Pozitivní emoce a zvládání stresu

Dosavadní přístup k otázkám zvládání stresu vcházel z pojetí relativně dobře zdokumentovaného vztahu mezi kognitivními a emocionálními jevy v naší psychice – přesněji: z pojetí dominantního vlivu kognitivní sféry na sféru emocionální. Z toho vyplývaly i postupy charakterizované tím, že změnou v oblasti kognitivní je možno dosáhnout změnu v oblasti emocionální, tj. podle obvyklé terminologie „restrukturovat emocionální život člověka.. Řečeno jinak“změnou myšlení je možno změnit emoce“ Poslední době se však ukázalo, že toto pojetí je možno, ba třeba doplnit druhým a to nejméně důležitým zjištěním.

Ukázalo se totiž, že některé emoční fysiologické procesy probíhají podstatně vyšší rychlostí nežli procesy myšlenkové a dosti často dokonce dominují nad lineárními procesy myšlení. Zjistilo se, že všechny emoce nejsou stimulovány (uváděny v činnost) myšlenkami. Mnohé vznikají do určité míry nezávisle na kognitivním systému, případně mohou být výrazně ovlivněny, upraveny či zabarveny “vedlejšími faktory“. Tato zjištění dala podnět k psychologickým zákrokům zvládání emocí jiného nežli kognitivního druhu. Příkladem může být dobře známý vliv pravidelného hlubokého dýchání na změnu emočního vzorce, vliv spánku, hluboké relaxace atp.V poslední době se tak objevila řada metod, která v oblasti zvládání stresu pracuje s regulací srdečního rytmu – přesněji s vědomým řízením vlnového průběhu srdeční tepové frekvence. Hlubší pohled do této problematiky ukazuje, že jde o využití poznatků soudobých výzkumů v oblasti.. Tepová frekvence a srdeční rytmus.V souvislosti s pronikáním do hlubších sfér srdeční činnosti se objevuje termín "variabilita srdečního rytmu" (heart rate variability). Oproti údaji "tepová frekvence", která udává četnost tepů za minutu, je zde základním údajem rychlost od jednoho tepu k druhému - tzv. beat - to - beat velocity (BPM). Některých pracích se pro tento údaj používá kratšího termínu "srdeční rytmus (heart rate). Tato srdeční rychlost není konstantní. Mění se. Zjistilo se, že se mění mimo jiné i v závislosti na emocích, které člověk prožívá. Ukázalo se, že při zlosti, úzkosti a frustraci, kdy dominuje v autonomním nervovém systému sympatikus, je průběh této veličiny v čase (např. několika minut) velice neuspořádaný, chaotický. Naopak tam, kde člověk prožívá kladné emoce - lásku, pochvalu jako projev uznání vlastní kladné hodnoty atp. a kde převládá činnost parasympatiku, vytváří graf průběhu srdečního rytmu v čase velice sourodý vzor - např. vlnovitou sinusovku. Ta naznačuje vyšší míru synchronizace. Neurokardiologie přichází s řadou nových podnětných pojetí. Na rozdíl od dřívější dominantní pozornosti věnované eferentním drahám z mozku k srdci, se dnes řada prací věnuje aferentním drahám signálů jdoucích od srdce k mozku. Zkoumá se funkce těchto signálů a objevuje se širší pojetí vlivu srdce na nás emocionální stav, tzv. fysiologickoou koherenci a autokoherenci i na naše jednání. Příkladem praktického využití těchto poznatků mohou být i relativně nové metody regulace emocí. V podstatě v nich jde o práci s pozitivními emocemi při zpětnovazební kontrole vlnového průběhu srdečního rytmu. Pro diagnostikování variability srdečního rytmu se vyrábějí speciální přístroje - tzv. HeartMath techniky, které doplňují stávající klasické vyšetření srdeční činnosti EKG. Ty umožňují nejen registraci variability srdečního rytmu, ale i vyhodnocování pokusů, případně psychoterapeutických postupů pracujících s pozitivními emocemi, Stále častěji se pak setkáváme s články v odborných jak psychologických, tak i fysiologických časopisech, které zveřejňují účinnost těchto přístupů v přerůzných oblastech jak klinické, tak i obecné psychologie a psychologie zdraví.Jaro Křivohlavý McCrate R., Childre, D. (2004). The grateful heart. The psychophysilogy of appreciation. s. 230 – 255 in R.A. Emmons,M.E. McCullough. The psychology of gratitude. Oxford, Oxford University Press.