Smysluplnost práce

Jsou svátky a svátky. Uprostřed všech možných svátků se v civilním životě setkáváme i se svátkem práce. Co s tím?

Pohled do minulosti ukazuje, že se pojetí práce v průběhu staletí měnilo. V nejstarší době existoval pravděpodobně „předák“, který práci řídil a rabové, kteří ho museli poslouchat a dělat, tj. manuálně pracovat. Ve starověku byla tělesná práce údělem otroků. Pro důstojného člověka nebyla. Ten se mohl zabývat jen sportem, politikou nebo rozhovorem se sobě rovnými na tržišti.

Dnes se na účel, hodnotu a smysl práce díváme poněkud jinak. Místo o práci hovoříme častokrát o zaměstnání. V pozadí pojetí zaměstnání je získání dostatečných finančních prostředků k tomu, abychom se uživili. Někdy se na zaměstnání se díváme i jako na příležitost kariérního postupu –vzhůru nejen po ekonomickém, ale i společenském žebříčku. Křesťanství obohatilo pojetí práce o výrazný moment - o pojetí práce jako povolání či poslání. Setkáváme se s ním zvláště tam, kde křesťané pracují v oblasti sociální a vzdělávací, v umění a výzkumu i v přerůzných službách.. V pozadí tohoto pojetí je výrok Ježíše Krista: „Otec můj pracuje bez přestání, proto i já pracuji“ Jan 5,17. Naznačuje nám, že Pán Bůh na tomto světě neustále pracuje na svém díle. Obrazně řečeno jde o to spoluúčastnit se na stavbě katedrály s tím, kdo je jejím vrchním architektem a stavbyvedoucím; důvěřuje nám, pověřuje nás dílčími úkoly a má nás rád.

Ve Starém zákoně platilo desatero a v něm příkaz šest dní pracovat. Tomu je možno rozumět jako pojetí „všeobecné pracovní povinnosti“ pro každého, kdo pracovat může, tj. jako vybídnutí „nezahálej a šest dní pracuj!“. Není to příkaz předáka, ale toho, kdo sám nelenil a v šesti dnech stvořil zemi.

Není divu, že se bibli, kde se na 180 místech hovoří o práci, setkáváme s vybídkami k tomu, abychom nelenili, pracovali pilně, poctivě a účelně …“jako Pánu a ne lidem“. Abychom si pokojnou prací svých rukou vydělávali na svůj chléb a pracovali tak, abychom měli z čeho udělovat nuznému (Matouš 5,42). Jedním dechem se tam však hovoří i o tom, že dělník je hoden své mzdy a se tato mzda nesmí dělníkovi zadržovat.

Bible nám však říká i to, že práce není při vší své důležitosti tím nejpřednějším v našem životě. Varuje nás tím před přehnanou pracovní aktivitou projevující se stresem z pracovního vypětí a dnes před tak častým workaholismem.

Při všem kladném postoji k práci, s nimž se v bibli setkáváme, není zde však možno opomenut odpočinek. Odpočívat není hříchem, ale plněním příkazu – je-li ovšem odpočinek přiměřený, jak to naznačuje již desatero (6:1). Oč jde, to by bylo možno vyjádřit větou: „Pracuj a odpočívej, ale též věz, že ne samou prací živ je člověk“

Jaro Křivohlavý

Katolické noviny k 1.5. 2006