Psychologie vděčnosti a nevděčnosti. Kudy vede cesta k přátelství?

Jaro Křivohlavý "Psychologie vděčnosti a nevděčnosti. Kudy vede cesta k přátelství?". Nakladatelství Grada Publishing, Praha, r. 2007. Má 117 stran.

 

Kudy vede cesta k nepřátelství, to víme. Stačí maličkost a konflikt je na světě. Ten se vyhrocuje a končí  tím, co jsme si nepřáli - nepřátelským rozporem mezi dvěma těžko smiřitelnými stranami. O tom, jak k tomu či onomu nepřátelskému vztahu došlo, existuje mnoho románů. Nejen to. Existují i odborné publikace, které  tento proces studují. Rozebírají jej a hledají v něm jeho zákonitosti.

 

S přátelstvím je tomu jinak. Na jedné straně si ho vážíme jako něčeho velice cenného. Čím hlubší a čím starší přátelství, tím více je ceněno. Na druhé straně však je považujeme za něco zcela samozřejmého, za něco, co se rodí "samo sebou". Kniha, která má nadpis tohoto článku v podtitulu, ukazuje co je třeba dělat, aby se přátelství zrodilo.  Patří do série publikací o kladných věcech v životě člověka.

 

 Kde se setkáváme s vděčností? Tam, kde někdo někomu tak či onak udělá radost, kde někdo někoho potěší - např. tím, že mu přiloží chladný vlhký šátek na rozpálené čelo, když někdo někomu podá ruku a upřímně se na něho usměje, tam, kde někdo má pro někoho dobré slovo, kde někdo někoho uklidní, je na něj laskavý, příjemný a ukonejší ho. Tak bychom mohli pokračovat. Vděčnost je tak možno definovat jako kladnou emocionální odpověď na dar. Je kladným zhodnocením toho, co se stalo, když byl někdo obdarován nezištným činem (s.28).

Vděčnost je pocit radosti a díků v odpovědi za přijetí daru. Vděčnost je však daleko více, nežli jen emoce. Je to doslova oslava lidství.

 

Vděčnosti věnovali pozornost mnozí. Z historie je známá Senekova kniha "O prokazování dobra druhým lidem" (O dobročinnosti - Beneficium).  O vděčnosti psal Martin Buber, když se zabýval dialogem v mezilidských vztazích. Vděčnost položil jako základní kámen do budování dobrých mezilidských vztahů Adam Smith v knize nazvané "Teorie mravních citů." Tohoto autora  znají ekonomové  jako zakladatele hospodaření, kterým je možno dospět k bohatství národů (jak se jmenuje jeho  čtvrtá kniha). To, že  došel k závěru, že  na této cestě k blahobytu vše začíná vděčnosti, si  však mnohým ekonomům uniklo. V posledních letech se vděčností zabývají i psychologové. V uvedené knize je podán přehled toho, k čemu docházejí.

 

Zjistilo se, že vděčnost má vliv nejen na naše vzájemné vztahy, ale i na naši vlastní osobnost. Tu mění - k dobrému.  Mění i náš vztah k hodnotám a k volbě cílů našich snah. Dá se říci, že vděčnost se člověku doslova vepíše do tváře. Člověku přímo vyzařuje z očí. Dělá z něj člověka s velkým "Č". A to není málo.

 

Řadou pokusů, které byly dosud provedeny, se ukázalo, že vděčnost má kladný vliv na naše zdraví i na intenzitu naší péče o celkové zdraví. Má vliv  na naší tělesnou i duševní pohodu, na to, jak nám je dobře. Vděčnost zvyšuje úroveň našich kladných citů a afektů, má vliv na naší sociální motivaci (na náš přístup k druhým lidem), zvyšuje kvalitu našeho spánku i míru našeho kladného hodnocení života. A to nemluvíme ještě o morálním aspektu vděčnosti. V této oblasti etiky je vděčnost považována za barometr morálního stavu člověka, za hybnou silu uvádějící v chod (jako lavinu) prosociální jednání. Je považována i za posilovač morálního chování.

 

Kniha podává nejen přehled toho, co se o kladných vlivech vděčnosti zjistilo, ale uvádí též řadu cvičení, která nám mohou být pomocí ve snaze zlepšit se v tomto směru, dozrávat a zrát jako vděčný člověk.

 

Názvy kapitol: Proč se zajímat o psychologii vděčnosti? Co se rozumí vděčností? Psychologické pojetí vděčnosti. Historie pojetí vděčnosti. Vděčnot jako emoce. Osobnost vděčného a nevděčného člověka.Vliv vděčnosti na to, jak nám je dobře- na naší celkovou pohodu. Psychosociální a morální stránka vděčnosti. |Narcizmus jako překážka vděčnosti. Kultivace a výcvik ve vděčnosti

 

Celkově je možno říci, že tato kniha o vděčnosti je  pokusem o znovuobjevení perly, o které se  kdysi vědělo (a moudří lidé o ní věděli vždycky) a která se nám (k naší škodě) na mnoha místech ze života jaksi vytratila.

                                                                                                                      Jaro Křivohlavý