Nad Cementárnou 18
Praha - 4, Podolí
147 00
telefon: +420/2/61213863
e-mail: j.krivohlavy@volny.cz
Psychologické studie ukazují, že pocitu životní spokojenosti napomáhají konkrétně definované, splnitelné, generativní cíle. Naopak mocenské, rozporuplné či příliš abstraktní cíle způsobují, že se člověk moc dobře necítí.
S jednou paní doktorkou - gerontoložkou - jsme chodili navštěvovat staré lidi v Praze na Smíchově. Zjišťovalo se, jak to vypadá s těmi, kteří se ani k lékaři nedostanou. Při jedné návštěvě jsme se setkali s pozoruhodným pojetím toho, co si tito lidé myslí: na čem závisí, zda jim je či není dobře. Navštívená stará paní požádala paní doktorku, aby jí dala nějakou injekci, aby jí bylo dobře. Když se k tomu paní doktorka neměla, stará paní slevila: "Tak mi dejte alespoň nějakou tabletku, aby mi bylo dobře".
Platon od sebe odlišil tři stránky psychologických jevů: poznávání, emoce a snahy. Pravdou je, že prvním dvěma bylo v posledním století psychology věnováno hodně pozornosti. Třetí stránce - tedy snahám, vůli, touhám, přáním, záměrům, cílům a motivům - tolik pozornosti věnováno nebylo. A bylo znát, že nám v psychologii chybí něco podstatného. V posledním desetiletí jsme svědky znovuobnovení zájmu o tuto stránku psychického dění - o cílesměrnost našeho snažení, o účel našeho jednání, o smysluplnost naší činnosti, o naše hodnoty; o to, oč jde lidem, kterým je dobře, i o to, co je příčinou toho, že tolika lidem není tak dobře, jak by jim mohlo být.
V rámci pozitivní psychologie existuje oblast, která se zabývá lidskými snahami a cíli lidského snažení. I v ní se hledají odpovědi na naši otázku: Kdy je člověku dobře? Tato otázka zde pak zní: Jaké cíle v každodenním životě (i v životě jako celku) je dobré si stavět, jde-li nám o to, aby nám bylo dobře? Některé z výsledků těchto empirických studií zde chci naznačit.
Pozornost psychologů přitahovala a neustále táhne druhá skupina - osobní snažení (personal strivings). Tyto snahy se psychologové pokoušejí poznávat, diagnostikovat, třídit a poté s nimi experimentálně pracovat. Podle označení těchto cílů zde jde o déle, tzn. měsíce, ba léta trvající snahy a úsilí zaměřené k různým cílům.
U každé z našich osobních snah psychologové rozlišují její tři charakteristiky. První je její obsah - tedy to, oč se daná osoba snaží, jak pojmenovává to, oč jí jde. Příkladem může být sdělení "mít dobrou rodinu", "dosáhnout vysokoškolského vzdělání" či "naučit se dobře určitý cizí jazyk". Druhou charakteristikou volní snahy je to, co se označuje termínem orientace cíle. Jde o to, jak daný člověk chápe cestu k cíli svého snažení. Příkladem může být na jedné straně snaha něčeho dosáhnout nebo se naopak něčemu vyhnout. Třetí charakteristiku našich osobních snah tvoří parametry či vlastnosti cíle. Příkladem může být harmonie daného cíle s jinými snahami dané osoby nebo naopak existence konfliktu mezi dvěma snahami.
Toho, oč se člověk snaží, je mnoho. Není tedy divu, že v tomto množství snah, záměrů, tužeb a přání může být a obvykle i je určitý nepořádek. Ten se označuje různými termíny - od fragmentace po disintegraci. Chce se tak naznačit, že mnohé naše snahy jsou spolu v rozporu - v disharmonii, že jedna potlačuje druhou, konkuruje jí, soupeří s ní atp. Není divu, že výsledkem tohoto stavu je i to, že člověku moc dobře není. Psychologové reagují na tuto skutečnost mimo jiné i tím, že vytvářejí metody, kterými se míra této neorganizovanosti snah ve struktuře osobnosti měří.
Jaký je vztah mezi údaji o integrovanosti osobnosti a tím, jak dobře nám je? Obecně řečeno: jde-li nám o poznání toho, kdy je člověku dobře, pak je třeba znát nejen úsilí daného člověka - jeho cíle, snahy a jejich propojenost, ale je zapotřebí měřit též závisle proměnnou - subjektivní pocit dobra, well-being či kvalitu života v řeči soudobé psychologie (Kebza, Šolcová, 2003).
Nejjednodušší způsoby měření toho, jak nám je dobře, používají tzv. barometru každodenních nálad (daily mood reports). Daný člověk je požádán, aby v pravidelných časových intervalech zaznamenával jak mu je - např. metodou VAS (křížkem na úsečce od "strašně zle" po "velice dobře"). Dokonalejší způsoby používají tzv. "pípavé metody" (beeper methodology). Daný člověk je vybaven zařízením, které mu v nepravidelných časových intervalech dává akustické znamení, aby zaznamenal, jak mu v danou chvíli je. Mezi dalšími metodami je často používána Dienerova metoda (Diener, E., Emmons, R.A. ,1984) využívající výsledky faktorové analýzy přídavných jmen, vztahujících se k náladám. Jedna z nejznámějších dotazníkových metod (The Satisfaction with Life Scale) je zaměřena na kognitivní složky našeho zážitku (Diener, E., Emmons, R.A., Larsen, T., Griffin, S. ,1985). Když byla pozornost věnována jak cílům snažení, tak údajům o tom, jak nám je, bylo možno soustavně studovat vztah mezi zaměřeností naší vůle - naší motivací - a pocity, které charakterizují to, zda nám je nebo není dobře. K jakým závěrům se zde došlo?
Shrneme-li výsledky řady studií, pak můžeme říci, že čím větší je fragmentace - roztříštěnost našich snah, tím výraznější jsou projevy, které ukazují, že člověku dobře není. S rostoucí integrovaností snah, záměrů a cílů v osobnosti člověka roste kvalita jeho života - a tím i do značné míry to, jak mu je dobře.
Psychologové se snaží poznat, co integritu osobnosti mění - a to jak v kladném, tak i záporném slova smyslu. Patří sem studie o vlivu traumatických událostí (uváděné pod symbolickým označením "quantum change") či studie zaměřené na hlubší vhled do problematiky nervozity jako projevů disintegrovanosti osobnosti, studie sebeřízení, sebeovládání atp.
Kromě integrovanosti našich cílů je důležitý také jejich obsah. Vyšetřování toho, oč danému člověku jde, ukázalo, že cílů typu dlouhodobých osobních snažení je veliké množství a že jsou specifické pro danou osobu (jsou idiosynkratické). Krokem, který umožnil jejich další zpracování, bylo jejich zařazení do širších kategorií (tzv. nomotetická analýza). Ta se provádí rozborem obsahu daným člověkem definovaného cíle snažení. Množství kategorií našich osobních cílů se tak zredukovalo a bylo možno zjišťovat jejich vztah k zážitkům dobré či špatné kvality života.
- Výsledky jedné takové studie (Emmons, 1999) jsou uvedeny v rámečcích 1 a 2.
Vývoj člověka může dosáhnout osmého stadia zrání osobnosti podle Ericksonova pojetí, ale může se též zarazit dříve a ustrnout. Erickson označuje tento stav jako stagnaci - ustávání v pohybu vpřed, zastavení rozvoje osobnosti.
Výsledky empirických studií (McAdams, D.P., de St. Aubin, E. 1998) ukazují, že tam, kde byly diagnostikovány generativní snahy, záměry a cíle, tam bylo možno diagnostikovat i vyšší míru toho, co psychologové označují termínem well-being, lidem bylo lépe, nežli v případech stagnace osobnosti.
Publikované empirické práce ukázaly, že to jsou v prvé řadě charakteristiky našich cílů, co je příčinou toho, zda nám je či není dobře. Zde jsme se zmínili jen okrajově o krátkodobých cílech našeho snažení. Poněkud větší pozornost jsme věnovali našim dlouhodobým snažením (personal strivings). Zcela jsme však opomenuli nejvyšší skupinu našeho trvalého životního směřování - konečné záměry (ultimate strivings). Jsou-li naše dlouhodobá osobní snažení důležitým momentem pro to, zda nám je nebo není dobře, oč důležitější jsou tyto nejvyšší cíle, nejvýstižněji charakterizující náš život? Soudobá psychologie se ve svých empirických studiích zabývá i jimi a tak se můžeme v brzké době těšit na výsledky.
Díky dosavadním psychologickým výzkumům můžeme dnes již s určitou mírou jistoty říci, že dobře, případně poměrně lépe je těm lidem, kteří jsou charakterizováni integrovanou osobností a že dobře je i těm lidem, v jejichž osobnosti je možno diagnostikovat tvořivé, kreativní, generativní prvky. Tato zjištění do určité míry naznačují zároveň i směr našeho nadějného snažení: dělat vše pro to, aby naše osobnost byla osobností integrovanou a aby se stadium zrání naší osobnosti vyznačovalo generativitou.