Vliv víry na kvalitu života umírajících pacientů.

V srpnu 2004 byla v Glasgow (Skotsko, GB) obhájena disertační práce na téma "Vliv víry na kvalitu života umírajících pacientů". Šlo o rozsáhlou tříletou empirickou studii, která byla provedena ve dvou hospicech v blízkosti Glasgow.

Šlo o řízené osobní rozhovory s dvěma skupinami pacientů a pacientek, kde v každé skupině bylo 120 osob. Byl použit ověřený dotazník kvality života těžce nemocných pacientů, který je zaměřen na jejich jimi samými subjektivně hodnocený fysický a psychický stav, na úroveň zvládání těžkostí, na smysluplnost jejich života a na soubor zdrojů, které jim pomáhají těžkosti zvládat.

Studie byla provedena jednak v hospicu A, který je státní, jednak v hospicu B, který je řízen církví.

Pacienti a pacientky byly hodnoceny nejprve z hlediska jejich víry do tří skupin. První skupinu tvořili tzv. praktikující křesťané, tj. ti, kteří nejen věří, ale zároveň chodí dosti pravidelně do kostela (komunikují s církví, modlí se a čtou si bibli).

Druhou skupinu tvořili ti pacienti, kteří uvádějí, že jsou křesťané, ale do kostela chodí málo kdy, ale přece jen občas (věřící, ale moc nepraktikující).

Třetí skupinu tvořili pacienti stojící mimo jakoukoliv církev (nevěřící - atheisté).

Výsledky této rozsáhlé studie, prověřované prvotřídním statistickým aparátem, ukázaly:

1. V hospicu B - církevním - je statisticky vyšší míra kvality života pacientů a pacientek ante finem, tj. pacientů, kteří jsou věřícími a praktikujícími křesťany. Relativně nejvyšší míra kvality života byla zjištěna u těch pacientů a pacientek, kteří nejen uvádějí, že jsou věřící, ale zároveň pravidelně chodí do kostela. Byla u nich zjištěna vyšší míra subjektivně hodnoceného fysického stavu, vyšší efektivita způsobů zvládání těžkostí spojených s poslední fází života, vyšší hodnota smysluplnosti života a vyšší míra zdrojů, které jim pomáhají zvládat těžkosti.

2. V hospicu A - státním - tyto rozdíly byly zjištěny též, ale rozdíly mezi třemi skupinami pacientů (záměrně proměnnými) nedosahovaly hladiny statistické významnosti.

3. Dotazováním lékařů a zdravotního personálu v obou hospicech (křesťan ů i nekřesťanů) o tom, zda považují duchovní péči o umírající pacienty za důležitou složku péče o umírající pacienty a pacientky, se zjistilo, že 90% všech dotázaných je jednoznačně pro zavedené duchovní péče o pacienty. Po zkušenostech několikaleté práce duchovních v hospicech hodnotili tuto duchovní péči o pacienty kladně i ti (lékaři a zdravotní sestry), kteří sami sebe prohlašovali za ateisty.

Práce byla obhájena s nejvyšší známkou kvality disertační práce a kandidátce byla udělena hodnost PhD. Práce bude zveřejněna v nejbližší době v odborném tisku.

Zprávu podává oponent (external examiner) této práce Jaro Křivohlavý 24.8. 2004. Konec.