Odpouštění - jeho duchovní, psychologická a psychosomatická stránka

Jaro Křivohlavý
Fakulta humanitních studií, Praha
Předneseno na celostátní psychosomatické konferenci v Liberci 16.-18. 9. 2004.

Úvodem upřesnění dvou hlavních termínů v nadpisu:

Duchovní - spirituální:

Duchovním je to, co lidé prožívají, když hledají to, co je pro ně posvátné (tj. to, co je přesahuje, co má pro ně nejvyšší hodnotu, co jim dává smysluplnost jejich života, oč jim bezpodmínečně jde) a vyjádření tohoto zážitku (Erlebnis) v jejich jimi projeveném mínění (slovním vyjádření) a činnosti (vyjádření chováním). V originále: "Spirituality is that what the believers experience in their seach for the sacred plus expressions of this experience in their declaired opinions and activities (behavior)". (Říčan, 2003, s. 255). V pozadí je klasická představa, že to, co je označováno jako duchovní či spirituální, je antropologická konstanta (neoddělitelná součást každé lidské existence).

"Spiritualitu považuji za sposob existence a skúsenosti, ku kterým dochádza prostredníctvom uvedomenia si transcendentnosti osobnosti." Stríženec, 2001, 119).

Odpuštění:

"Odpouštění je souhrnný termín, který je charakterizován na jedné straně snahou snížit intenzitu motivace vyhledávat pomstua vyhýbat se snahám takovéhoto druhu a na druhé straně snahou zvýšit motivaci hledat smír (usmířit se, vyhledávat smíření)." (Worthington a kol., 2000, s. 229).

"Odpuštěním se rozumí ochota vzdát se vlastního práva na rozmrzelost (zlost, vztek, odpor, zášť atp.), negativní posuzování a netečného chování k člověku, který mne nespravedlivě zranil, a snaha živit (pěstovat) v sobě k němu postoj šlechetnosti, velkorysosti, nezaslouženého slitování, a dokonce i lásky." (Enright a kol., 1998, s. 46-47). Podrobněji o tom pojednává Křivohlavý (2004a).

Přehled empirických studií (výsledků experimentálních studií) o vztahu mezi odpouštěním a psychickým, fysickým a duchovním stavem: A. Studie, které zjišťovaly stav lidí představujících si touhu po pomstě a porovnávaly to se stavem lidí představujících si odpuštění Van Oyen, Witvilet, C., Ludwig, T.E. a Vander Laan, K.L. (2001). V předpokusubyli pokusnými osobami studenti. Po dobu pěti minut si měli představovat situaci, kdy je někdo zklamal, podvedl, ošidil atp., tj. situaci, kdy se na viníka hněvají a zlobí. Ve druhé fázi pak šlo o to, představit si, co by si asi daná osoba myslela, co by cítila jak by se chovala, když by mu odpouštěla a laskavě s ním jednala. Měřila se frekvence tepu, systolický a diastolický krevní tlak, napětí svalů, emoce, stres, relaxace a celková psychická pohoda. Výsledky ukázaly statisticky signifikantní rozdíly ve všech těchto sledovaných ukazatelích.

Ve vlastním pokusu s celkem 107 dospělými lidmi, kteří měli aktuální zážitek zklamání důvěry, bylo uspořádání pokusu obdobné. K výše zjišťovaným ukazatelům, byly přidány další: fysický stav pokusných osob se měřil jednak vylučováním potu, jednak variabilitou tepové frekvence (HRV)- která ukazuje flexibilitu činnosti kardiovaskulárního systému - a mírou imunitní kompetence (salivary Ig A). Ukazatel typu variability tepové frekvence byl zvolen z toho důvodu, že jeho snížení je příznakem zhoršování činnosti kardiovaskulární aktivity a již dříve byl zjištěn negativní vliv tohoto jevu na zrod srdečního kolapsu. Zjišťována byla i harmonizace mozkových funkcí porovnáváním aktivity levé a pravé hemisféry. Tento ukazatel byl zvolen z toho důvodu, že má úzký vztah k rychlosti rozhodování.

Výsledky ukázaly statisticky signifikantní (.05) rozdíly ve všech použitých kritériích mezi oběma systematicky měněnými situacemi. Déledobé sledování imunitní kompetence ukázalo, že to trvalo šest hodin po představovaném zážitku psychického zranění, nežli se míra imunitní kompetence vrátila k výchozím klidovým hodnotám.

B. Studie rozdílů mezi lidmi s vyšší a nižší úrovní obecné osobnostní charakteristiky odpouštění Díky existenci řady psychologických testů umožňujících škálovat ochotu daného člověka nejen odpustit viníkovi v daném případě, ale obecně odpouštět v situacích, kdy se dostává do situace postiženého v krizové situaci, bylo možno odlišit od sebe dvě skupiny lidí s nízkou a vysokou ochotou a snahou odpouštět viníkům. Studie, kterou zveřejnil Sarinopoulos, S. (2000), porovnáváním obou extrémních skupin lidi z hlediska schopnosti či ochoty viníkům odpouštět, ukázala, že ti, kteří nejsou ochotni odpouštět, mají vyšší četnost psychosomatických symptomů a více zdravotních problémů a to jak krátkodobých, tak i dlouhodobých.

C. Studie vlivu terapie, tj. systematicky zařazeného výcviku odpouštění na zdravotní stav daných osob Luskin ( 2002) vypracoval několik metod výcviku odpouštění - viz např. metodu PERT nebo metodu HEAL (viz jejich popis v Křivohlavý, 2004b). Těchto metod používal a zároveň zjišťoval jak se mění celkový stav pokusných osob či klientů v důsledku tohoto výcviku. Efekt výcviku odpouštění zjišťoval porovnáním stavu daných osob před a po výcviku a přetrvávající vliv tohoto výcviku zjišťoval po té opětným měřením stavu pokusných osob po půl roce.

Zveřejnil několik studí s tímto základním vzorem postupu.

První studie se týkala studentů. Později pracoval s pacienty na kardiologickém oddělení a po té s lidmi, kteří se mu přihlásili v oblasti San Francisca na výzvu v mediích, že hledá lidi, kteří utrpěli psychické zranění typu urážky, pohanění, pomluvy, obelhání, zrady, opuštění atp. Vrcholem této série pokusů byly práce se ženami, které v konfliktech v Severním Irsku ztratily manžela, bratra nebo syna.

První studie provedená se 35 studenty trvala šest týdnů a měla zařazen výcvik odpouštění jednou týdně. U pokusných osob byl měřen krevní tlak, měřila se míra deprese a výše hněvu, zlosti metodou VAS a subjektivně byla hodnocena intenzita psychického zranění. Hodnotila se i subjektivně odhadovaná míra sebedůvěry, naděje, zralosti osobnosti, senzitivity a kvality života. Výsledky ukázaly statisticky signifikantní změny v míře snížené deprese po výcviku odpouštění, subjektivně hodnocené hostilitě a zlosti i v míře uváděných kardiovaskulárních problémů.

Druhá studie s pacienty na kardiologickém oddělení ukázala, že v důsledku výcviku odpouštění došlo u pokusných osob k statisticky signifikantnímu snížení TK, míry hněvu a zlosti a naopak ke zvýšení kvality jejich života.

Ukázalo se, že tyto změny zůstávají na dosažené úrovni i po uplynutí dvou a půl měsíců.

Třetí studie - tzv. Stanford Forgiveness Project (provedená pod vedením profesora Carl Thorensena ) - byla provedena s 260 pokusnými osobami ve věku 25 - 50 let. Zde bylo použito osob z mediálního náboru s relativně živějšími zážitky a prožitky zklamání důvěry, opuštění, zneužití, podvedení atp. Tyto osoby procházely systematickým výcvikem odpouštění typu HEAL. Výcvik zahrnoval šest sezení po dobu 90 minut. Před začátkem pokusu, na jeho konci a po uplynutí 18 týdnů se měřila míra bolesti z psychického zranění, stav psychického zdraví, míra stresového napětí, optimismus, míra odpouštění, duchovní stav a kvalita života. Výsledky ukázaly statisticky signifikantní pozitivní vliv záměrně proměnné - výcviku odpouštění.

Čtvrtá studie - tzv. Northern Ireland Project - měl dvě fáze. V první bylo použito jen pět pokusných osob, kterým v bojích roajalistů a republikánů byl zabit manžel, syn nebo bratr. Zjišťovalo se, zda metoda HEAL je efektivní při snižování bolesti z psychického zranění. To se měřilo metodou VAS. Ukázalo se, že z výchozího stavu míry bolesti z psychického zranění rovného 8,5 došlo ke snížení na hodnotu 3,5. Toto snížení vydrželo a po šesti měsících dosahovalo hodnoty 4,0. Obdobně se snížila intenzita stresového napětí na polovinu a tato výše se nezměnila ani po půl roce. Deprese se snížila z hodnoty 17 na 7 a ochota odpouštět se zvýšila o 40%.

Po tomto úvodním pokusu byl proveden vlastní pokus. Při něm bylo do Stanfordu v USA dovezeno z Irska celkem 18 žen - včetně pěti použitých v prvé části tohoto pokusu. Výcvik v odpouštění byl prováděn metodou PERT a HEAL a to dvakrát denně po dobu 7 dní.. Výsledky této studie ukázaly, že vlivem výcviku se snížila intenzita negativních emocí způsobených psychickým zraněním o 40%, míra hněvu a zlosti se snížila o 15%, stresové napětí se snížilo o 15%, deprese o 20%, tělesná pohoda - tzv. physical well-being o 35%. Tento ukazatel zahrnoval údaje o bolestech hlavy, špatném usínání, tuhosti svalů, nausee atp. Na druhé straně zvýšila se vitalita a subjektivně hodnocený fysický stav pokusných osob.

Shrnutí: Celkové pojetí procesu odpouštění se díky těmto studiím obohatilo o několik obecnějších charakteristik: 1. Procesodpouštění je obecným procesem. Druh zklamání a způsob navození psychického zranění zde nehraje podstatnou roli. Vztahuje se nejen k výrazným životním krizím a konfliktům, ale i k tzv. každodenním drobným zklamáním (daily hassles).

2. Odpouštění je procesem, který se týká v prvé řadě momentálního (přítomného) stavu daného člověka, i když se vztahuje k tomu, co se odehrálo před určitou dobou.

3. Při odpouštění jde o ovlivnění všech negativních zážitků (celého komplexu příznaků psychického zranění) - en block, nejen toho nejhoršího.

Závěr

Odpouštění, které je jevem mimořádně intenzívně prosazovaným řadou duchovních proudů, je možno studovat empiricky. Studie, které byly dosud provedeny ukazují, že jeho vliv na celkový stav lidí životními krizemi a konflikty zraněných, je veskrze pozitivní a důsledky odpuštění přetrvávají.

-.-

Literatura

Křivohlavý, J. (2004a). Pozitivní psychologie (3.kap.

Odpouštění s. 103 - 156). Nakl. Portál, Praha.

Křivohlavý, J. (2004b). Zvládání hněvu, zlosti a agresivity. Grada Publishing, Praha.

Luskin, F.M. ( 2000). A review of the effect of spiritual and religious factors on mortality and morbidity with a focus on cardivacular and pulmonary diseases. Journal of Cardiopulmonary Rehabilitation, 20, No.1, 8 - 15).

Luskin, F. (2002). Gorgive for Good. San Francisco.

Harper Collins Publisher.

Říčan, P.(2003). Spirituality in psychology. The concept and its context. Studia Psychologica, 45,3, 249 - 257.

Sarinopoulos, S. (2000).Forgiveness and physical health: World of Forgiveness, 3, No.2 (2000), 16 - 18.

Stríženec, 2001 Psychologické aspekty spirituality.

Československá psychologie, 45,2, 118 - 126.

Van Oyen, Witvilet, C., Ludwig, T.E. a Vander Laan, K.L. (2001). Granting forgiveness or harboring grudges: Implications for emotions, physiology, and health. Psychological Science . No. 12, 117 - 123. Enright, R.D. (2003). Forgiveness is a Choice.

American Psychological Association. Washington,D.C.

Enright, R.D. a Fitzgibbons, R.P. (2002). Helping clients forgive. An empirical guide for resolving anger and restoring hope. American Psychological Association, Washington, D.C.

Enright, R.D. a North, J. (Eds.). (1998). Exploring Forgiveness. Madison. University of Wisconsin Press.

Worthington, E.L. (Ed.).(1998). Dimensions of Forgiveness. (Psychological Research).Templeton Foundation Press. Philadelphia.

Dodatek: Zdroje informací o dosavadních empirických pracích v dané oblasti: Pro oblast vztahu mezi duchovními jevy a zdravotním stavem: Článkový souhrn: Luskin, F.,M. ( 2000). A review of the effect of spiritual and religious factors on mortality and morbidity with a focus on cardivacular and pulmonary diseases. Journal of Cardiopulmonary Rehabilitation, 20, No.1, 8 - 15. Souhrnný přehled: Annual Review of Psychology (2003). Obsáhlé knižní zpracování: Levin. J. (2001). God, Faith, and Health. John Wiley and sons. New York. Pro oblast vztahů mezi odpouštěním a zdravotním a psychickým stavem: Článkový souhrn: Van Oyen, Witvilet, C., Ludwig, T.E. a Vander Laan, K.L. (2001). Granting forgiveness or harboring grudges: Implications for emotions, physiology, and health. Psychological Science . No. 12, 117 - 123. Sarinopoulos, S. (2000).Forgiveness and physical health: World of Forgiveness, 3, No.2 (2000), 16 - 18. Obsáhlé knižní zpracování: Luskin, F. (2002). Gorgive for Good. San Francisco. Harper Collins Publisher. Konec.

Prof. Jaro Křivohlavý
Nad Cementárnou 18
Praha - 4, Podolí
147 00
 
telefon: +420/2/61213863  
e-mail: j.krivohlavy@volny.cz
email