Psychologie pastorace a pastorační psychologie

Úvod

Termín pastorace je pojmem z duchovní či spirituální oblasti. Z určitého hlediska je možno se na tuto spirituální oblast dívat jako na souseda psychologie - obdobně jako jím je na druhé straně např. fysiologie. Termín pastorace patří do religionistiky a setkáváme se s ním v náboženské oblasti, speciálně pak v křesťanském náboženství a v křesťanských církvích. Jak mu porozumět?

Duchovní

Termín ruach, kterým se v hebrejštině (obdobně jako v latině spiritus) sděluje to, co dnes označujeme jako duchovní, vyjadřoval původně nejen dech, ale i vánek, případně vítr. Pravdou je, že se obvykle hovoří o dechu (spiritus) v souvislosti s tím, odkud tento dech vychází. Tento dech, vánek či vítr má však určitý směr vanutí. Ten poznáme např. podle toho, kterým směrem vítr ohýbá listy a větve stromu. Tam, kde se tento termín objevil ( v oblasti krajin kolem Středozemního moře), tam lidé rozlišovali a zvláštním jménem označovali celou řadu větrů vanoucích různým směrem. Je možno se domnívat, že obdobně je možno rozlišovat různé směry i v zaměření života člověka ( v tzv. duchovní oblasti). Tam, kde se jedná o člověka, hovoříme pak o směřování života (life´s aiming, life´s quest, Lebensorientierung atp.).

Toto směřování (směr či celkové zaměření života) je podstatnou charakteristikou nejen charakteru člověka, ale i kvality života človka. Vynecháme-li je (tuto duchovní dimenzi), můžeme se zabývat zdravím a hodnotit (podle health status - zdravotního stavu) jako zcela zdravého např. Adolfa Hitlera, případně hovořit o dobré kvalitě života (ve smyslu well-being ) vedoucího koncentračního tábora v Osvětimi, který denně posílal 10.000 židů do plynu - a plnil plán!

Duchovní oblast je možno definovat jako tu oblast, kde jde o kriteria, podle nichž provádíme výběr a hierarchizaci hodnot. Spirituální je z tohoto hlediska pak to, co nás inspiruje - to co nás motivuje, energizuje a udává směr našemu životu (viz český termín směřování

- aiming).

Otázkou zde je: co ovlivňuje výběr té či oné hodnoty či přesněji: kde hledat kriteria oceňování (zvažování, určování atp.) našich hodnot. Jde v podstatě o orientaci v duchovní oblasti, o hledání nejdůležitější hodnoty, určující mety, nejvyššího kriteria, prvořadě důležitého zaměření života, tj. toho, co Paul Tillich nazývá termínem Was mich unbedingt angeht - oč mi v posledu (bezpodmínečně) jde. Toho, co např. křesťané označují slovem Bůh,Hospodin, Stvořitel - tam, kde jde o křesťansky správné (žádoucí, nadějné atp.) zaměření života nebo toho, co křesťané označují termínem modla tam, kde jde o jiné nežli křesťanské zaměření života (pozn. modlou se mohou stát např. peníze tam, kde se dostanou na vrchol hierachie toho, co je žádoucí - v tom případě se stávají modlou- mamonem). Ukazuje se, že zde je možno od sebe odlišovat tři skupiny kriterií (zvažování, určování, oceňování atp.):

A. Obecně stanovené cíle našeho snažení (toho, oč nám v životě v prvé řadě jde) - např. moc, peníze (ekonomické hodnoty - majetek, zboží atp.), úspěch, zážitek (slasti),společenská prestiž, sportovní atp. výkon, atp.

B. Quasi-náboženské (např. politické) systémy hodnot: např. fašismus, nacismus, komunismus, nacionalismus, kapitalismus atp.

C. Klasické (strukturované) náboženské systémy: např. křesťanství, budhismus, taoismus, hinduismus, islámismus (včetně islámského reversionismu Talibanu), atp.

Z těchto zdrojů (vzatých buď výhradně z jednoho zdroje nebo eklektickým kombinováním různých prvků z několika různých zdrojů uvedených v A,B a C) formujeme svou hierarchii hodnot. Ta nám pak dává možnost oceňovat (zvažovat) hodnoty v pozadí cílů našeho snažení.

Falešnou se zdá představa, že vše, co je duchovní je eo ipso dobré, kladné a žádoucí. Obdobně jako v oblasti fyziologie a psychologie i zde v duchovní oblasti je třeba rozlišovat to, co je zdravé od toho, co je nezdravé - patologické. Existuje nejen patofysiologie a patopsychologie, ale i patospiritualita - patologická duchovnost (viz např. práce R.A. Lambourne, G.Hole atp.).

Zdravá a nezdravá spiritualita (duchovnost). Jak by bylo možno od sebe odlišit to, co je v duchovní sféře zdravé od toho, co je nezdravé? Jednou z možností se zdá využití super-kriterií. Příkladem může být vytýčení takovýchto superkriterií morálních hodnotových žebříčků jak jsou uvedeny v publikaci Vize rozvoje České republiky do roku 2015: Za kladné je možno považovat to, co je provitální, , co zvyšuje kvalitu života obecně a kvalitu života člověka obecně, co směřuje ke zvýšení důstojnosti člověka, co je prosociální a co vede k vyrovnanosti svobody a odpovědnosti v lidském jednání jakéhokoliv druhu. (Vize..., 2001,str. 128).

V jiném pohledu (např. z hlediska uspokojování potřeb) je pak možno vidět to, co označujeme jako duchovní, faktorem ovlivňujícím životní spokojenost či kvalitu života. Celková životní spokojenost se tak ukazuje jako vedlejší produkt nadějného směřování života (viz. německý termín pro celoživotní hledání smysluplného zaměření života -Unterwegs sein). Příkladem vyjádření výsledného efektu životního zaměření může být to, co se v určitém náboženském pojetí označuje termínem šalom (pokoj,mír atp.).

Pastorace

Definice: Pastoraci v tomto smyslu je možno chápat jako sociální aktivitu - činnost, která pomáhá lidem orientovat se v duchovní oblasti a duchovně zrát a zdravě žít. Termín pastýř je specifický pro křesťanské pojetí duchovního učitele - jde o určitou obdobu indického guru. Skutečný pastýř pomáhá ovcím v realizaci jejich dvou základních potřeb - v hledání potravy (vodí ovce tam, kde je dobrá pastva) a bezpečí (chrání ovce před vlky). Duchovní pastýř dělá něco obdobného v duchovní oblasti.

Tento vztah mezi psychologií a pastorací je možno vidět ve dvou rovinách:

A. Psychologie jako pomocná věda pastorace

B. Pastorace jako pomocná věda psychologie

Uveďme praktické příklady:

a. Sociální opora je jedním z psychologických témat, kterému je věnována v poslední době mimořádná pozornost (viz přes 5000 článků v posledních pěti letech v psychologických odborných časopisech). Sociální opora může být důležitým kladným faktorem v sociální interakci - např. pomoci lidem ve všelijaké tísni. Může však působit i společensky negativně - viz např. vliv drogových dealerů, teroristických part, mafií a zlodějských gangů. K úplnému pojetí sociální opory nestačí tedy jen konstatovat, že zde je a je silná atp., ale je nutno i hledat nadřazené hledisko - kam tato opora daného člověka vede, co je účelem dané sociální opory, ke kterým hodnotám směřuje atp.

b. Asertivita. I té je v psychologii věnována v poslední době mimořádná pozornost. Často však v pozadí psychologických prací, zabývajících se asertivitou čteme v podtextu předpoklad, že vše, co chci prosadit a jak se chci prosadit je eo ipso správné. I zde má své místo duchovní nadhled. Je to možno demonstrovat např. v otázce naučit se říkat ne. Kdy je ne na místě a kdy není? A kdy je ano na místě? K řešení těchto otázek sama psychologie nestačí. Spirituální oblast a pastorace jí zde podává pomocnou ruku.

c. Jako třetí příklad uveďme studium sebehodnocení - selfesteem. I tomu je věnována v psychologii mimořádná pozornost. Za posledních pět let bylo o tomto tématu publikováno přes 30.000 článků. Psychologie studuje prameny zrodu sebevědomí i faktory, které působí pozitivně či negativně na zrod a upevňování či oslabování sebevědomí - a zjistila toho mnoho. Zahrnujeme těmito psychologickými studiemi všechny otázky týkající se sebehodnocení a sebevědomí? I zde je třeba se ptát: Kdy je základ, na němž stojí sebehodnocení a sebevědomí dané osoby na místě a kdy není? I zde nám duchovní - spirituální oblast nabízí pomoc. Tím, že nás vede ke kvalitě kriterií našeho hodnocení.

Spolupráci mezi psychologií a pastorací je dnes možno vidět na mnoha místech. Příkladem mohou být rozsáhlé studie témat, která byla v posledních desetiletích psychology relativně zasunuta - viz např. studium naděje, odpouštění, zvládání zlosti a celá oblast tzv.kladných tématv psychologii třetího tisíciletí, o nichž píše ve světě např. Seligman a Cziksentmihalyi a u nás např. Jiří Mareš atp. Patří sem témata psychologických studií původně ryze etických témat - tzv. ctností - o nichž v Bratislavě píše kolega Kováč atp. Patří sem poměrně široká oblast témat, kterou se zabývá empirickými studiemi 36. sekce APA - tzv. religious psychology.

Závěr

Literatura

Hole, G. (1998). Fanatismus. Portál - edice Spektrum. Praha

Křivohlavý. J. (1999). Pastorální péče. Oliva, Praha.

Křivohalvý, J. (2001). Psychologie zdraví. Portál, Praha.

Lambourne, R.A. (1987). Community, Church and Healing.Arthurt James, London.

xxx (2001). Vize rozvoje České republiky do roku 2015. Vydalo Centrum pro sociální a ekonomické strategie UKPSV, Praha.

Praha 19.10.2001