Roman Králík: Kiergegaard

Roman Králík: "Problém zvaný Kiergegaard"

Vydání vlastní. Bratislava. 2006

 

Nikdo, kdo to bere s křesťanskou vírou vážně, se nemůže nezajímat o to, jakou celoživotní práci si dal Soeren Kiergegaard s tím, aby se s tímto problémem vyrovnal. Platilo to před 150 lety, kdy Kiergegaard zemřel, a platí to ve stejné, ne-li větší míře dnes. Odpověď na otázku typu "Co to je křesťanská víra" hledalo mnoho lidí před Kiergegaardem - a on se s tím seznámil. Mimo jiné i dík tomu, že byl mimořádně dobře vzdělán a výtečně vybaven jak intelektem, tak i vědomostmi. Pravdou je, že to vše nestačilo. Osobní setkání bylo pro něho rozhodující. Změnilo celý jeho život. Mimo jiné: když uvěřil, vedlo ho to k tomu, že zrušil své zasnoubení s Reginou Olsenovou. Proč? Jeho odpověď zněla:"Protože jsem se bál, aby mi láska k Regině nezastínila lásku k Bohu".

 

Kiergegaardova pozůstalost je obrovská. S. Kiergagaard napsal 35 knih - mnohé při tom vyšly pod symbolickým pseudonymem. V bibliografii pojednání o S.Kiergagaardovi z r. 1980 je uvedeno 3 191 prací (22). Kompletní vydání Kiergagardových spisů, které vychází v Dánsku, je rozvrženo do 55 svazků - a vyjde v knižní formě v dánštině, ale zároveň  i v elektronické podobě  též v anglickém, francouzském a německém znění (15 a 16). Jak dostal Kiergegaard své příjmení? Jeho otec měl pronajaté hospodářství u církevní zahrady zvané "Kiergegaardene" (32).

 

 Řada jeho knih je dostupná v češtině a slovenštině. I několik knih o něm. Jsme za ně vděčni. Kdo se však s nimi začne zabývat, zjišťuje, že to není čtení lehké. Právě naopak. Jeho styl je neobvyklý a souvislosti, o nichž se v jeho knihách hovoří, nám nemusí být ihned jasné.  Tím větší je radost, že se nám v současné době dostává do ruky práce slovenského autora Romana Králíka o Kiergegaardovi, která nám může být velkou pomocí. Proč?

 

Králík patří k nejlépe o Kiergegaardovi informovaným lidem u nás a na Slovensku. Měl možnost po absolvování teologických fakult  V Praze i na Slovensku, studovat Kiergegaarda v zahraničí. Výsledky své více jak desetileté práce shrnul do poměrně malé knížky, o které zde podáváme zprávu. Na  65 stranách se mu podařilo v zasvěcené práci podat souvislý obraz o životě a díle Soerena Kiergegaarda, nastínit prostředí, v němž žil a pracoval, vyjádřit oč mu šlo, kam měl namířeno  jak se s nejdůležitějšími otázkami křesťanské víry vypořádával. To vše při tom bohatě dokládal odkazy na původní materiál. Nejen to. Podařilo se mu podat tak dobrý celkový pohled na Kiergegaarda, že ten, kdo má rád jasný a srozumitelný způsob podání, zajásá. Knížečka se přečte jedním dechem, čtenáře nejen poučí, ale v prvé řadě povzbudí, potěší a nadchne. Recenzent by rád řekl, že je psána v Duchu svatém.

 

Na dvě části této knihy bych zde rád upozornil. Jedna pojednává o víře - v Kiergegaardově pojetí, druhá o modlitbě. O víře se mluví v celé knize, ale v kapitole nazvané "Problém zvaný Kiergegaard  je o ní pojednáno souhrnně (s. 58 - 65). Jak vypadá pochopení křesťanské víry u Kiergagaarda? Věřit znamená být současný s Kristem. To se děje v rozhodnutí - okamžiku. Víra znamená hluboké požívání - meditaci a praktické následování, které je podřízené Bohu. Projevuje se vnitřním zaujetím a zájmem přijímat nároky křesťanské víry a ne spekulací o Bohu. Vášeň je charakteristikou takovéto víry - zaujetí vírou, "cele" a bezpodmínečně. Cesta k této víře vede ze strany člověka vědomým osobním rozhodnutím - i když je víra Božím darem. Pro Kiergeggarda být Kristovým je existenciální volba - být jeho cele a pro celý život. Radikálně. Dvě charakteristiky víry Kiergegaard výrazně podtrhl: Vášeň,  zaujatost a vztah k Bohu na jedné straně, a skutky, které jsou vedeny motivací ovlivněnou vírou, a vedou k dobrému životu. Důraz na činy víry je nepřehlednutelný - nejen v jeho spisech, ale i v jeho osobním životě. Tak vidí Kiergegard i víru prvních křesťanů - jejich první lásku a horlivost pro Kristovu věc.

 

O modlitbě pojednává Roman Králík v přidaném anglickém článku. Ukazuje, jak modlitba byla Kiergegaardovou cestou k hlubinám víry na jedné straně a k ujasněné postoje k tomu, čím v životě procházel. Víra mu byla cestou k porozumění nejen biblické zvěsti, ale i každodenního dění. Pomáhala mu chápat i vztah k utrpení, kterým procházel a kterým procházejí křesťané. Víra mu byla cílem hledání. Modlitba pak prostředkem k přibližování se k tomuto cíli. Kiergegaard měl odvahu napsat, že víra nemění Boha, ale mění toho, kdo se modlí. Modlitba mu byla tak samozřejmá jako dýchání. To si také nedovolíme na chvíli vynechat. A oč se modlí? Jednoznačně: o Boží milost. Zřetelně to bylo znát i v posledních dnech jeho života - jak dosvědčil přítel, který s ním byl až do konce jeho bytí.

 

Jak se k této knize dostat?

Protože jde o vlastní vydání, zkuste napsat na redaktora knihy:Robert.Adamec@zoznam.sk.

 

                                                                                                          Jaro Křivohlavý- pro Život víry