Kvalita života - téma 112. Klinicko-psychologického dnu

Prosincová témata klinických dnů jsou vybírána s mimořádnou citlivostí k tomu, co zajímá psychology v relativně širším kontextu. Jednou se to projeví jako zájem o otázky psychologie humoru. V r. 2001 se stala takovýmto tématem otázka kvality života. Jak bylo na přeplněné síni Lékařského domu v Praze vidět, byl zájem o toto problematiku mimořádný. Klinického dne se účastnilo odhadem přes 200 psychologů.

Vzácným hostem klinického dne byl Damián Kováč. Přijel z Bratislavy a měl co říci. Vyšel z konstatování souběhu zájmu o otázky kvality života a zvyšování počtu tzv. civilizačních nemocí. Otázky spokojenosti člověka se způsobem života jsou zřejmě v úzkém vztahu k problematice životního stylu. Vrchol sdělení tvořila presentace třípodlažního modelu kvality života - šestibokého jehlanu o třech rovinách. V tomto modelu např. jedna strana se týká zdraví. Na nejnižší - bazální úrovni jde o dobré zdraví. Na střední úrovni o silné zdraví. Na nejvyšší úrovni pak o neproblémové zdraví. K této nejvyšší rovině byla zaměřena pozornost autora v další části přednášky. Kladl důraz na osobnost jako systémový regulátor aktivity člověka, na otázky smysluplnosti života, moudrost, střídmost, pokoru a svědomí. V závěru apeloval na nutnost radikální změnu orientace psychologů na pozitivní psychologické jevy, optimalizaci fungování psychiky a psychologii prevence spíše nežli jen na odstraňování negativních psychických jevů, které v současné době dominuje. V dodatku Damián Kováč porovnával data z celosvětového výzkumu tzv. Happy Life Criteria a Human Development Index. Naznačil tak nelichotivé místo, kde se z hlediska kulturně pojaté kvality života nachází Česká a Slovenská republika. Z korelace těchto dat s počtem psychologů na 1000 osob ve státě naznačil, že s růstem kulturně pojaté kvality života roste i zájem o práci psychologů.

Druhým hostem byl neurolog, docent Payne z I. Lékařské fakulty KU v Praze - vedoucí centra lékařské etiky a autor publikace o Etice v medicíně. Vyšel z konstatování: To, co má být, se nedá odvodit z toho, co je. Odtud přešel k otázce kriterií toho, co má být a způsobů jejich získávání - jak dojít k obecnému souhlasu s tím, co by mělo být, tj. k definování dobra, o které medicíně jde. Nastínil poté hlavní zaměření grantového úkolu svého oddělení. To je vyjádřeno heslem: Kvalita života je cílem medicíny. Uvedl tři cesty, kterými se tato práce ubírá: I. Studim historických pojetí kvality života - řešení otázky Co to je dobrý život? II. Diagnostikování přání lidí - pacientů a jejich motivů - intencionality (kam to mají zaměřeno, když se snaží žít dobrým životem). III. Dialog začínající ujasňováním pojmů. Na závěr klad důraz na tři kvality dobrého života: celistost, autenticitu a úzkost - v Heideggerově pojetí. Aby nedocházelo k nedorozumění, podotkl, že jde o pocity, které prožívají lidé, kterým o něco podstatného pro zvýšení obecné kvality života jde a setkávají se s překážkami.

Třetím hostem byla paní docentka Dagmar Dzurová z přírodovědecké fakulty - demografka. Ta presentovala velice bohatý materiál ze studia hodnotové orientace v České republice a věnovala pozornost v prvé řadě otázkám zdraví a spokojenosti občanů se zdravotním stavem. Uvedla definici kvality života, doporučovanou Světovou zdravotnickou organizací. Seznámila posluchače s metodou SQALA - subjektivně pojaté kvality života. Sledovala celkem 23 profilů života u 1246 lidí - vybraného vzorku naší populace. Pomocí faktorové analýzy naznačovala zjištěné trendy - vyšší hodnocení spokojenosti se zdravotním stavem (Self-rated Helth) bohatších lidí, nežli chudých. Se snižováním míry spokojenosti se zdravím s rostoucím věkem, s nižší mírou spokojenosti žen nežli mužů se zdravotním stavem - zvláště s rostoucím věkem atp. Využívala segmentačních modelů k ujasnění stupňů závažnosti různých aspektů života při ovlivňování pocitu kvality života a spokojenosti se zdravotním stavem.

Z domácích zdrojů zaznělo několik referátů. Eva Dragomirecká z Psychiatrického centra v Praze referovala o dotazníku kvality života nazvaném SQALA (podle Zannottiho), který přeložila z francouzštiny a použila při studiu nejen obecné kvality života, ale i kvality života u lidí s odlišnou diagnózou. Ukázala, jak se touto metodou - zjišťování jednak spokojenosti, jednak důležitosti celkem 46 aspektů kvality života - dají zjišťovat změny kvality života např. v průběhu léčby, jak se v tomto ukazateli zrcadlí vliv druhu léčby, vliv různých farmak, vliv rehabilitace atp. Kladla důraz na využití této metody při studiu kvality života chronicky nemocných pacientů. V závěru podala přehled databází údajů jak o dotaznících, tak o výsledcích jejich použití v různých skupinách lidí (viz např. http://www.oxfordoutcomes.com/, http://www.mapi-research-inst.com/, http://www.ISOQOL.org/ aj).

Kamila Valášková z Havlíčkova Brodu podala obšírnou zprávu o využití výše uvedené metodiky SQALA při studiu kvality života celkem 114 psychiatrických pacientů a to tak, že porovnávala, jak tuto kvalitu života vidí tito pacienti a jak ji hodnotí jejich psychiatři a psychologové. Ukázalo se, že pacienti subjektivně hodnotí kvalitu svého života podstatně

výše nežli ji hodnotí jejich psychiatři a psychologové

Kolegyně Znojová, která pracuje na dialyzační jednotce v Praze na Strahově informovala o změnách kvality života u pacientů, kteří trpí chronickým selháním ledvin. Ti musí tolerovat diskomfort. Ten pečlivě popsala. Uvedla i způsoby, kterými tito pacienti zvládají svou nezáviděníhodnou situaci. Naznačila poté jak může psycholog pacientům na dialyzačním odeělení pomoci. Uvedla dvě cesty: I. Přímou péčí o pacienty a jejich psychický stav a II.ovlivňováním atmosféry na pracovišti. V souvislosti s tím naznačila některá pravidla psychologického přístupu k nemocným.

Jaro Křivohlavý v úvodním referátu podal přehled etymologie kvality a sematických významů tohoto pojmu. Vyjmenoval psychologická synonyma kvality života - well-being, life satisfaction, mental health status, personal happiness atp.Rozlišil rozsah pojmu kvalita žigvota na makro-rovině(kvalita života v různých státech), meso-rovině (kvalita v tom či onom gymnáziu) a osobní rovině (kvalita života určitého jedince). Ve druhé části podal přehled psychologických metod studia kvality života, kterých je v současné době již více nežli 200. Rozdělil je do tří skupin: I. Metody, které používají externí kriteria, tj. ty, kde kvalitu mého života hodnotí někdo jiný. II. Metody, které používají interní kriteria, tj. metody, kde daná osoba subjektivně hodnotí kvalitu svého vlastního života. III. Metody smíšené, které používají v souboru jak externí, tak i interní způsoby hodnocení kvality života. Po přehledu těchto metod věnoval pozornost vertikále kvality života. Vyšel z pojetí intencionality lidského jednání (oč danému člověku jde), upozornil na hodnoty, stojící v pozadí tzv. terčů jednání (targets) a pokusil se naznačit, co je za či nad výběrem hodnot, o které nám jde. Tuto sféru rozdělil do tří skupin: A.sigulární kriteria, B. kvasi- náboženskýá kriteria a C. klasická i moderní (nová) náboženská kriteria - včetně některých psychoterapeutických škol. Na závěr bych rád upozornil, že tento referát je k nahlédnutí na autorově webové stránce: http://krivohlavy.zde.cz.

Setkání českých psychologů nad otázkou kvality života ukázalo, že jde o téma mimořádně živé a žhavé, že se těmito otázkami zabývá u nás ji řada pracovníků, že je třeba chápat kvalitu života ve větší šíři i hloubce - a to je nadějné.

Prof. Jaro Křivohlavý
Nad Cementárnou 18
Praha - 4, Podolí
147 00
 
telefon: +420/2/61213863  
e-mail: j.krivohlavy@volny.cz
email