Nad Cementárnou 18
Praha - 4, Podolí
147 00
telefon: +420/2/61213863
e-mail: j.krivohlavy@volny.cz
Jaro Křivohlavý, Praha
Kvantita a kvalita - množství a jakost
Jsme běžně zvyklí hovořit o kvantitě - délce života. Ta se uvádí velice jednoduše, číselně např. počtem let. Tak je možno vyjádřit jak dlouho žili ti, kteří již odešli, i jak dlouho existují ti, kteří dosud žijí. Jak tomu však je s kvalitou života?
Co se rozumí pojmem "kvalita"? Pohled do etymologického slovníku nám napovídá, že slovo "kvalita" je odvozeno od latinského základu "qualitas" či "qualis" - jaký Latinské "qualis" je pak odvozeno od ještě hlubšího kořene "qui" - "kdo" (viz: otázku: "kdo je to?" - ve významu: jakého druhu či charakteru atp. je daný člověk ? - ten či onen, někdo, kdosi atp.).
Český kořen - "k-" tohoto tázacího zájmena (kdo?) nás dovede etymologicky až k slovům "kéž" či "kýžený" - tj. naznačuje žádoucí, cílový stav. atp.
Odpověď na otázku "co se rozumí kvalitou?" je možno dát i sémanticky (významově). Kvalitou se tak rozumí "jakost, hodnota (obecně např. "dobrá až prvotřídní nebo naopak špatná hodnota"), tj. charakteristický rys, jímž se daný jev odlišuje jako celek od jiného celku (např. život jednoho člověka od života druhého člověka)".
Dá-li se kvantita, množství dní našeho života určit poměrně jednoduše, pak toto není možno říci o určení kvality života. Známý je např. výrok Aristotela (v Nichomachově etice) o tom, že štěstí (a tím i do určité míry i kvalita života) je něčím, o čem mají různí lidé odlišné názory. Nejen to. I tentýž člověk vidí v různých situacích života štěstí (a podobně i kvalitu života) v něčem jiném. Aristoteles říká: "Když člověk onemocní, vidí štěstí ve zdraví. Když je v pořádku, jsou mu štěstím peníze".
Otázkou kvality života se zabývali lidé odedávna.
J. Bergsma, holandský psycholog z univerzity v Utrechtu, k tomuto problému kvality života píše: "Co lidé existují, byli vždy schopní zamýšlet se a uvažovat o svém životě. Kvalita života byla nejen ohniskem jejich myšlení. Byla i zdrojem jejich inspirace nejen toho, co dělali, ale i změn, k nimž toto pojetí života vedlo".. Když J. Bergsma a G. L. Engel sledovali růst soudobého zájmu o otázky kvality života, poznamenali k tomu: "Je-li v současné době věnována zvýšená pozornost otázkám kvality života, pak to naznačuje, že se něco změnilo a že se něco mění (rozuměj: v pojetí kvality života).". Co se mění?
Je možno se domnívat, že to byla otázka stavu (kvality) života nemocného člověka (pacienta), co rozvířilo hladinu zájmu o otázky kvality života v polovině 20 století. Jedna z prvních monografií zabývajících se kvalitou života (z r. 1975 [Strauss, 1975]) byla věnována problematice hodnocení života chronicky nemocných pacientů a starých lidí. Proč? Hlubší pohled do situace těchto lidí ukázal, že neustále přibývá starých lidí a je třeba se zabývat kvalitou jejich života. Zároveň se ukázalo, že úspěšnost léčby chronicky nemocných pacientů zvyšuje jejich počet a tím i množství problémů, které je možno zařadit pod pojem kvality jejich života. Příkladem může být např. zvyšování efektivity léčebných metod při léčbě rakoviny, důsledky rozvoje používání umělé ledviny, transplantace ledvin, operací srdce atp. Vedle klasických medicínských problémů vstupovaly do hry i otázky psychologické, sociálně-psychologické a otázky sociální péče o tyto lidi.
Ryze medicínská kritéria stavu chronicky nemocných pacientů bylo třeba doplňovat jiným druhem kritérií. Tato kritéria bylo přitom třeba čerpat z širšího (např. humanitního) pojetí lidské existence. Vzdor obtížím s tím spojených se stále zřetelněji ukazovalo, že změny ve zdravotním stavu pacienta - jak při jeho zhoršení, tak při jeho zlepšení (např. v důsledku léčebného zákroku, rehabilitace atp.) - je třeba vyjadřovat v širším zorném úhlu, nežli jsou jen údaje o změnách jeho fyzického stavu. Právě těmito otázkami se zabývá problematika kvality života.
Rozsah pojetí kvality života
Hovoříme-li o kvalitě života a máme-li na mysli život jednotlivého člověka (individua), vybíráme z celé problematiky kvality života jen jeho dílčí oblast. Engel a Bergsma (1988 [Engel a Bergsma, 1988]) "mapují" celou tuto problematiku ve třech hierarchicky odlišných sférách: V makro, mikro a personální rovině.
V makro-rovině jde o otázky kvality života velkých společenských celků - např. dané země, kontinentu atp. Zde jde podle Bergsmy o nejhlubší zamyšlení nad problematikou kvality života - o absolutní smysl života. Život je v tomto pojetí chápán jako absolutní morální hodnota a kvalita života musí tento závěr ve své definici plně respektovat. Problematika kvality života se tak stává součástí základních politických úvah (viz např. otázku investic do infrastruktur a zvláště zdravotnictví, stanovení obsahu základní výchovy atp.).
V mezo-rovině jde podle Bergsmy a Engela [ Bergsmy a Engela, 1988] o otázky kvality života v tzv. malých sociálních skupinách - např. škole, nemocnici, domově důchodců, pečovatelském domově, závodě atp. Zde jde nejen o respekt k morální hodnotě života člověka, ale i o otázky sociálního klimatu, vzájemných vztahů mezi lidmi (např. v týmu lékařů, pečovatelek atp.), otázky uspokojování (frustrace a satiace) základních potřeb každého člena dané společenské skupiny, existence tzv. sociální opory (social support system), sdílených hodnot (existence humanitních hodnot v dané skupině a jejich hierarchii) atp.
Osobní (personální) rovina je definována nejjednoznačněji. Je jí život jednotlivce - individua, ať jím je pacient, lékař či kdokoli jiný. Týká se každého z nás jednotlivě. Při stanovení kvality života jde zde o osobní - subjektivní hodnocení zdravotního stavu, bolesti, spokojenosti, nadějí atp. Každý z nás v této dimenzi hodnotí sám kvalitu kvalitu vlastního života. Do hry tak vstupují osobní hodnoty jednotlivce - jeho představy, pojetí, naděje, očekávání, přesvědčení atp.
Hovoříme-li o kvalitě života, je třeba si vždy předem ujasnit, o kterou rovinu nám jde.
Když Bergsma a Engel takto nastínili rozsah pojmu "kvalita života jednotlivce (individua)", pokusili se i o definici obsahu tohoto pojmu: "kvalita je soud (chápáno v logickém smyslu slova) - subjektivní soud (úsudek). Ten je výsledkem porovnávání a zvažování více hodnot. Kvalita sama je hodnotou, je zážitkovým (experienciálním) vztahem, reflexí (výsledkem zamyšlení) nad vlastní existencí. Je nesourodým srovnáním a motivací (hybnou silou) žití.".
Přístupy k hodnocení a měření kvality života
Psychologie se zabývá otázkami kvality života a používá pro tento jev, který zde označujeme termínem "kvalita života" řadu různých termínů: viz např. v anglické terminologii "quality of life, subjective or psycholégiecal well-being, life satisfaction, mental health status, happiness atp." - viz přehled termínů a metod měření tohoto jevu v knize Robinson, Shaver, Wrightsman (1991, [Robinson, Shaver, Wrightsman, 1991, s. 61 - 114]). V širším (filozofickém) pojetí jde do určité míry o to, co bylo označováno v antickém pojetí termínem "eudaimonia", v hebrejském a křesťanském pojetí termínem "šalom" (celost života, zahrnující jak kvalitu života, tak celé zdraví) atp.
Jedním ze způsobů, jak si udělat obraz o tom, co různí autoři rozumějí termínem "kvalita života" je ten, že se nejprve seznámíme s jejich pojetím hodnocení a měření tohoto jevu a z něho potom dedukujeme pojetí, které stojí v pozadí dané metodiky. Metod, kterými se měří kvalita života je velké množství. Tyto metody si zde rozdělíme na tři skupiny:
I. Metody měření kvality života, kde tuto kvalitu života hodnotí druhá osoba.
Externí kriteria v pojetí a hodnocení kvality života.
II. Metody měření kvality, kde hodnotitelem je sama daná osoba.
Interní kriteria v pojetí a hodnocení kvality života.
III. Metody smíšené, vzniklé kombinací metod typu I. a II.
Uveďme zde přehled těchto přístupů k otázkám kvality života v tomto pořadí.
I. Metody měření kvality života, kde tuto kvalitu života hodnotí druhá osoba.
Externí kriteria v pojetí a hodnocení kvality života.
V úvodu k této kapitole jsme uvedli, že měření kvality života v průběhu 20 století je možno vystopovat nejprve tam, kde šlo o život lidí starých, chronicky nemocných, případně lidí ante finem. Je možno se domnívat, že předchůdcem metod měření kvality života pacienta byly tzv. HS - Health State - Rejstříky zdravotního stavu daného pacienta, případně souboru jeho zdravotních problémů. Zdokonalenou formou jsou tzv. HSP - Health State Profiles - Profily zdravotního stavu pacienta. Šlo v nich o pokus nastínit zdravotní stav pacienta tak, jak je viděn z ryze lékařského, obecně fyziologického hlediska.
Pokusy o vystižení momentálního stavu pacienta ryze fyziologickými a patofyziologickými kriterii
Quality of Well-Being Scale - Pattick Bush, and Chen, 1973 USA - SC
HRQoL - Health Related Quality of Life - Patrick and Erickson, 1993
SIP - Sickness Impact Profile -
NHP - Nottignham Health Profile-
DDRS - Distress and Disability Rating Scale - Rosser, 1988 GB
APACHE II
Příkladem přístupu, který se pokouší vystihnout celkový stav pacienta ryze fyziologickými a patofyziologickými kriterii a takovýmto způsobem "měří" vážnost nemoci může být metoda nazvaná Hodnotící systém akutního a chronicky změněného zdravotního stavu - APACHE II. (Acute Physiological and Chronic Health Evaluation System, Knaus et al., 1985) [Knaus et al., 1985]. Racionále této metody je odvozeno z předpokladu, že na vážnost onemocnění je možno usuzovat podle toho, jak se kvantitativně odchyluje daný stav pacienta od stavu normálního. Takto se měří odchylky od všech abnormálních fyziologických funkcí a výsledek se vyjadřuje číselně - jedním číslem. V pozadí tohoto přístupu je předpoklad, že pravděpodobně existuje vyšší míra korelace mezi takovýmto údajem o vážnosti nemoci a úmrtností pacientů. Celkové skóre APACHE II. se pohybuje v rozmezí 0 - 71 bodů. Přitom platí: čím vyšší je číselný údaj, tím větší je pravděpodobnost úmrtí pacienta (exitu) (Poses et al. 1996, [Poses et al. 1996].
PSI - Performance Status Index - tzv.Karnofsky index (Karnfsky a Burchenal, 1949) [Karnofsky a Burchenal, 1949].
Jiným příkladem tohoto přístupu může být tzv. Karnofsky Index Ten stanoví lékař (v původní práci onkolog). Tímto indexem vyjadřuje lékař svůj názor na celkový zdravotní stav např. onkologického pacienta k danému datu.
Karnofsky Index -
100% Normální stav pacienta, neprojevují se žádné obtíže.
90% Normální výkonnost pacienta, minimální projevy choroby.
80% Normální výkonnost pacienta, avšak s vypětím, drobné příznaky nemoci.
70% Omezená výkonnost pacienta, samoobslužnost zachována, práceneschopnost pacienta.
60% Omezená výkonnost pacienta, ten však občas potřebuje cizí pomoc.
50% Omezená výkonnost pacienta, ten není trvale upoután na lůžko, potřebuje však . ošetřovatelskou a lékařskou péči.
40% Pacient je trvale upoután na lůžko, potřebuje nutně lékařskou odbornou péči.
30% Pacient je vážně nemocen, nutná je odborná péče a podpůrná léčba, hospitalizace je u něho indikována.
20% Pacient je velmi těžce nemocen, je u něho nutná hospitalizace, odborná péče a aktivní podpůrná léčba.
10% Pacient je moribundní (pomalu umírá), nemoc rychle pokračuje a léčení nezaznamenává účinné zlepšení (nepomáhá).
0% Pacient je mrtev.
VAS - Visual Analogous Scale. Viditelné odstupňování celkového stavu kvality života pacienta (Křivohlavý, 1986).
Jde o vidění kvality života pacienta spíše jako jeho celkového stavu, nežli souboru jeho zdravotních problémů. Touto stupnicí (škálou) VAS -QL je 10cm dlouhá vodorovná nebo lépe v 45 stupních šikmo stoupající úsečka s označenými dvěma extrémy:
Úkolem hodnotitele, kterým může být lékař, zdravotní sestra, rodinný příslušník pacienta atp. je podle subjektivního zdání (hodnotitele) udělat ležatý křížek na této čáře tam, kde se asi - podle osobního zdání hodnotitele - mezi uvedenými dvěma extrémy posuzovaný pacient v dané chvíli nachází. Kritický pohled na tento způsob zaznamenávání kvality života pacienta ukazuje, že při těchto tzv. externích formách hodnocení kvality života pacienta jde o velice subjektivní formu hodnocení. Rozdíly v takovémto hodnocení kvality života pacienta mohou být až diametrálně odlišné a to nejen rozdíly v hodnocení kvality života pacienta různými hodnotiteli, ale i v hodnocení kvality života pacienta v různých časových úsecích či v různých situacích. Na druhé straně kladem tohoto přístupu je to, že jde o relativně obecné kriterium, které bere v úvahu více dimenzí života (přistupuje k hodnocení kvality života komplexně). Tato kriteria však nejsou stanovena - normalizována. Jsou značně libovolná a závisí jen na pojetí kvality života hodnotitele.
Symbolické vyjádření kvality života serií křížků.
Určitým krokem vpřed, který byl učiněn v prvé řadě pod tlakem každodenní praxe v našich nemocnicích, bylo zavedení "normalizovaného" hodnocení života pacienta . To používalo k vyjádření kvality života hodnotitelem soustavu křížků. Princip tohoto zápisu byl jednoduchý. Čím více křížků (v rozmezí od jednoho do čtyř křížků), tím horší kvalita života pacienta.
Symbolické vyjádření kvality života pacienta:
Pacient je po fyzické stránce v dobrém stavu, je zcela nezávislý na druhých lidech z hlediska sebeobsluhy, dobře se dá s ním hovořit i vyjít a přitom zaujímá realistický postoj k životu.
++ Pacient je psychicky alterován (vzrušen nebo naopak v depresi), v drobných úkonech sebeobsluhy potřebuje pomoc, případně se zdá, že jeho vztahy k druhým pacientům a jeho kontakt s nimi není nejlepší.
+++ Pacient není zcela soběstačný, ale je třeba mu pomáhat v sebeobsluze, kontakt s ním dosti vázne a moc se s ním nedá mluvit, zdá se, že i styk pacienta s rodinou a přáteli není moc dobrý.
++++ Pacient je z hlediska sebeobsluhy zcela závislý na druhých lidech, dost dobře asi neví, co se s ním i kolem něho děje a celkově je v dosti těžké osobní situaci.
Tento systém měl obdobné těžkosti jako výše uvedená metoda VAS. Měl však možnost lepšího zachycení procesu nemoci, která se u daného pacienta neustále zhoršovala. Objevila-li se se např. zhoršená samoobslužnost jako další zhoršující se charakteristika průběhu nemoci pacienta, připsal se jednoduše jeden další křížek atp.
Slovní vyjádření kvality života
QL Index ILF - Index kvality života pacienta ILF (Křivohlavý, 1986)
Za skutečný krok vpřed ve snahách o vyjádření kvality života pacienta je možno považovat zavedení slovně formulovaných kriterií. Příkladem může být. V tomto systému byla předem stanovena kriteria - např. sebeobslužnost pacienta, sociální opora pacienta, zvládání těžkostí spojených s nemocí, bolest pacienta a celkový emocionální stav pacienta atp. Tento systém měl své klady v tom, že stanovení kriterií kvality života nebylo již jen na hodnotiteli. Bylo dáno souhlasem většího počtu lidí - pacientů, lékařů, klinických psychologů, zdravotních sester atp. Záznam o stavu pacienta bylo možno odstupňovat v jednotlivých dimenzích (např. v pětistupňové škále). Bylo možno hodnotit kvalitu života pacienta v předem stanovených časových úsecích (např. v průběhu déle trvajícího léčení), v různých situacích atp.
Výše uvedený systém slovního hodnocení nabýval přerůzných podob. Na jedné straně se zvyšoval počet dimenzí, které se při hodnocení kvality života pacienta braly v úvahu. Přehled 20 různých přístupů tohoto druhu, tj. měření kvality života pacienta hodnotitelem, je uveden v práci Křivohlavý (1988).
QoL of the patient (Spitzer et al., 1981)
Tento systém patří dosud k nejčastěji používaným systémům zaznamenávání kvality života pacientů v celosvětovém měřítku.
Kriteria kvality života pacienta podle W. O. Spitzera:
pracovní schopnost pacienta, fyzická nezávislost pacienta na druhých lidech (cizí pomoci), finanční situace pacienta, způsob trávení volného času pacientem, bolesti pacienta, nepohodlí daného pacienta, nálada pacienta, vědomí pacienta o následcích jeho nemoci, komunikace pacienta s okolím, vztah pacienta s jeho primární sociální skupinou (přáteli a rodinou).
Závěr I.: Tento způsob hodnocení kvality života druhými lidmi - ať obecně či podle určitých kriterií (artibrárně) - vykazoval vzdor všem dobrým snahám někdy až dosti značné rozdíly vtom, jak kvalitu svého života hodnotil sám pacient. To bylo podnětem pro hledání jiných cest k hodnocení a zaznamenávání často až výrazně se měnící kvality života. Cestou, která se zde objevila, bylo měření kvality života tak, jak je subjektivně hodnocena tím, koho se osobně týká
II. Způsoby subjektivně hodnoceného měření kvality života
Použití interních kriterií v pojetí a hodnocení kvality života
Hodnocení kvality života pacienta z hlediska lidí pacientovi blízkých (lékařů, zdravotních sester, rodinných příslušníků atp.) mají své nesporné výhody. Tyto tzv. externí přístupy jsou zaměřeny na chování či jednání pacientů, které je objektivně (či téměř objektivně) měřitelné. Pracují s tzv. modelem "obecného pacienta a dávají tak možnost srovnávání kvality života pacientů na různých odděleních, v různém stadiu nemoci a to jak při jejím zhoršování, tak při zlepšování zdravotního stavu pacientů. Celkový stav pacienta - i když s určitými problémy - dá se jimi vyjádřit číselně.
Na druhé straně vykazuje tento externí přístup k hodnocení kvality života pacienta řadu nedostatků. Patrick a Erickson (1993) právem upozornili na to, že kriteria a dimenze kvality života se v těchto metodách jejího měření stanoví arbitrárně (z vyšší moci) a nemusí být v souladu s tím, jak pacient sám hodnotí svůj stav. Z hlediska daného pacienta může jít o jiné dimenze života, nežli jsou ty, které jsou pro něj osobně podstatně důležité. Proto Patrick a Erickson (1993) navrhují zjišťovat u každého pacienta nejprve priority dimenzí kvality života a teprve poté brát v úvahu při měření kvality života jen ty dimenze, které daný pacient považuje za nejpodstatnější (z jeho vlastního - osobního hlediska). Tento interní pohled na kvalitu života zde doznává radikální změny. Do popředí vystupuje fenomenální hledisko a tzv. vnitřní referenční rámec (internal frame of reference) pacienta. Do hry vstupuje i tzv. analýza subjektivního posuzování (JA - Judgement Analysis). Tento přístup je podkladem návrhu Patricka a Ericksona (1993). Ten se týká měření kvality života pacienta metodou nazvanou HRQoL - Health Related Quality of Life - Měření zdravotní kvality života z hlediska daného pacienta.
Subjektivní měření kvality života pacienta jeho interními kriteriemi
Krok, který učinili Patrick a Erickson (1993) v pojetí (konceptualizaci) kvality života prohloubil přístup k pochopení kvality života pacienta. Nešel však dost daleko. Ukázala na to skupina irských psychologů (O´Boyle, McGee a Joyce, 1994). Ti si všimli toho, že jednotlivé dimenze kvality zdraví, které se podařilo zjistit metodou Patricka a Erickona (1993), mají odlišnou závažnost pro daného pacienta. To by mělo být zvažováno a respektováno při zjišťování kvality života pacienta. Druhé upozornění této skupiny psychologů (O´Boyle, McGee a Joyce, 1994) se týkalo proměnlivosti v hierarchii dimenzí kvality života v průběhu času a situací. To, co pacient považuje za prvořadě důležité stojí-li např. před operací, může být diametrálně odlišné od toho, co považuje za prvořadě důležité po této operaci - např. je-li v postoperační fázi nebo v rehabilitaci. Tento problém vystupoval např. i u relativně v Anglii nejrozšířenějšího indexu kvality života nazvaného DDRS - Posuzovací škála stresu a neschopnosti (Distress and Disability Rating Scale) Rossera (1988). Tato škála byla sestavena po rozsáhlém hledání obecného konsensu hlavních dimenzí kvality života a na základě mimořádně širokého výzkumu hodnot, které jak zdraví, tak i různě nemocní lidé v různých částech světa považují za podstatné. Otázkou však bylo, zda je možno se domnívat, že totéž budou považovat za podstatné lidé v jiných kulturních oblastech, při jiném onemocnění, v jiné době.
Pojetí kvality života v termínech životní spokojenosti
Při definování kvality života psychology se často setkáváme s důrazem kladeným na spokojenost. Podle tohoto pojetí žije kvalitně ten, kdo je se svým životem spokojen. A kdy je spokojen? Odpověď je zde jasná: když se mu daří dosahovat cílů, které si předsevzal. Echteld (1999) zde říká doslova: "Uspokojení je definováno jako důsledek dlouhodobé zkušenosti daného člověka z dosahování jeho životních cílů, které probíhá tou rychlostí, kterou on sám očekával, případně rychleji" (10). Je-li tomu tak, pak je možno podle Echtelda (1999) definovat kvalitu života jako "prožívání životního uspokojení a kladného emocionálního afektu při absenci negativního afektu" (10). Je-li tomu tak, žije v pohodě a tato životní pohoda (well-ness) má tak blízko k tomu, co se rozumí psychologickou kvalitou života.
Příkladem tohoto přístupu k otázkám kvality života může být metoda zvaná Stupnice spokojenosti se životem - SWLS (The Satisfaction with Life Scale), kterou vyvinul Ed Diener (Diener et al. 1994). I v tomto případě jde o velice široké pojetí kvality života - podle autorových slov jde "o spokojenost s životem jako jednolitým celkem". K tomuto širokému pojetí autoři přistoupili po té, co faktorovou analýzou údajů o spokojenosti lidí v celkem 10 různých oblastech došli k závěru, že v pozadí všech těchto údajů je jeden hlavní faktor. Na ten se poté zaměřili. K diagnostikování lidí v tomto směru používají dotazníku s 5 otázkami. Ptají se lidí např.: "Jak moc byste souhlasili s tvrzením, které říká: Můj život je blízký mému ideálu života". Na takovéto odpovědi se odpovídá uvedením stupně souhlasu v 7 bodové škále (od 1... minimum souhlasu a 7... maximum souhlasu). Porovnání výsledků tohoto vyšetření s 11 jinými dotazníkovými testy ukázalo - řečeno slovy autorů: "vysokou korelaci tohoto textu s testy sebehodnocení (self-esteem), opakem neuroticismu atp., ale i to, že lidé, kteří dosahují vysokých hodnot v tomto testu životní spokojenosti jsou celkem dobře přizpůsobeno životu a nemají psychopatologické charakteristiky" (73). V tomto přístupu se již značně rozšířil rozsah oblastí, v nichž se zjišťuje míra spokojenost daného člověka. Ponechává se mu na vůli, kterou oblast si zvolí pro hodnocení míry spokojenosti svého života.
Filozofické pozadí nového přístupu.
Uvedli jme, že tento nový - interní přístup k problematice kvality života vychází z fenomenologického pojetí psychologie. V pozadí tohoto přístupu jako by bylo možno slyšet hlas Karla Rogerse (1998): "Nejlepším bodem, z něhož je možno porozumět chování určitého člověka, je jeho vlastní vnitřní (interní) vztahový rámec (frame of reference)". Člověk je v tomto ohledu chápán jako aktivní bytí, hledající smysl své existence (života). Toto hledání smyslu života, které se z hlediska psychologie může jevit např. jako tvorba osobního pojetí o nejvhodnějším uspořádání vlastního světa, se projevuje např. tím, že si člověk neustále staví plány a cíle (plans, goals and targets) a snaží se k těmto cílům dospět (plans and goals actualization, self-actualization). Tyto cíle a plány jednání nejsou na sobě zcela nezávislé. Jsou nesourodé a heterogenní (různorodé). Cohen (1982) výstižně poznamenal, že tyto plány jsou koherentní (spolu souvisejí v rámci tzv. generálního plánu života). Dávají životu člověka však smysl a jednotnost jeho přerůzným životním aktivitám. Když se člověku daří realizovat vlastní (osobní) subjektivní plány, je spokojen. Tak míra spokojenosti má úzký vztah k osobnímu pojetí kvality života. Když určitému člověku přijde "do cesty" realizace určitého plánu např. nemoc, zranění, chronické onemocnění, hospitalizace, bolest, obavy a strach či mentální postižení, případně situační a sociální změny typu sporů, konfliktů, krizí, životních katastrof přerůzného druhu atp., pak míra jeho spokojenosti s kvalitou života je otřesena. To se projeví na jeho pojetí kvality života. Není proto divu, že se tento poznatek projevuje i při definování kvality života, které jsou formulované právě z hlediska tohoto pohledu na možnosti realizace osobních plánů.
Calman (1984) např. definoval kvalitu života daného člověka v jeho určitém časovém a situačním bodě jako "rozdíl mezi nadějemi a očekáváními tohoto člověka a současným stavem jeho života" Tento rozdíl či mezera (gap) mezi tím, co si člověk v životě přeje a situací, v níž se nachází, se může např. při nemoci zvětšovat. Může se však též zmenšovat - např. když se dík léčebným postupům daří zlepšovat zdravotní stav pacienta. Calman (1984) se zde blíží definici kvality života, kterou zveřejnila skupina irských psychologů (O´Boyle, McGee a Joyce, (1994):
"Definice kvality života by měla být formulována individuálně podle toho, jak si ji určí daný jedinec."(str.160).
Cesta k realizaci tohoto pojetí ve formě použitelných způsobů (metod) měření kvality života nebyla však jednoduchá. Příkladem realizace tohoto snažení může být tzv. Gottschalkova obsahová analyza (content analysis) slovních výroků dané osoby. Důležitým bodem na této cestě byla např. práce Emmonse (1986). Ten se pokusil nejprve definovat to, co nazývá termínem osobní snahy - "personal striving" (viz význam slova "striving" - namáhat se, snažit se něčeho dosáhnout, o něco bojovat a zápasit). Osobní snaha je Emmonsem (1986) definována jako "cíl, kterého se snažíte dosáhnout nebo úkol, který se snažíte realizoval - např. být tělesně přitažlivý, nalézt nový a vzrušující zkušenost atp." Tyto osobní snahy zjišťoval Emmons u velkého množství lidí a vytvořil seznam 15 nejčastěji uváděných snah. Druhým krokem, který Emmons (1986) vnesl do pojetí kvality života, byl jeho pokus osobního zvažování důležitosti té které snahy, kterou daná osoba uvedla jako pro ní důležitý životní cíl.
Otázkou měření závažnosti osobních cílů se zabýval např. Torrance (1987). Ten použil k měření závažnosti negativních změn zdravotního stavu (chronických pacientů) metod teorie her a matematického rozhodování. Nabízel např. pacientům možnost osobně srovnávat dvě situace: A... žít s daným postižením tak, jak v současné době existuje, nebo B...přijmout určité zkrácení délky života, který by byl však zbaven momentálního zdravotního handicapu (chronického onemocnění). Pacientovi byla přitom nabízena série možností - např. zkrácení života o 15, 10 nebo 5 let atp. Tak se Torrancovi podařilo získat jednotnou míru (index, kriterium) závažnosti handicapu podle pacientova osobního hodnocení.
Repertory Grid - sítě životních cílů.
K otázkám porozumění a lepšího pochopení situace daného člověka bylo využito i metod, které vycházejí z Kellyho pojetí tzv. osobních konstruktů (analysis of personal constructs). Kelly (1955) zveřejnil svou představu o tom, jak jsou řízeny naše myšlenky a činy. Výchozím bodem jeho pojetí je domněnka, že naše myšlenky a činy jsou důsledkem našich osobních představ (mentálních konstruktů), které máme o věcech, lidech, ideách atp.. Ty máme podle Kellyho uspořádány hierarchicky. Chceme-li určitému člověku porozumět, je třeba porozumět tomu, jak vypadá tento jeho repertoár mentálních konstruktů (představ, přesvědčení, hodnot, záměrů, cílů atp.) a jak si daný člověk tento repertoár vytváří. K vystižení tohoto pojetí mentálních konstruktů (jeho stavu a dynamiky) vytvořil Kelly metodu zvanou "repertory grid" - metodu sítí životních pojetí a cílů. Této metody využili v devadesátých letech někteří psychologové, zabývající se otázkami kvality života.
Thunedborg, Allerup, Bech a Joyce (1993) ve svém studiu úzkosti (anxiety) použili několika různých metod k měření kvality života pacienta. Jednou z nich byla metoda "repertory grid" adaptovaná k měření kvality života. Tato metoda se ukázala jako nejcitlivější k odlišení i nejjemnějších změn v duševním stavu pacienta, jemuž byly podávány různé léky, údajně pozitivně ovlivňující jeho stav úzkosti.
Palys a Little (1983) využili metody repertory grid ke zjišťování osobních cílů. Pokusné osoby měly uvést celkem 10 pro ně nejzávažnějších životních cílů. Zároveň měly naznačit cesty, kterými se k relalizaci těchto osobních cílů snaží dojít. Pokusili se tak zjišťovat nejen závažnost jednotlivých osobních cílů, ale i dosah, který má zaměření k jednomu cíli na stanovení a realizaci dalších osobních cílů. Těchto zkušeností bylo využito při navrhování dnes nejrozšířenější metody diagnostikování kvality života tzv. SEIQoL
Koncepce metody SEIQoL
SEIQoL - The Schedule for the Evaluation of Individual Quality of Life - Program hodnocení individuálně chápané kvality života - (O´Boyle, McGee, a Joyce, 1994).
Základní propozice (navrhované myšlenkové linie) metody SEIQoL:
x Pojetí kvality života, tak je je chápe metoda SEIQoL je individuální. Znamená to, že se vychází z toho, jak je kvalita života definována dotazovanou osobou a jak je jí samou hodnocena. Základními daty jsou výpovědi dané osoby.
x Pojetí kvality života dané osoby závisí tak na jejím vlastním systému hodnot. Ten je při měření kvality jejího života plně respektován
x Aspekty života, které jsou pro danou osobu v dané situaci a chvíli podstatné, jsou danou osobou určovány, zvažovány a hodnoceny jako závažné. Mohou se v průběhu života měnit.
x Ty aspekty života daného člověka, které jsou pro danou osobu kriticky závažné, se daná metoda snaží poznat v rozhovoru (interviewu) s touto osobnou.
x Relativní důležitost každého aspektu kvality života každého člověka v dané situaci se zjišťuje a měří využitím metody analýzy jeho názoru a přesvědčení (judgement analysis). V jednodušší forměmetodou SEIQOL-DW, případně tak, jak je zde v tzv. adaptované emtodě SEIoL autorem navrhováno, subjektivním odhadem percentuelní závažnosti jednotlivých cílů.
Poznámka: Bližší informace o této metodě SEIQoL je v autorově publikaci o psychologii zdraví (Křivohlavý, 2001).
Přehled nejdůležitějších poznatků o kvalitě života
V práci O´Boyle, McGee, a Joyce (1994) je podán přehled řady poznatků, které byly získány metodou SEIQoL.
Nejčastěji uváděné podněty (cues)
Mezi nejčastěji uváděné podněty (cues) patří: zdraví, rodina, práce, náboženství (víra), finance, vzdělání atp. Objevují se však i podněty (cues) typu politika, estetika, volný čas apod. Přitom se zjistilo, že např. jen dva lidé ze 42 uvedli stejnou pětici podnětů (cues). Relativní četnost různých druhů oblastí, které zdraví starší lidé uvádějí jako důležité pro kvalitu života, je uveden v následující tabulce (podle O´Boyle, McGee, a Joyce,1994).
Jak často uvádějí starší lidé jednotlivá životní zaměření
sociální činnost 95
zdraví 91
rodina 89
životní podmínky 80
náboženství (víra) 75
finance 25
vztahy 18
nezávislost 16
práce 5
štěstí 5
Porovnání výše uvedených oblastí (cues) u mladších a starších lidí ukázalo, že některá životní témata (oblasti ) se v průběhu let výrazně mění. Platí to především o sociálních činnostech, aktivitách ve volném čase, životních podmínkách a víře (náboženství). Tyto cílové podněty (cues) jsou uváděny staršími lidmi podstatně častěji jako pro ně podstatně důležité, ba nejdůležitější. Na druhé straně pracovní činnost (zaměstnání), štěstí , finance a sociální vztahy přesahující rámec rodiny byly uváděny častěji jako podstatně důležité pro kvalitu života mladších lidí (v porovnání se staršími). Důraz kladený na hodnotu rodiny, zdraví a nezávislosti zůstávají v průběhu věku relativně stabilní a nemění se.
Situační vlivy působící na kvalitu života
Ukazuje se, že změna životní situace, způsobená např. nemocí, se projevují výrazně ve změně kvality života. Příkladem může být řada studií, které metodou SEIQoL porovnávaly kvalitu života pacientů s různou diagnózou:
§3 Vliv vlastních a nabídnutých témat podnětů (cues).
Metoda SEIQoL dává pacientům (studovaným osobám) možnost svobodně zvolit oblasti zájmů, zaměření, hodnot - tzv. cílových podnětů (cues). Tyto podněty mohou přitom být jiné, nežli se druzí lidé domnívají, že by měly být uváděny - např. podle tradičního pojetí obtíží při té či oné nemoci. Takovéto představy a domněnky o tom, jak asi pacientovi je, existují např. pro situace před a po operací. Když byla zjišťována kvalita života pacientů při chirurgickém nahrazování kyčelního kloubu, byla některým pacientům nabídnuta paleta "klasických" (domnělých) oblastí, kterých by se tato operce měla týkat. Druhé skupině pacientů byla dána naprostá svoboda zvolit si oblasti hodnot (cues) podle vlastního uvážení. Ukázalo se, že v prvním případě hodnoty kvality života nereagovaly zdaleka tak citlivě na operaci, jak tomu bylo ve druhém případě (O´Boyle, McGee, a Joyce,1994).
Jaký vztah mají hodnoty kvality života ke zdravotnímu stavu pacienta?
V pozadí mnoha pojetí kvality života i způsobů měření kvality života je domněnka, že hodnoty kvality života jsou o to vyšší, čím je zdravotní stav lidí lepší. Tomuto pojetí nasvědčují i výše uvedené výsledky šetření, kde při zhoršení zdravotního stavu klesaly i hodnoty kvality života zjišťované metodou SEIQoL. Je však třeba upozornit, že pojetí kvality života spojené s touto metodou je širší, nežli je klasický (biomedicíncký) pojem"zdravotní stav" (health status). Nejde zde o stejně hodnotné (ekvivalentní) pojmy! Pravdou je, že v souboru hodnot (podnětů - cues) uváděných většinou osob se vyskytuje "zdraví" jako jedna z pětice nejvyšších hodnot - i když tomu tak není vždy (podle empirických zjištění jen v 83% případů). Zároveň se ukazuje, že váha (důležitost) tohoto momentu (cue) není u všech lidí stejná (podle empirických studií se pohybovala v rozmezí od 0,03 po 0,59, když možné maximum bylo 1,00). Např. u pacientů s osteoartritidou bylo zdraví uváděno jen v 50% případů jako nejvyšší hodnota. Váha, kterou tito pacienti přikládali zdraví, byla relativně stejná jako u zdravých lidí.
Souhrn studií o subjektivně měřené kvalitě života
Je možno říci, že měření kvality života metodou SEIQoL, které jsme zde věnovali více pozornosti, má širší záběr, nežli klasické metody externího posuzování zdravotního stavu pacienta jiným posuzovatelem (např. lékařem atp.). V úvahu se přitom bere celkový stav pacienta tak, jak je tímto pacientem - jím samým viděn a hodnocen. Proto se mohou údaje o kvalitě života pacienta odchylovat od objektivních údajů, které popisují pacientův zdravotní stav (např. jen podle zdravotních údajů). V úvahu se při tomto zjišťování kvality života berou i údaje o psychickém stavu pacienta, ba dokonce i o míře jeho spokojenosti s tím, jak se mu daří realizovat záměry, které si v životě předsevzal. Bylo by možno říci, že kvalita života je tak měřena nepřímo, že se na ní usuzuje z celkové míry spokojenosti dané osoby. Ukazuje se, že v tomto měření kvality života pacienta jde o dimenze kvality života, které mají z pacientova pohledu pro něho mimořádnou cenu. Tato zjištění jsou podstatně citlivější, nežli klasické údaje o zdravotním stavu pacienta. Kvalita života - tak, jak je zde nastíněna - hraje svou roli jak při pacientově rozhodování - např. při vyjádření souhlasu s určitými formami terapie, tak při jeho osobním hodnocení změny zdravotního (případně i celkového) stavu a efektivity terapie
III. Smíšené metody zjišťování kvality života
Uvedli jsme již výše, že pojetí kvality života je širší, nežli klasické pojetí zdravotního stavu. Tuto šíři jsme demonstrovali na metodice SEIQoL. Pro úplnost je však třeba upozornit, že měření kvality života má ještě širší dimenzi, nežli je ta, na kterou jsme výše upozornili. Příkladem může být pojetí metody LSS a MANSA.
MANSA
Univerzita v Manchestru soustředila tým pracovníků k otázkám širšího pojetí kvality života. Výsledkem této práce je návrh metody MANSA - Manchester Short Assesment of Quality of Life (Krátký způsob hodnocení kvality života, vypracovaný univerzitou v Manchesteru. Tato metoda má variaci zvanou LQoLP - Lancashire Quality of Life Profile). V jejím rámci je rozpracována metodika LSS - Life Satisfaction Scale (Škála životního uspokojení - Priebe, S., Huxley, P., Stone, S. a Knight, S., 1998). Jde o měření kvality života tím způsobem, že se hodnotí nejen celková spokojenost se životem, ale i jeho spokojenost s řadou předem stanovených dimenzí života. Ty jsou předem přesně stanoveny.
V rámci metody MANSA jde o zjišťování spokojenosti:
s vlastním zdravotním stavem,
sebepojetím (self-concept),
sociálními vztahy,
rodinnými vztahy,
bezpečnostní situací,
právním stavem,
životním prostředím,
finanční situací,
náboženstvím (vírou),
účastí na aktivitách volného času,
zaměstnáním - prací (školou).
Cílem autorů MANSA je "vystihnout celkový obraz kvality života daného člověka tak, jak ten se mu jeví v dané chvíli". Nejde o samoúčelné vyšetření. V pozadí je následující záměr: podle toho, jak vypadá celkový obraz kvality života daného člověka, je pak možno účelně zaměřit jemu určenou efektivní pomoc a péči o něj.
LSS - Měření spokojenosti
Charakteristickým rysem MANSA je způsob, kterým se měří každá z výše uvedených dimenzí života daného člověka (pacienta atp.). Jde o metodu zvanou LSS - Life Satisfaction Scale - škála (stupnice) spokojenosti. V podstatě jde o vizuální stupnici (tzv. chart) typu VAS (Visual Analogous Scale). Ta má 7 stupňů. Ty jsou uvedeny na vodorovné ose od minima "Nemůže to být již horší", po maximum "Nemůže to být již lepší". Na obou stranách od středního bodu, kdy je člověk stejně uspokojen jako neuspokojen, jsou ještě dva stupně: zvětší části spokojen (nespokojen) a spokojen (nespokojen).
LSS - stupnice spokojenosti podle MANSA
to být již horší nespokojen jako nepokojen spokojen být již lepší
Variací metodiky LSS je tzv. Cantrill´s Ladder - Kantrilův žebřík. Jde skutečně o obraz žebříku se 12 příčkami. Úkolem toho, kdo v MANSA má hodnotit svůj vlastní celkový stav (nejen momentální kvalitu života, ale i celkový pohled na život a výhled do budoucna) je udělat ležatý křížek na některé příčce tohoto před ním stojícího obrázku žebříku. Tento údaj se označuje jako Cantrill´s Ladder Score.
Metodika MANSA a jí obdobné způsoby měření širšího rozsahu kvality života jsou určeny k diagnostice podstatných charakteristik života občanů - nejen pacientů. Těchto metod se využívá např. jako podkladu k řízení zdravotní a sociální politiky v daném regionu, v určité populaci atp.
IV. Výhled - Prohloubený pohled na kvalitu života
Cílesměrnost našeho jednání
Výše uvedený přístup k otázkám kvality života není v rozporu s tím, s čím se v posledních desetiletích v psychologii setkáváme. Důraz kladený na cílesměrnost našeho jednání nabývá v psychologii stále více podpory. Je to možno vidět např. na teoretickém přístupu V. E. Frankla (1994, viz i Křivohlavý, 1994 aj.) k porozumění lidskému jednání a v praxi jeho logoterapie. Je to možno sledovat v pojetí C. Rogerse, na jeho teoretickém důrazu na to, oč danému člověku jde a na jeho praxi tzv. "na klienta zaměřené psychoterapie". Tento důraz na cílesměrnost našeho jednání je možno demonstrovat obrazně.
Sem, prosím , vložit obr. 1
Pro jednání člověka je podstatná exitence cílů (tzv. targets - doslova terčů), k nimž je jeho jednání zaměřeno. Snaha o dosažení daného cíle je zdrojem motivačních sil. Dosažení cíle, případně setkání se s překážkou na cestě k cíli, je samo o sobě považováno za emocionálně podstatně důležitý moment. Nejde zde o klasickou formu příčinnosti - tak , jak ji známe např. z fyziky. Jde o tzv. teleologické - cílesměrné ovlivňování činnosti (telos znamená "cíl"), případně o činnost ovlivněnou účelem (purposive activity - na rozdíl od vnějšně viditelného chování-behavor). Tyto přístupy, které v psychologii kladou důraz na tuto cílesměrnost lidské činnosti, zahrnujeme pod pojem hormické psychologie (odvozeno od "hormao" - poháním, motivuji) . Ta předpokládá, že lidká činnost je ovlivněna, případně i řízena řízena účelově (purposive). Příkladem může být práce Williama McDougalla.
Hodnota cíle
Hlubší pohled na otázku cílesměrnosti našeho jednání ukazuje, že v pozadí tzv. terčů (targets), které se vnějšímu pohledu jeví jako konečné cíle jednání, je třeba vidět hodnoty. Tentýž, externě (zvnějšku) viditelný cíl jednání, může mít pro danou osobu přerůznou hodnotu.
Obr. 2
Hovoříme-li zde o hodnotách, máme na mysli jejich význam tak, jak jej formuloval Kurt Lewin ve své pojetí teorie pole, pojmem "valence".
Příklad. Existenci hodnotové sféry v pozadí cílů (terčů) našeho jednání je možno demonstrovat na příkladu snahy typu "chodit do práce" či "být zaměstnán", případně "pracovat":
Různé hodnoty v pozadí činnosti typu "pracovat"
(hlubší sféra odpovědí na otázku "proč pracuješ?)
˙ snažím se vydělávat peníze na to, abych uživil rodinu
˙ zajímá mne to, co dělám - baví mne to
˙ mám v práci vedoucí postavení a to posiluje mé sebehodnocení (jsem tam "někdo")
˙ nebaví mne být pořád sám
˙ dává mi to možnost cestovat a já rád cestuji
˙ jsem tam dobře placen a to mi dává finanční možnosti k realizaci mých vlastních cílů.
˙ rád věci organizuji a práce mi k tomu dává příležitost
˙ máme v práci dobrou partu a já jsem s kamarády rád v osobním styku
˙ domnívám se, že mám dělat to, co dělám - naplňuje to mé pojetí smyslu života atp.
V pozadí určitého (téhož druhu) jednání může být celá skupina (soubor, hrozen, konglomerát atp.) hodnot. Podle výše uvedeného příkladu může danému člověku jít - tam, kde se jedná o motivaci práce - nejen o to získat peníze pro rodinu, ale i to, že ho práce zajímá, má na pracovišti "dobrou partu", podívá se do světa atp.
Chceme-li hlouběji porozumět cílům jednání lidí - toho, oč jim ve skutečnoti jde, je třeba "jít za to", co se navenek (externě) jeví jako konečný cíl aktivity - překračovat (transcendovat) to. Cesta (metoda) k tomuto poznání však nevede zřejmě obvyklou psychologickou metodou - rozhovorem typu "interview", případně klasicklou formou dotazníku. Dostat se za hranice zdání a nepodlehnout odpovědím typu sociálně žádoucího chování (tzv. "social desirability" - předstírání toho, co se hovořícímu zdá společensky přijatelnější, nežli je to, oč mu ve skutečnosti jde) je podstatně těžší. Z metod rozhovoru se zde blížíme metodě dialogu v tom smyslu, jak o něm hovoří Martin Buber. Jinou metodou, je např. rozbor odpovědí na interpretaci ne zcela jasných obrázků (viz. např. metodu TAT - Thematic Apperception Test). Jinou je metoda doplňování neúplných vět atp. Nadějnou se jeví i metoda typu repertory grid -tzv. Jugment Analysis, o níž byly řeč v souvisloti s metodou SEIQoL. Patří sem zřejmě i metody typu kreslení "začarované rodiny" či metoda zjišťování sociální zralosti dětí holandskou obrázkovou metodou, užívanou v dětské psychologii atp.
Nejhlubší sféra cílesměrného jednání
Tam, kde hledáme odpovědi na otázku "proč lidé dělají to, co dělají (proč jednají tak, jak jednají)" a zajímáme-li se o otázky hodnot, dostáváme se do oblasti, která byla nejen biomedicínou, ale i klasickou psychologii poměrně zanedbávána (ponechávána stranou intenzívního zájmu). Vzdor tomu - jak se zdá - není bez ní možno chápat problematiku jednání a kvality života "celého člověka" (viz i zaměření časopisu zvaného "TOTUS HOMO").
Směřování života
Jak se ukazuje v hlubších empirických studiích a kazuistikách, volba hodnot a jejich odstupňování (hierarchie) není náhodná. Úzce souvisí s celkovým zaměřením života - s tzv. směřováním ("aiming"). Oč jde, je naznačeno v následujícím obrázku (obr. č. 30-3):
Sem, vložit obr. 3
Smysluplnost života
Ve filozofii se těmito otázkami zabývá problematika smysluplnosti života. V psychologii se s touto otázkou setkáváme tam, kde se jedná např. o otázky charakteru. Jde o měřítka, kritéria a tím i validizaci (zvažování) hodnot, které přijímáme za své. Tato problematika je vlastní jiné disciplíně - teologii (jak v osobním rozhovoru s autorem této publikace výrazně uvedl V. E. Frankl). Jde obecně o tzv. duchovní (spirituální) sféru. Co se jí rozumí, to se pokouší znázornit i následující obrázek
Směřování života - duchovní kvalita života
Termín "ruach", kterým se v hebrejštině vyjadřuje to, co dnes označujeme termínem "duchovní", vyjadřoval původně nejen dech (jak je tomu i u řeckého "pneuma"), ale i vánek.. Tento vánek či vítr má však určitý směr vanutí. Ten poznáme např. podle toho, kterým směrem ohýbá listy a větve stromu. Tam, kde se jedná o člověka, hovoříme o "směřování" (life´s aiming. life´s quest atp.). Do určité míry tento termín vyjadřuje to, co je v pozadí termínu "spiritus" (duch, duchovní atp.) v latině, i když běžně známější je zde význam tohoto pojmu jako "dechu" .
Toto směřování (směr či celkové zaměření života) je podstatnou charakteristikou nejen charakteru člověka, ale i kvality jeho života. Vynecháme-li je (tuto duchovní dimenzi), můžeme hovořit o dobré kvalitě života (ve smyslu "well-being ") vedoucího koncentračního tábora v Osvětimi, který denně posílal 10.000 židů do plynu - a plnil plán!
Otázkou nejhlubšího pojetí kvality života je "kam zacílit, zaměřit, směřovat život"?
Nejde o otázkou novodobou. Zabýval se jí např. již Platón. Vyznačil tři okruhy směřování: dobro, krása a pravda. Naznačil i to, co čeká člověka, který má k nim zaměřeno - "eudaimoia" (do určité míry to, co označujeme dnes slovem "pohoda" , well-being, Behagen, případně "štěstí" ). Jde o nejvyšší dobro, tj. o to, co dnes chápeme jako vedlejší produkt nadějného zaměření a směřování života.
Otázkami nadějného zaměření a směřování života se zabývalo i židovství - viz jeho důraz na dekalog (desatero přikázání) jako soubor základních směrnic života a povinností. Nadějným směřováním života se zabývalo a zabývá i křesťanství - viz jeho důraz na víru, lásku a naději - s dominantou lásky typu agapai. I zde se setkáváme s vyjádřením vedlejších důsledků tohoto snažení. Vyjadřují se termínem "šalom" - hluboký vnitřní pokoj, vnitřní harmonie a zároveň i nejvyšší kvalita života a plnost zdraví (nejen fyzického, duševního a sociálního, ale i duchovního).
Ctnosti a transcendentální hodnoty
Jinou možností, jak formulovat tuto třetí oblast směřování či zacílení našeho života, je hovořit o ctnostech. Ctností se rozumí kladná, společensky oceňovaná mravní vlastnost. Takto o zacílení našeho života uvažoval již Platón, když definoval čtyři základní ctnosti: moudrost, spravedlnost, statečnost a sebeovládání. Pravdou je, že v současné době otázka ctností u nás zapadla do pozadí - podobně jako deontologie - nauka o povinnostech cnostného života. Jsou však kultury, které ctné prosociální chování typu "nezištné tebe-lásky" (typu agape) staví na prvé místo hierarchie ctností (křesťanství) nebo "čest" jako mravní stav budící kladné společenské hodnocení a úctu staví nade vše (muslimové) atp..
Otázky blízké antickému pojetí ctností se objevují v současné době např. v psychologii
řízení (tzv. manažerského jednání). Příkladem může být formulace tří základních dimenzí směřování nadějného jednání v relativně dlouhodobě nejlepších amerických firmách: zaměření na spravedlnost, odpovědnost a laskavost (Křivohlavý, 1995).
Na rozdíl od hodnot, kterých je možno v daném časoprostoru života dosáhnout (tzv. imanentních hodnot), o nichž jsme hovořili výše, je možno o těchto ctnostech hovořit jako o hodnotách transcendentálních. Přesahují časoprostor našeho života. V životě k nim jen směřujeme. Příkladem zde může být soudobý pokus Hanse Knga definovat tzv. obecně přijatý světový etický étos - např. ve formě ohledu na druhého či lidskosti ve vztahu k ostatním lidem
Poznámka: Termín "přesahovat" dané hranice (transcendovat) je možno chápat obdobně jako např. Platón chápal "ideál kruhu". Vyšel z poznatku, která ukazoval, že se v životě setkáváme s mnohými kruhovými předměty i s geometrickými výkresy kruhu. Ty se však jen blíží (limitují) k ideálu kruhu jako souboru bodů, které mají k určitému bodu (středu) naprosto stejnou vzdálenost. Ten jsme schopni chápat, ale nejsme s to ho nakreslit neboť tento úkol přesahuje naše možnosti.
Kdopak by se odvážil domnívat, že v životě pochopí všechnu moudrost? A vzdor tomu, že tato moudrost přesahuje náš prostor (transcenduje jej), stojí za to, moudrost v životě hledat, snažit se jí poznávat a neustále se k ní přibližovat. Totéž platí i o jiných ctnostech - viz např. opravdovou lásku. Kdy bychom s ní mohli být hotovi? A přece: co do života bez lásky?
Jak chápat tato hlediska hluboké osobní kvality života dnes?
Psychologům je blízké sociální pojetí života oproti pojetí egocentrickému až egoistickému (zaměření se jen a jen na vlastní zisk, prospěch, blaho atp., spojené s naprostou bezohledností k druhým lidem). Blízké nám jsou i otázky vztahu (poměru) mezi mírou osobní svobody a odpovědnosti, kdy např. někdo žádá maximální svobodu, ale přijímá přitom minimální odpovědnost nebo naopak (viz např. hledání odpovědí na otázku "komu odpovídat?").
Příklady hledisek, které přesahují rovinu běžných hodnot a dávají životu hluší smysl:
x... provitální změření ...rozhodovat se s ohledem na udržení života
x.. prosociální zaměření ...rozhodovat se s ohledem na kladný sociální dopad
x...prokooperativní zaměření ...rozhodování se s ohledem na posilování spolupráce
x .. prokulturní zaměření - rozhodování s ohledem na zvyšování kulturnosti
x... properspektivní zaměření ...rozhodování se s ohledem na déledobý dosah
x ..proodpovědné zaměření - rozhodování s ohledem na odpovědné využívání svobody
Jako příklad pronikání těchto ideí do politického života je možno uvést definování charakteristik směřování ve vizi rozvoje české republiky do roku 2015 (s.128 - 129):
"Podporovat vše, co umocňuje životní směřování, charakterizované zejména těmito rysy:
˙ o provitální směřování - cesta úcty k životu, k respektu ke všemu, co podporuje, udržuje a posiluje život v celé jeho šíři, včetně snahy o trvale udržitelné životní prostředí,
˙ o důstojný život člověka - úcta k osobě a ke všemu, co úctyhodnost lidského života podporuje, úsilí o plný zdravý a důstojný život každého člověka, včetně schopnosti zvládat životní problémy a zrát jako osobnost,
˙ o vyrovnanost míry svobody a odpovědnosti - svobody k určité činnosti a odpovědnosti za vlastní činnost, svobody od tlaků a odpovědnosti za násilné tlaky,
˙ o prosociální směřování - růst respektu k druhým lidem, posilování důvěryhodnosti vlastního chování, vytváření vztahů vzájemné důvěry, spolupráce, diskuse a dialogu,
˙ o kvality života - zvyšování kvality života jak jednotlivce, tak společenství, a to v celé šíři života a v celém průběhu života člověka." Vize rozvoje české republiky do roku 2015 (Gutenberg, 2001, s.128 - 129)
Jiným příkladem může zde být stanoví cílů Parlamentu světových náboženství v r. 1993 v Chicagu, které hovoří o povinnosti vytvářet kulturu
nenásilí a úcty ke všemu živému,
solidarity a spravedlivého hospodářství,
tolerance a života ve věrohodnosti,
rovnosti a partnerství muže a ženy.
Vzorové osobnosti
Třetím způsobem, jak je možno hovořit o tom, co přesahuje svět dosažitelných hodnot, je hovořit vzorových osobnostech, tj. o lidech, kteří se nám stanou vzorem, modelem, "hrdinou" atp. K takovému vzoru se pak v životě vztahujeme, chceme být "jako on" či "jako ona". Někdo si mohl za takový vzor osobnosti vzít v antice např. Sokrata, Plutóna či Aristotela, jiný Alexandra Velikého. V nedávno minulé době takovou vzorovou osobností mohl být na jedné straně T. G. Masaryk (viz i jeho heslo "Kristus, ne César"), Dr. Albert Schweitzer, Albert Einstein, Fridjov Nansen, Matka Teréza z Kalkaty, Maxmilian Kolbe atp.. O křesťanském zaměření života je též možno hovořit v tomto smyslu. Hans Kueng v knize "Christ sein" říká: "Býti křesťanem znamená "Ježíš je pozváním, příkazem a výzvou". A toto ztotožňování se s ním chápe Hans Kueng jako nejvyšší cíl a kvalitu lidského života.
Kvalita a smysluplnost života
Ať si tak či onak stanovíme svůj vlastní, všemu nadřazený "obecný cíl života", můžeme si být jisti, že se nám poté stane měřítkem smysluplnosti našeho života. Bude nám v našem životě ukazovat co smysl má a co smysl nemá. Nejen to. Tento námi stanovený obecný cíl se nám do života bude prolamovat dvojím způsobem: v prvé řadě jako svědomí, které nám bude říkat, co dělat máme a co dělat nemáme a povede nás k odpovědnosti. Za druhé nám - opět v podobě svědomí - bude jako nejvyšší arbiter (soudce či rozhodčí) hodnotit vše, co uděláme, i to, co jsme udělat měli, ale neudělali. I tak je možno se blížit k pojetí kvality života v hlubším slova smyslu. Určité doklady pro toto tvrzení je možno nalézt i v práci, kterou jsme podnikli u nás v r. 2001 u 108 osob, kde byl zjištěn vztah mezi kvalitou života, měřenou metodou SEIQoL a subjektivně vnímanou smysluplností života (r=.220).
Způsoby diagnostikování nejhlubší sféry kvality života
V oblasti metod diagnostikování tohoto životního směřování (celkové zaměření života) se ukazuje jako nadějná cesta tzv. rozbor celoživotní činnosti (vektoru životní snah) daného člověka. Jde o poznávání celoživotního zaměření z činností. Psychologům bližší, přiměřenější a nadějnější se jeví dialog. Nejde však o běžné pojetí dialogu jako rozhovoru o daném tématu, ale o dialog v pojetí Martina Bubera (1965). Ve slovu "dialog" pak "dia- " zde znamená "skrze" a slovo "logos - slovo". Obrazně řečeno tak jako "skrze" sklíčko diapozitivu vidíme obraz promítaný diaprojektorem, tak "skrze" slovo dialogu vidíme lépe to, oč jde. Vlastní význam termínu "dialog" v tomto Buberově pojetí je pak možno vyjádřit jako určitou formu spolupráce při hledání hlubšího významu slov, hodnot, směřování atp., kdy prostřednictvím vět a slov (logos), které v nejužším přátelském vztahu použijeme (tam, kde se nad určitým problémem zamýšlíme a společně hledáme jeho řešení), spatřujeme (či jen tušíme) "jak se asi věci mají" - i věci "poslední", které umožňují zvažovat hodnoty, o které nám v životě jde.
Literatura je uvedena v knihách:
Křivohlavý, J. (2001 a). Psychologie zdraví, Portál, Praha a
Křivohlavý, J. (2001 b). Psychologie nemoci, Grada, Praha.
;V Praze, dne 13.4. 2001 Ký
Jaro Křivohlavý, Praha
Významným krokem k realizaci záměru měřit subjektivně chápanou míru kvality života je práce, kterou v posledním desetiletí je možno sledovat na lékařské fakultě v Dublinu v Irsku. Jde o práci, jejíž první fáze byly publikovány v článcích Mc Gee et al. (1991) a O´Boyle et al. (1992). Souborný přehled o této práci podává O´Boyle, McGee a Joyce, (1994). V dalším textu se přidržujeme tohoto pojetí.
Aspekty života, které jsou pro danou osobu v dané situaci a chvíli považovány danou osobou za podstatné, jsou zcela svobodně voleny. Počítá se s tím, že tyto aspekty, které daná osoba považuje za podsatné, se mohou se v průběhu jejího života měnit.
Způsob zjišťování pro danou osobu nejdůležitějších aspektů kvality jejího života
Ty aspekty života daného člověka, které jsou pro něho kriticky závažné, se metoda SEIQoL snaží poznat v rozhovoru (interviewu) s touto osobnou. Nejde o zcela volný rozhovor, který by zřejmě byl ideálem, ale o rozhovor do určité míry strukturovaný. Je tematicky omezen jen na nejdůležitější aspekty kvality života. Nezahrnuje tak všechny aspekty, které by mohly přicházet v úvahu.
Zjišťuje se přitom i relativní důležitost každého aspektu kvality života daného člověka v dané momentální situaci. Každý aspekt se zachycuje nejprve v obecnější formě (heslovitě). Poté se zjišťuje jeho hlubší význam a interpretace aspektu dotazovaným a to využitím metody analyzy názoru a přesvědčení (judgment analyis) dané osoby. Ta tvoří druhou - hlubší fázi vyšetření.
Poznámka: V situacích, kdy pacient není - např. díky závažnému zranění, onemocnění atp. - s to v rozhovoru sdělit své pojetí pro něho podstatných aspektů (cílů) svého života a míry spokojení s jejich realizací, je možno (nutno) využít při definování kvality jeho života hodnocení druhých osob. Je tomu tak např. u výrazných stavů Alzheimerovy nemoci, u mentální retardace, určitých vegetativních stavů pacienta, u nejmladších dětí atp. I v těchto případech je však třeba použít při hodnocení kvality života pacienta posudků několika osob a hledět dosáhnout vyšší míry shody (konkordance) jejich hodnocení.
"oč - o co - ti v životě jde a oč ti jde především (nejvíce)?"
Hlubší význam termínu "cue" je možno vhodněji vyjádřit českým termínem cílový podnět snažení (případně jen "podnět" s povědomím, že jde o tzv. teleologicky, tj. cílově chápaný zdroj motivace), zaměření, směřování či smysl života atp.
Oč jde tam, kde hovoříme o oblastech osobních zájmů a životních tématech?
To, oč jde, je možno dotazovaným naznačit obecnějším vysvětlením či konkretnějším příkladem. Uvedme zde nejprve několik příkladů obecnějšího pojetí těchto životních cílů. Je to možno říci dané osobě např. takto:
Jde o celkové zaměření vašeho života (kam to máte v životě zamířeno).
Jde o to k čemu v životě směřujete, oč vám v životě nejvíce jde.
Jde o to proč vlastně chcete ještě dále žít.
Jde o to, oč se ve svém životě nejvíce snažíte.
Jde o to, co vám ve vašem životě dělá či mělo by dělat největší radost. Jde o základní životní témata (např. o rodinu rodinu a o rodinný život).
Jde např. o základní otázky smysluplného bytí (existrence) - např. o otázky typu "pro co žiji".
Jde o životní úkoly a cíle - kam to máte v životě zaměřeno v rámci celkového obrazu života.
Jde o tzv. dlouhodobé snahy, ne o momentální chtění.
V rozhovoru se v ideálním případě daným osobám neuvádějí příklady různých možných zaměření, aby se zamezilo jejich sugestivnímu ovlivňování. Exitují však takovéto konkretní příklady cílových podnětů snažení, které mohou být pomocí (podnětem) dotazovaným osobám k ujasnění toho, o co jde v dotazu po vyjmenování pěti základních životních hodnot (cues). Uvádíme je zde k použití ad libit (jde o podněty, které se nám osvědčily v naší praxi)
Zdraví (tělesné), jeho udržování, případně zlepšování - o úspěšné bojování se zdravotními těžkostmi - např. "abych nebyla druhým lidem na obtíž, abych byla soběstačná a samoobslužná.
Duševní pohoda - duševní zdraví, udržování paměti v dobrém stavu, péče o citlivé vnímání, rozumné myšlení, o to mít dobrou náladu, nebýt necitlivý, ale empatický - soucítící, neztratit chuť do života, zachovat si dobrou mysl, nepropadnout depresi, nevyhořet.
Duchovní život - mít pro co žít, nacházet smysl života, nežít nesmyslně, ale naopak snažit se žít smysluplně, umět odlišovat důležité hodnoty od těch, které tak důležité pro život nejsou, hledat a poznávat to, co je v životě podstatné, prohlubovat modlitební i meditativní život, poznávat Boha a hlouběji chápat sebe, zachovávat si dobré svědomí
Vztahy mezi lidmi - ohled na druhé lidi - udržování přátelských vztahů, zlepšování vzájemných vztahů s druhými lidmi, zvětšování tolerance, rozvíjení altruismu - pomoci druhým lidem např. starým a postiženým
Práce na sobě - sebevzdělávání - studovat, číst, učit se cizí jazyky, zvyšovat si kvalifikaci , získávat nové dovednosti (např. naučit se pracovat s počítačem, hrát na některý hudební nástroj atp.)
Kultura - návštěvy divadel, koncertů, výstav, četba beletrie, básní
Sport - tělesná cvičení, pohyb, turistika, joga
Ruční práce - šít, vařit, udržovat chalupu v provozním stavu, úprava domova, úklid bytu
Koníčky - hoby: zahrádka, hraní v amatérském orchestru, malování, kreslení, zpěv, zahradničení.
Jiné druhy zájmů: cestovat, napsat rodinnou kroniku atp.
Při záznamu výpovědí dané osoby se uvádí daný životní cíl (cue) nejen heslovitě (symbolickým slovem, tzv. nálepkou (label), ale i v rozvinutější, úplnější a podrobnější formě tak, jak jej konkretněji daná osoba chápe. To umožňuje hlubší pochopení pojetí daného zaměření u dotazované osoby.
Příklad: Dané osobě jde např. o zaměření (cue) na téma rodiny. V záznamu se objeví heslo "rodina" V rozvinutější formě se dále uvede, že jde o to "dožít se toho, až děti dorostou a budou stát na vlastních nohou" nebo "postavit dům pro rodinu, aby měla kde bydlet, když odejdu", případně "dosáhnout toho, aby se děti mezi sebou či s rodiči usmířily" atp.
Poznámka: Alternativní způsob, který je možno doporučit pro %závěrečné vyjádření celkové míry spokojenosti s životem dotazované %osoby má např. formou VAS - Visual Analogous Scale - viditelnou %analogovou stupnicí (volně označovanou jako "teploměr spokojenosti se %životem"). Provádí se to tím způsobem, že se dané osobě předloží rovná %svislá nebo šikmá čára (stoupající zleva doprava ve 45stupňobvém úhlu). %Tato čára (stupnice spokojenosti) má označen dolní levý extrémní bod %slovy "je to tak špatné, jak jen to je možné" a horní pravý extrémní %bod slovy "je to tak dobré, jak jen to dobré může být".
%
Před vámi %stojí celkem tři úkoly či tři kroky:
V prvé řadě bychom si %přáli, abyste se zamysleli nad tím, oč vám v životě jde. Jde o %to, co má pro vás v životě cenu, co se stává cílem vašeho života, oč se %v životě snažíte, co vás k něčemu vybízí, ba žene, co je ve vašem %životě motivační (hnací) silou. Jde nám o vystižení a vytypování těch %oblasti života, které jsou pro vás osobně podstatně důležité. Jde nám o %sdělení vašich vlastních životních úkolů a cílů, vašeho životního %zaměření. Jde nám o zjištění vaší odpovědi na otázku "mít pro co žít" - %pro co žijete? Nechceme úplný výčet vašich životních cílů, ale jen %uvedení pěti životních cílů, které jsou pro vás osobně nejdůležitější. %K záznamu těchto pěti životních cílů slouží pět na formuláři %vyznačených řádek.
Druhým krokem je vyznačení u každého %životního cíle toho, jak moc se vám daří vámi uvedeného cíle dosahovat %či jak moc jste spokojeni s dosahováním tohoto cíle. Tuto míru %uspokojení s daným cílem máte vyjádřit v procentech, tj. číslem od nuly %do sta, kde nula říká, že nejste vůbec spokojeni s tím, oč se snažíte v %dané oblasti a sto naopak říká, že jste na výsost spokojeni s tím, jak %se vám to daří. Tento číselný údaj zapište napravo do rubriky označené %nadpisem "míra spokojenosti".
Třetím krokem je vyjádření %důležitosti daného životního cíle - v rámci souboru všech vašich %životních cílů - přesněji v rámci vámi uvedených pěti životních úkolů. %Představte si, že těchto pět úkolů tvoří dohromady sto procent vašich %snah. Těchto sto procent vašich snah máte rozdělit na uvedených pět %životních cílů tak, aby celek dal dohromady stovku - sto procent. %Procenta pro jednotlivé životní cíle máte vepsat do levé kolonky u %každé z pěti rubrik pro jednotlivé životní úkoly. Nakoonec máte %zkontrolovat, zda součet těchto pěti čísel (v pěti řádcích v levém %sloupečku pod sebou) skutečně dává dohromady sto. To je vše, co po vás %chceme.
To poslední, oč vás požádáme, je udělání křížku na stupnici, %která je na formuláři úplně dole. Můžete si představit, že jde o jakýsi %teploměr, který měří vaší spokojenost s vašim vlastním životem. Mezi %vyznačenými extrémy (póly) udělejte křížek tam, kde se domníváte, že %asi leží výše vaší spokojenosti s vašim životem.
Co tedy máte %udělat?
1. Vyjmenujte a napište celkem 5 pro vás, tj. ve vašem %vlastním životě a pro vás osobně nejdůležitějších témat, %tj. oblastí vašich základních životních zájmů - životních cílů. Každou %oblast zájmů napište na jednu řádku. Nepište jich více a nepište jich %méně - jen přesně pět. Napište nejprve heslovitě hlavní téma - např. %rodina a potom toto téma rozveďte konkretněji - oč vám v rodině %specielně jde.
2. Uveďte u každého tématu, jak se vám podle vašeho %zdání daří uskutečňování toho, čeho jste chtěli v dané oblasti zájmu %dosáhnout, tj. jak jste s daným tématem spokojeni. %Uveďte to v procentech od nuly do sta procent, kde nula procent je %nejnižší míra spokojenosti s daným zaměžřením života (vůbec nejsem %spokojen/a) a 100 % znamená, že jsem zcela spokojen/a s daným zaměřením %života (daří se mi to dokonale).
3. Uveďte u každé oblasti zájmu jak %moc je tato oblast zájmů pro vás důležitá. To %napište na levý okraj - a sice v procentech. Představte si, že pro %všech pět témat (řádek),které jste nuvedl/a máte k dispozici celkem 100 %%. Vašim úkolem je rozdělit těchto 100 % mezi vámi uvedených pět témat %podle toho, jak moc je to či ono téma pro vás důležité. Součet všech %pěti čísel v prvním sloupečku musí tak dávat dohromady 100 %.
4. %Nakonec udělejte křížek na čáře, která je určitým druhem "teploměru %vaší životní spokojenosti". Děkujeme vám.
%
Způsob vyhodnocení %SEIQoL se provádí tak, že se násobí u každého tématu jeho důležitost %(uvedená ve formuláři nalevo v procentech) mírou spokojenosti (uvedenou %ve formuláři napravo též v procentech). Výsledná hodnota se rovná %součtu takto zjištěných součinů pro všech pět řádek (největší takto %zjištěná hodnota může mít hodnotu 10.000). Tento součet se dělí 100, %aby se výsledný údaj pohyboval v rozmezí od 0 (nejnižší možné hodnoty) %do 100 (nejvyšší možné hodnoty).
Spokojernost s realizací %životních cílů
Spokojernost s realizací životních cílů se %zjišťuje jako průměrná hodnota všech pěti řádek , tj. údajů o míře %spokojenosti s realizací pěti danou osobou uvedených životních cílů.
%Hlubší analyza:
Hlubší rozbor detailnějších odpovědí, %vysvětlujících uvedená hesla v dotazníku, se provádí rozboru názorů a %přesvědčení (judgment analysis).
Srovnávání kvality života:
%
V šetření, které bude zveřejněno v časopise %Studia psychologica, 2001, 43, 3, 211 - 214. bylo použito celkem 79 %dospělých žen a 23 dospělých mužů. Průměrná hodnota adaprovaného SEIQoL %byla u žen rovna 60, 49, SD 15,43 a u mužů 60, 91, SD 17, 96.
Na %skupině 108 dospělých lidí pracujících vhumanitární oblasti byl zkoumán %vztah mezi kvalitou života, vírou a smysluplností života. Kvalita %života byla zkoumána adaptovanou metodou SEIQoL. Tím bylo umožněno i %zjišťování míry spokojenosti srealizací životních záměrů. Zvnitřněná %víra byla zjišťována metodou VAS. Obdobnou metodou byla zjišťována i %subjektivně viděná smysluplnost života. Výsledky: Pearsonova korelace r %= .411** pro vztah mezi vírou a kvalitou života, r=.356** pro vztah %mezi vírou a smysluplností života, r=. 220* pro kvalitu života a %smysluplnost života, r= .319** pro spokojenost srealizací životních %záměrů a smysluplností života. Zjištěn byl též vztah mezi vírou a věkem %r=.272*. Vdiskusi je nastíněna idea existence hroznu (klastru) %důležitých životních orientací a subjektivní spokojeností.
%
Zjednodušená forma vyšetření
Autoři %metodiky SEIQoL (O´Boyle, McGee, a Joyce, 1994) navrhli též %zjednodušenou formu zjišťování hodnot kvality života danou metodikou. %Tato metoda je zvaná SEIQoL - DW. Její podstatou je umožnit %vyšetřovaným osobán sdělit vlastní představu nejen o tom, kterých pět %aspektů (zaměření) života (cues) je pro ně významné, ale zároveň %názorně rozdělit 100 % motivační kapacity mezi těchto pět aspektů. Děje %se to přístrojem, který má pět různobarevných kotoučů na téže ose. %Různým rozestavěním sektorů (kruhových výsečí) pro jednotlivé podněty %se dá z okrajové stupnice (0 až 100 %) snadno odečítat relativní %závažnost každého aspektu (zaměření, cue).
Literatura:
%O´Boyle, C. A., McGee, H. a Joyce, C. R. B. (1994). Quality of life. %Assessing the individual. in Advances in Medical Sociology, %Volume 5, s. 159-180.
Mc Gee, H. M. et al. (1991). Assessing the %quality of life of the individual: The SEIQoL with a healthy and %gatroenterology unit population. Psychological Medicine, 21, %749-759.
Browne, J., P., McGee, H.M., O´Boyle, C.A. (1997). %Conceptual approaches to the assessment of quality of life. Psychology %and Health, Vo. 12, pp. 737 - 751.
Browne, J. P., O´Boyle, C.A., %McGee, H. M. (1997). Dervelopment of a direct weighting procedure for %quality of life domains. Quality of Life Research, 6, 301 - 309.
%
Praha, dne 7.12.2001Ký
%
Jméno a příjmení: Dnešní datum:
Rok %narození:
Důleži-
tost daného tématu v % Životní téma -
%"oč vám v životě jde a oč vám jde především
%(nejvíce)?" i Míra spokojenosti v % (v každé řádce od 0
%do 100 %)
lOO%
Součet procent %ve všech pěti řádcích v prvním sloupečku nalevo musí být dohromady %roven 100 %
Druhé, alternativní vyšetření
Míra spokojenosti %se životem:
%<..................................................................................>
%
je to tak špatné, je to tak dobré,
jak jen to je možné %jak jen to dobré může být
Celková hodnota QL: