Obsah přednášky:
I. Pojetí priorit v hodnotové orientaci - Kenneth I. Pargament
II. Pojetí osobních snah a integrace osobnosti– personal strivings – R.A. Emmons
III. Experimentální sondování vlivu úspěšného zvládnutí těžkých životních situací na zrání osobnosti (tvorbu charakteru) – posttraumatic growth - Lawrence C. G. Calhoun a Richard G.Tedeschi.
Úvod
Když jsem v r. 1945 po pobytu v nacistickém koncentráku a tříleté práci v podzemí na Frantšachtě, v kamenouhelném dole Prago na Kladně vstoupil na filosofickou fakultu a upsal se psychologii, své lásce z mládí, měl jsem svá očekávání..
Těšil jsem se, že mi psychologie dá možnost hlouběji pochopit „Co je člověk?“, že mi poskytne odpověď na otázky typu „Oč člověku jde? Co mu pomáhá zrát i být v plnější míře člověkem, co mu usnadňuje zvládat těžkosti? co ho naopak svádí k tomu, aby se choval jako barbar (nechci říci hůře nežli zvíře)? Samozřejmě byly tam i otázky po tom, co by se asi mělo dělat, abychom se vyhnuli těm hrůzám, k němž zdivočené jednání vedlo v právě končící válce.
V té době bylo v celé Československé republice všeho všudy tak zhruba 10 profesionálních psychologů. Všechny jsem je navštívil – včetně pana profesora Antona Jurovského v Bratislavě. Mé očekávání se začalo vyjasňovat. V Praze na fakultě bylo to pro subjektivní a objektivní přístup k psychologii 50:50, takže když jsme si vyjeli všichni – včetně pánů profesorů na parníku do Štěchovic, mohli jsme tam hrát fotbal subjektivisti proti objektivistům. Byli tam nejen nadšení studenti, ale i nadšení kantoři. Vše se začalo vyvíjet vzdor všem obtížím k mé spokojenosti.
Po r. 1948 došlo ke změně. Vlády se nad psychologií mocensky ujala reflexologie a fysiologická vyšší nervová činnost a bylo utrum. To, co se rozumělo termínem „duše“, to bylo z psychologie zcela vygumováno. Ke konci doby temna se přece již začalo rozednívat. A já bych se vám dnes rád vyznal z radosti, kterou prožívám v posledních deseti letech v psychologii. V čem to spočívá?
V poslední době se v psychologii objevilo přesně to, co jsem od psychologie očekával. Nejde o jednu jedinou postavu – dalšího guru v psychologické teorii. Jde o stále se rozšiřující proud lidí nadšených pro to, co dělat, aby byl člověk člověkem – člověkem jakým by býti mohl a měl být. O tomto proudu je možno v souvislosti s tzv. humanistickou psychologii nebo pozitivní psychologii. Tento proud je však mnohem širší. Zahrnuje mimo jiné i soudobé empirické studie v oblasti psychologii smysluplnosti života, moudrosti, spirituality, zvládání životních těžkostí (coping i resilience) a kvality života.
Ně některé části tohoto proudu bych zde rád upozornil.
V r. 2007 jsem zde končil na podobném setkání svou přednášku o budoucnosti psychologie zdraví otázkou a odpovědí: Proč pečovat o zdraví?A odpověď byla: aby pokud možno vše směřovalo k tomu, aby člověk mohl dělat to, co by dělat mohl, chtěl a měl – žít smysluplným životem. Jako psychologové jsme voláni k spoluúčasti
Dnes bych rád pokračoval
Zase otázkou a odpovědí:
Ta otázka zní:
Jak by měla vypadat osobnost člověka, který by byl s to žít smysluplným životem?
Je to otázka z oblasti psychologie osobnosti a tato přednáška má být sondou do nejvyšší sféry této oblasti - do problematiky charakteru.
Nechci zde opakovat to, co se učíte v psychologii osobnosti. Chtěl bych vás jen upozornit na dva přístupy, které se objevily v posledním desetiletí, o nichž se domnívám, že jdou nadějným směrem.
I. Prvním je přístup, o němž soustavně pojednává I.K.Pargament. Pargament, K.I. (2007). Spiritually Integrated Psychotherapy. Understanding and Addressing the Sacred. The Guilford Press. New York.
Kenneth I. Pargament vychází z pozorování naší hodnotové orientace. Oč jde? Díváme se kolem se a vidíme hodně různých věcí. Mnohé z nich mají pro nás téměř nulovou hodnotu. Přehlížíme je. Nepovažujeme je za důležité. Některé však vzdor všemu určitou hodnotu pro nás mají. Tak je možno udělat si první obrázek (Miller- Galanterův či Pribramův obraz světa a plán jednání) o našem momentálním hodnotovém poli (řečeno s Kurtem Lewinem).
Když v druhém kroku vezmeme v úvahu jen ty věci, procesy a vztahy, které pro nás určitou hodnotu mají a představím si je opět v dimenzi výše hodnot, kterou pro nás mají, dostaneme opět obrázek (Pribramův plán) hierarchie našich hodnot. To je možno provést pro momentální situaci i pro situaci v širším časovém úseku.
Tak je možno postupovat až dojdeme k nejvyššímu obrazu našich hodnotových priorit. Jinak řečeno: dostáváme se do oblasti charakteru osobnosti.
V této nejvyšší sféře diagnostikoval K.I. Pargament tří kriteria, která si zaslouží pozornost:
Ultimativnost, přesah a bezhraničnost.
Tato nejvyšší sféra osobnosti se potom studuje nejen z hlediska výše uvedených tří kriterií, ale i z hlediska integrace či naopak desintegrace těch hodnot či směrů snah , které mají nejvyšší prioritu.
A k čemu je to dobré? Ukazuje se – a právě vydaná Pargamentova kniha shrnuje desetiletí studií v této oblasti, že situace, která vládne v této nejvyšší hodnotové sféře člověka má výrazný vliv na integraci osobnosti. Integrovaná. Není náhodou, že se toto téma objevilo i v podtitulu Pargamentovy knihy. Je tam výslovně uvedeno, že to je základ pro „spiritually integrated psychotherapy.“. Není to něco, po čem stovky psychoterapeutů dnes touží?
Nejen to. Ukazuje se, že takto integrovaná osobnost se daleko lépe vyrovnává s těžkými životními otázkami. Těch bylo, je a bude vždy dost. Že by do toho mohla takováto preventivně orientovaná psychologie a psychoterapie pomoci?
V určité zjednodušené formě se o to pokusil ve Švýcarsku i Gerhard Schmidt (2008 český překlad) na s.218 – 222 (tuto knížku doporučuji každému, kdo to s celoživotním studiem míní vážně).
O celé této problematice je pojednáno podrobněji v mé knize Psychologie moudrosti (Grada Publishing, Praha, 2008.
II. Druhým přístupem k těmto otázkám charakteru je směr, kterým jde profesor R.A.Emmons.
Výchozím bodem Emmonsových studií je pojetí osobních snah – personal strivings. Tímto termínem rozumí: „oč se daný člověk typicky snaží“. Vidí jak snahy pozitivní – čeho se člověk snaží dosáhnout, tak snahy negativní – čemu se daný člověk snaží vyhnout. Hovoří jak o jednotlivých snahách, tak o skupinách, seskupeních či klastrech snah, o hierarchii osobních snah, o jejich prioritách, ba dokonce o existenciálním zaměření osobních snah (tzv. ultimate concerns - viz např. snahu míti nebo býti)
Jeho základní myšlenkou je domněnka, že zjištěním osobních snah můžeme poznávat to, proč a jak si lidé uspořádávají svůj život, jak svůj život prožívají a jak ho chápou, ba dokonce jak se jim daří (zda a jak je jim dobře).
Základní otázka v empirickém šetření osobních snah i R.A. Emmonse (1999) zní:
„Oč vám typicky v životě jde?“
Tuto otázku kladl velkému množství osob.
Na tuto otázku vyžadoval odpověď – nejčastěji písemně.
Nechtěl jen jednu, ale celkem 17 různých odpovědí od každého dotazovaného člověka.
Odpovědi zpracovával metodou nazvanou Personal Strivings Coding Manual. Tuto metodu podrobně popisuje (Emmons, 1999, s. 191- 200) Tyto snahy kategorizoval a zjišťoval jejich hlavní charakteristiky. Rozlišuje tzv. snahy něčeho dosáhnout (chievement strivings), snahy získat dobré vzájemné mezilidské vztahy (affiliation and intimity strivings) a snahy získání moci (power strivings). Specifickou oblast tvoří snahy přesahující stávající stav (tzv. ultimate strivings) – snahy spirituální (spiritual strivings).
Ve své experimentální práci ukázal nejen reliabilitu této metody, ale i její význam pro poznání „charakteru daného člověka“ a pro poznání míru integrovanosti či desintegrace jeho osobnosti. Pro toto zjišťování navrhl a vyzkoušel metodu – tzv. The Striving Instrumentality Matrix (s.124-129). Ve své empirické práci ukazuje, jak údaje získané touto metodou umožňují usuzovat na integrovanost osobnosti. Nejen to. Korelací s dalšími ukazateli subjeiktivního stavu daných osob ukazuje, že touto cestou je možno poznávat, zda a jak danému člověku je nebo není dobře.
Emmons, R.A. (1999). Psychology of Ultimate Concerns. The Guilford Press New York.
Bližší informace o tomto přístupu jsou v autorově knize
Psychologie smysluplnosti existence. Grada Publising, Praha, 2006.
Celý tento proud myšlení a empirických prací bývá označován termínem hlavního jevu, který je smysluplnost života – meaningfulness of life.
Pozoruhodné zpracování této tematiky právě vychází v knize najděného slovenského psychologa Petera Halamy Zmysel života z pohl´adu psychologie. SAP.Bratislava 2007.
…………………..
„Personal striving implies action-oriented perspective on human motivation and stresses the behavioral movement toward identifiable end-points.“(=goals , Emmons, 26)
Goal is defined by Kruglanski (1996) as „a desirable state of affairs one intends to attain through action“ (Emmons. s 26).
Personal strivings serve as motivational organizing principles that lend coherence and continuity to day-to-day goal pursuits. They are valid representations of how people structure and experience their lives.
They are critical constructs for understanding the ups and downs of everyday life.
Personal strivings can be thought of as superordinate abstracting qualities that render a cluster of goals functionally equivalent for an individual.“ (obdoba: motive disposition).
……………..
Člověk, který má ujasněn cíl, k němuž směřuje, má jasno i v mnoha dalších věcech.
Týká se to např. vnímání. Jestliže mi jde o hlubší poznání kognitivních schopností v celé jejich šíři, potom v knihovně nebloudím odnikud nikam, ale mé vnímání je koncentrováno a mé kroky jsou řízeny vytčeným cílem
Týká se to emocí: Zamiluji-li se do psychologie, potom každý poznatek, který obohatí mé povědomí – ať ho udělám sám nebo ho udělá někdo jiný, je mi zdrojem radosti. Zdrojem radosti je mi i tehdy, když se mi podaří srozumitelně ho sdělit někomu dalšímu.
Týká se to i myšlení. Vytvářím-li si v hlavě obraz toho, co to je kognitivní psychologie, potom ujasnění tohoto cíle a jeho hodnota dodává i cenu jednotlivým poznatkům, s nimiž se při studiu setkávám.
Oč jde při tomto přístupu k poznávání charakteru osobnosti, to je možno vyjádřit i metaforou (obrazem):
V tanku je tím nejdůležitějším momentem velitel tanku (poručík)
Vše ostatní je jemu podřízeno a musí ho poslouchat (lidi i technika)
Velitel má určitý cíl (je mu dán nebo sám si ho volí) - někam směřuje.
Má určitou představu terénu a strategii jak se k cíli dostat (Príbramův plán). Má určité možnosti a schopnosti – např. povědomí o tom, jak zvládat překážky na cestě k cíli.
Tank se rozjel a jede. Z toho, jak jede, jak zvládá překážky a blíží se cíli se můžeme dozvědět něco nejen o tanku, ale i o jeho veliteli – o tom „kdo to je?“ –ten, kdo ten tank řídí.
K tomu paralela: Co tak pokusit se o to a toho velitele tanku zaměnit s obecným pojetím „duše“? Že by psychologie přece jen mohla mít s ní něco společného?
S výše uvedenými dvěma metodickými přístupy k problematice psychologického sondování charakteru souvisí i další dva kroky, které byly v současné době povedeny:
III. Experimentální sondování vlivu úspěšného zvládnutí těžkých životních situací na zrání osobnosti (tvorbu charakteru).
V tomto případě jde o „hnutí“ skupiny psychologů zabývajících se problematikou zvládání těžkých životních situací, kteří se soustředili na změny k nimž dochází v situacích, kdy se podaří těžkou situaci zvládnout. Ukazuje se totiž, že po tomto zvládnutí těžké životní situace ten, kdo s ní vítězně bojoval, je jiným člověkem. Jaký? Zralejším.
Své poznatky publikovali v knižní podobě:
Lawrence G.C. Calhoun a Richard G. Tedeschi: Handbook of Posttraumatic Growth. Lawrence Erlbaum Ass. Mahwah, New Jersey, 2005.
I v tomto případě jde o spojené úsilí celkem 29 psychologů, kteří se problematice posttraumatického růstu osobnosti soustavně věnují.
Zbývají se otázkami teorie zvládání (coping) těžkých životních situací (životních krizí, těžkých konfliktů, osobních selhání, urážek, podvodů,přerůzných ničivých pohrom, spouští, masakrů, zkázonosných událostí ztráty důvěry, živelných pohrom, kalamit, neštěstí, havárií, krizových situací, stavů nouze, nepředvídatelných událostí, osobní tísně, válečných událostí, těžké nemoci – např. Ca a HIV a holokaustu atp.). Pozornost je věnována otázkám metod studia „osobnostních změn“ (transformací v nejvyšších patrech osobnosti). Ve druhé části se zabývají rozborem situací, v nichž ke změnám došlo (jejich negativními i pozitivními stránkami) a způsoby jejich zvládání. Ve třetí části se zabývají aplikací zjištěných zákonitostí (vztahů) – zvláště v klinické praxi a psychoterapii. Práce vyúsťuje v preventivním směru: problematikou posilování resilience (odolnosti, nezdolnosti a duševní flexibility).
U nás se touto tematikou zabývá mimo jiné Jiří Mareš s kolektivem spolupracovníků v Ústavu sociálního lékařství Karlovy univerzity v Hradci Královém v rámci grantového studia kvality života.
Jiří Mareš: Posttraumatický rozvoj u dětí a dospívajících
s. 9 – 34. ve sborníku Jiří Mareš a kol. Kvalita života u dětí a dospívajících, MSD, Brno, 2007.
Lenka Hodačová: Posttraumatický rozvoj a změna prožívání spirituality s. 35 – 48. ve sborníku Jiří Mareš a kol. Kvalita života u dětí a dospívajících, MSD, Brno, 2007.
Jiří Mareš, Marie Rybářoví a Šárka Tůmová: Posttraumatický rozvoj u mediků. S. 225 – 234
ve sborníku Jiří Mareš a kol. Kvalita života u dětí a dospívajících, MSD, Brno, 2007.
IV. Psychologické mapování oblasti nejvyšších hodnotových polí.
Oč jde?
Jde o pokus souboru 40 psychologů fandících pozitivní psychologii namapovat tzv. Silné stránky osobnosti (charakteru).
Máme zde na mysli práci vydanou knižně:
Christopher Peterson a Martin E.P. Seligman: Character Strength and Virtues. A handbook and Classification. New York -Oxford Univrsity Press a APA. Washington
Peterson a Seligman (2004) se s velkým týmem spolupracovníků snažili naznačit odpověď na otázku: „Co můžeme nazvat opravdu dobrým charakterem člověka?“
Vertikála pojetí kladných charakteristik člověka (v pojetí Petersona a Seligmana, 2004):
I. Nejvyšší stadium: ctnosti (uvádějí celkem 6 obecných základních ctností).
II. Střední stadium: silné stránky charakteru (uvádějí jich celkem 24).
III. Nejkonkrétnější stadium: situační témata (jejich množství je těžko vyčíslitelné).
Snažili se nejen vystihnout, které ctnosti (jako nejvyšší stavy abstrakce kladných charakteristik člověka) patří do souboru silných stránek člověka, ale i postihnout nižší, konkrétnější stavy těchto charakteristik. Tak se jim podařilo nastínit nejen horizontálně bohatě členěné, ale i vertikálně odstupňované pojetí silných stránek člověka (human strenghts). Nešlo jim jen o to slovně vystihnout to, co se rozumí moudrostí, ale i vysledovat cesty, kterými se k danému ideálu (moudrosti) dospívá, a nacházet pravidla i normy, které stanoví meze na této cestě k cíli (moudrosti). Jednotlivé silné stránky charakteru (character strength) chápou jako osobnostní rysy (s. 27). Ty se nemusí projevit navenek v každé činnosti‚ tj. ve všem, co daný člověk dělá, ale v určitých vyhrocených či mezních situacích se projevit musí. Běžné formy jednání, v nichž se jednotlivé silné stránky charakteru člověka projeví, tvoří tzv. třetí – nejnižší formu abstrakce – tzv. situační témata (s. 14).
*) Human virtues podle Peterson a Seligman,2004):
……….
Moudrost (5)
Odvaha (4)
Lidskost (3)
Spravedlnost (3)
Ukázněnost (mírnost a sebeovládání) (4)
Transcendence (přesah běžného) (5)
Poznámka: v závorce je uveden počet různých „složek“ - dílčích silných stránek charakteru dané ctnosti.
U každé morální ctnosti je uvedena nejen její definice, ale na úvod vždy i příklad z konkrétního života, který má demonstrovat, co se danou ctností rozumí v běžném životě, tj. jak danou ctnost chápat. Po té následuje podrobný výklad jednotlivých složek dané ctnosti, které je možno vidět na úrovni, která je o stupeň níže. Tyto o stupeň nižší podoby dané ctnosti (např. moudrosti) označují autoři jako „dílčí složky moudrosti“. Je možno je považovat za horizontální dimenzi moudrosti – jakýsi výčet toho, co vše patří do oblasti moudrosti, tj. jaká je pestrost jevů, které spadají pod pojetí moudrosti. Uveďme zde v přehledu názvy jednotlivých dílčích silných stránek moudrosti (podle Peterson a Seligman, 2004, s. 29- 30)
------
Vlastní práce autorského kolektivu se soustředila v prvé řadě na co nejpřesnější a nejobsažnější vystižení jednotlivých silných stránek. Toto vystižení se neděje náhodně, ale podle zcela konkrétního vzoru (modelu), kterého je použito u všech 24 silných stránek charakteru.
Má-li být určitá silná stránka charakteru jako právoplatná přijata do daného systému, musí odpovídat řadě kriterií. Ta jsou přesně formulována (Peterson a Seligman, 2004, s. 16 – 28)
Uveďme je zde v přehledu neboť se týkají i moudrosti a všech pěti dílčích silných stránek, kterými tato ctnost přispívá do celkového obrazu síly charakteru člověka:
1. Daná silná stránka musí přispívat k tomu, aby člověk, který ji vykazuje, lépe zvládal těžkosti, do kterých se v životě dostává.
2. Morální hodnota. Daná silná stránka osobnosti musí být kladně hodnocena z morálního hlediska.
3. Aktivita dané silné stránky nesmí působit negativně na druhé lidi.
4. U dané silné stránky charakteru musí existovat nejen její kladný pól, ale i pól negativní (např. u musí existovat nejen moudré, ale i nemoudré projevy).
5. Daná silná stránka se musí zřetelně projevovat (v myšlení, v emocionálním životě i v motivaci jednání) lidí a to tak, že tyto projevy je možno zjišťovat a měřit. Při tom tyto projevy musí mít určitou stabilitu (nesmí být jen chvilkové).
6. Daná silná stránka charakteru musí být specifická (odlišná od ostatních) a nesmí se dát rozložit.
7. O dané silné stránce osobnosti musí existovat povědomí v každé kulturní oblasti – např. ve formě povídek, novel, zpěvů atp., které naznačují, že a jak se tato silná stránka osobnosti projevu v běžném životě.
8. Ve společnosti musí existovat lidé, kteří mají mimořádně vyvinutou danou silnou stránku charakteru – jakési vzory vykrystalizované formy dané silné stránky charakteru.
9. Ve společnosti musí existovat lidé, kteří mají mimořádně zaostalou danou silnou stránku charakteru – jakési vzory vykrystalizované formy zakrnění (chybění) či nedostatečné vyvinutí dané stránky charakteru.
10. Ve společnosti musí existovat kulturní útvary, které mají vztah k projevům dané silné stránky charakteru.*)
……
*)Souhrnně je možno říci, že u moudrosti bylo prokázáno, že u všech pěti dílčích silných stránek charakteru moudrosti jsou všechna výše uvedená kriteria splněna.
Viz článek prof. PhDr. Jiřího Mareše, C.Sc.: Nová taxonomie kladných stránek člověka – inspirace pro pedagogiku a pedagogickou psychologii.Pedagogika (2008 v tisku).
Závěr
Slavný římský senátor Cicero končil svou řeč stanovením priority – svým nesmrtelným „Ceterum autem censeo…“ česky: Domnívám se především, že… A já bych chtěl dnes končit obdobně. Jak?
Domnívám se, že při profesionálním studiu psychologie je třeba dát prioritu holistické antropologii. Podobně jako před 50 let znělo na lékařských fakultách, že by nám mělo jít o holistickou medicínu. Chceme-li dělat dobrou psychologii, měli bychom si ujasnit si, že nám jde o člověka a že bychom měli vědět, co se jen o něm vědět dá – dříve, nežli se pustíme do detailního studia.
Termínem holistická antropologie (samozřejmě s kořenem v anglickém whole – integrovaný celek či systém) nemám na mysli v prvé řadě anatomické pojetí antropologie a stroze anatomicky chápanou srovnávací antropologii, ale spíše integrované pojetí filosofického pojetí člověka (s mimořádným důrazem na etickou stránku věci - tak jako ho dělá např. profesor Sokol), organicky doplněné dobrou základnou fysiologie člověka a srovnávacími studiemi myšlení a jednání lidí, tak jak se jeví ve světle etnologických, spirituálních a religionistických poznatků - a to jak v horizontální, tak ve vertikální linii. Do určité míry v tom pojetí, které se snaží realizovat např. fakulta sociálních studií v Praze, kterou znám a na které stále ještě učím.
Chcete-li vzor – potom asi tak, jak to zpracoval např. Peter Halama v knize Smysl v pohl´edu psychologie. SAP. Bratislava, 2007.
„Ceterum autem censeo otázky smysluplnosti žití patří do pojetí psychologie.
Fandím psychologii, která má solidní holisticko- antropologický základ a porozumění pro to, co se tradovalo pod pojmem „duše“ a co se dnes chápe v psychologii smysluplnosti života jako vlastní centrum hodnotových priorit. Díky za ní. Snažím se jí věnovat podvečer svého života. A raduji se z ní.
Brno Přednáška po mladé psychology Jaro Křivohlavý. 27.3.2008
-.-
---------------