá tematiku na nejvyšší úrovni  - v porovnání s tím, co je publikováno v odborné  světové  literatuře. Autor začlenil do práce  informace o poměrně rozsáhlém množství vlastních výzkumů publikovaných  v různých odborných časopisech. Podal tak přehled o vlastním tvořivém přínosu do oblasti studia problematiky smysluplnosti života. Tyto informace zařazuje organicky a ve stručné formě  do právě probíhajícího toku  probírané tematiky tak, že text tvoří jednolitý proud.

 

Autora monografie zabývající se psychologickou problematikou smysluplnosti života známe z mnoha dříve již publikovaných dílčích studií. Sám jich uvádí v seznamu citované literatury v recenzované knize celkem 25. A to je jistě dostatečný počet prací směřovaných k danému tématu. Je dobré, že se po těchto dílčích studiích pustil do písemné formulace celkového pojetí – s nímž a v němž sám dosud pracoval a k němuž se dopracoval.

 

Je velmi dobré, že se autor v prvních kapitolách práce pustil do načrtnutí celkového obrazu dané problematiky a nepřistoupil jen k vyjmenování vlastních poznatků z empirických studií, kterých jistě bylo sdostatek. Podává nám zde v úvodu zasvěcený „osobní“ obraz tématiky, kterou tak dlouho a tak důkladně studuje. Za to jsme mu vděčni. Je možno říci, že žádná z recenzentovi známých prací – a bylo jich publikováno již veliké množství – nedává tak ucelený obraz o dané oblasti psychologického bádání jako právě recenzovaná kniha. Je-li v soudobé psychologii něčeho třeba, pak je to právě toto: vidět v uceleném obraze kam směřují nadějné proudy soudobého psychologického studia psychologie člověka.

 

Recenzovaná kniha o rozsahu 223 stran „důstojného knižního formátu“ je rozdělena do 11 hlavních kapitol. Ty se týkají:  ujasnění tématu zvaného „smysl života“ jako předmětu psychologického uvažování,  poznávání potřeb smyslu života, strukturálních komponent smyslu života, zdrojů smyslu života, vztahů mezi smyslem života a duševní pohodou na jedné straně a kvalitou života na straně druhé, osobnostních aspektů smyslu života, vývojového pohledu na  problematiku smyslu života, vztahu mezi zvládání těžkých situací a smysluplností života, pojetí smysluplnosti v kontextu spirituality a religiozity a  metodologických otázek studia smyslu života. Kniha obsahuje bohatý přehled citované literatury (celkem přes 350  pramenů) a jmenný index.

 

Na recenzovanou knihu je možno se dívat jako na  renesanční zámek s příslušným parkem a hledat v ní tu či onu „komnatu“, která nás zajímá. Takových oblastí je v knize mnoho. Někoho mohou zajímat např. metodologické otázky studia smysluplnosti. Pro něho je bohatým zdrojem 10 kapitola, která pojednává o problematice diagnostiky smysluplnosti, zjišťování míry životní smysluplnosti a obsahové stránky (náplně) smysluplnosti. Jiného může zajímat otázka, která je důležitá pro vývojovou psychologii: jaký je vztah mezi ujasňování smyslu dění a věkem. Tomu mnohé dá sedmá kapitola  shrnující poznatky soudobé psychologie o této tématice. Někoho může zajímat vztah mezi smysluplností  života a zvládání těžkých životních problémů, konfliktů a krizí. V osmé kapitole se dozví více o pojetí a výzkumech A. Antonovského, o studiích resilience, nezdolnosti, jevu hardiness a vlivu integrovaného pojetí smyslu života na řešení traumatických a post-traumatických situací. Ti, kteří se zabývají otázkami osobnosti, najdou mnohé v kapitole šesté o smyslu života ve struktuře osobnosti, o roli smysluplnosti v integrování a řízení aktivity člověka. Na své si přijdou i ti, kteří se zabývají otázkami psychologie zdraví, celkové životní pohody (well-ness) a kvalitou života. Těm je možno doporučit pátou kapitolu. Nakonec pak ti, kteří mají užší vztah k praxi nežli k teorii, najdou mnohé v 11. kapitole a to jak o aplikaci poznatků psychologie smysluplnosti v klinické psychologii a psychoterapii či poradenství, tak v psychologii práce.

 

I když je v recenzované knize možno nalézti mnohé a cenné, přece jen by si každý čtenář měl přečíst, ba prostudovat první čtyři kapitoly. Ty dávají celkový pohled na relativně novou, ale podstatně důležitou kapitolu soudobé psychologie, tj. na studie, které byly umožněny až po uvolnění psychologie z  nadvlády reflexologie, behaviorálního pojetí psychologie a z pozitivistických filosofických pout.

 

Celkově je třeba recenzovanou knihu přivítat s radostí. Přináší to, co psychologie potřebovala již desetiletí: celkový pohled na své nejvlastnější téma. Podává obraz, který by měl mít každý psycholog před očima, když se odborně zabývá tím či oním dílčím problémem, a představu, která je nosným základem smysluplně integrované psychoterapie.

 

S určitou mírou odvahy by recenzent rád řekl, že se domnívá, že to, co je v prvních čtyřech kapitolách recenzované knihy, by mělo být organickou součástí výuky psychologie, tj. samých základů toho, co by měl každý psycholog vědět a znát.

 

Domnívám se, že kniha je doslova „knihou důstojného vstupu psychologie do 21. století“. Patří ji jedno z nejčestnějších míst v souboru knih věnovaných tématu smysluplnosti života v celosvětovém měřítku. Myslím, že slovenští psychologové – a nejen oni – mohou být hrdi na tak dobrou knihu věnovanou mimořádně důležitému tématu, s tak bohatým a cenným autorovým originálním přínosem..

 Jaro Křivohlavý. Vyšlo v čas. Československá psychologie, 2008