O odpouštění s Jaro Křivohlavým.

Obsah

K 1 Mít pro co žít

K 2 Troubení na poplach

K 3 Polarizace

K 4 Balvany na cestě

K 5 Co když neodpustím?

K 6 Co odpuštění je a není

K 7 Kde se bere snaha neodpustit?

K 8 Co znamená "odpustit" ?

K 9 Povídka - moje story

K 10 Matka a dítě

K 11 Evalvace-devalvace

K 12 Neodpuštění a duševní život

K 13 Pokušení

K 14 Problémy toho, kdo nenávidí

K 15 Kapky pro duši

K 16 Instinkty a snahy

K 17 Cesta ke křížku

K 18 Podněty k zamyšlení

K 20 M e d i t a c e

K 21 Láska nade vše

K 22 Dvojitá oprátka

K 23 Marnotratný syn

K 24 Cvičení

K 25 Stavím chrám

K 26 Naše myšlenky, názory a postoje

K 27 Nikdy neříkej nikdy

K 28 Situace viníka

K 29 Vina

K 30 Požádat o odpuštění

K 31 Pomníky

K 32 Rozcestí

K 34 Vertikála

K 35 Slunce nezapadej!

K 36 Milovati nebudeš!

K 37 Pomoc psychicky zraněnému

K 38 Naděje

K 39 Na rozloučenou

K 40 Věřit a nedat se

-.-

Ukázka z knihy

K 31 Pomníky

Kámen a písek

Paul Ricoeur

Pověst vypráví o tom, že dva přátele -Petr a Pavel - putovali širou pouští.

Pavel, který ránu dostal, se sehnul a do písku napsal větu: Dnes, na tomto místě mne můj nejlepší přítel uhodil.

Po chvíli ticha se dali znovu na cestu. Po delší době přišli k oáze. Konečně se dostali k vodě. Nemohli se jí nabažit. Když měli možnost vykoupat se, využili ji.Stalo se však, že se Pavel, tj. ten, který byl po cestě napaden a dostal facku, začal topit. Jeho přítel - Petr - ho však zachránil. Po dvou dnech začal Pavel, tj. ten, který se topil, vysekávat dlátem do kamene nápis. Psal:

Dnes mne v této oáze můj nejlepší přítel zachránil před utopením

Petr, tj. ten, který mu jednou dal facku a po druhé ho zachránil před utopením, se ho zeptal:

Když jsem ti dal facku, tak jsi napsal větu do písku. Když jsem tě zachránil před utopením, vysekáváš nápis do skály. Proč?

Jeho přítel - Pavel - mu řekl: Když nás někdo jakýmkoliv způsobem zraní, měli bychom to napsat do písku. Vítr, který tu neustále věje, to v krátké době zahrne a smaže. Zmizí to ze zemského povrchu. Proč? Fred Luskin říká: Zlost a touha po odplatě zamlžuje naše uvažování

Jiná je situace tam, kde nám někdo udělá něco dobrého. Tam, kde nám někdo udělá něco dobrého, bychom neměli litovat ani energie ani času a měli bychom to vytesat to do skály. Tam to žádný vítr nesmaže. To vytrvá. Jen tak to nezmizí. Již Epikletus věděl, že jsou to krizové situace, které ukazují, kdo jsme.