Recenze knihy

Bischof, Norbert:Das Kraftfeld der Mythen.

Převratné pojetí zrodu mythů

Práce zabývající se mythy jsou obvykle deskriptivního charakteru. Takovýchto prací je nepřehledné množství. Jinak je tomu tam, kde jde o studie zabývající se zrodem mythů. Takovýchto analytických studií je relativně málo. Jde v nich o to, jak dochází k tomu, že se tu či onde určitý mythus objeví, i o to co přispívá k jeho přežívání. Zde bychom rádi upozornili na práci, která přináší relativně převratný pohled na zrod mythů.

Jde o výsledek studia německého autora. Norbert Bischof vydal knihu s názvem "Das Kraftfeld der Mythen." (Piper Verlag, München, 2000). Autor je k této práci dobře vybaven. Je žákem nositele Nobelovy ceny Konráda Lorenze. Specializoval se na problémy evoluční biologie a mythologie. Jak je možno odečíst ze seznamu 180 mythů (s. 793 - 796), o nichž se v knize jedná, je jeho znalost mythů dosti rozsáhlá.

Jak definuje Bischof mythus? Říká, že "mythus je symbolickou reflexí probouzeného povědomí (člověka) o světě" (s.115). Upřesňuje pak, že jde o fenomenologickou vzpomínku na zrod světa - rozumí se ve vědomí daného člověka. K pojetí funkce mythu jako pomůcky při adaptaci člověka na problémy světa a života, které zveřejnil Bastian, Bischof dodává, že mythy je třeba chápat jako nástroje, které dávají význam tomu, co prožíváme i tomu, jakou motivací jsou vedeny činy, které se zamýšlí či konají (s. 75). Účel mythu určuje Bischof jednoznačně: "Funkcí mythu je naznačit cestu k pravému životu, odvozenou ze specifického pohledu na svět. Tento pohled na svět dává mythu jeho legitimitu." (s.748).

Co bylo Bischofovi podnětem k tomuto radikálně změněnému pohledu na mythus? Je možno se domnívat, že impulsem mu bylo pojetí, které jeho učitel Konrad Lorenz zveřejnil na podnět samého Maxe Plancka. Šlo o Kantovo pojetí vrozených kategorií. Proti tomu se Konrad Lorenz postavil. Tvrdil, že kategorie našeho myšlení nejsou apriorně dané - nejsou lidstvu vrozeny - ve smyslu genetickém, ale lidstvem v průběhu historie vytvořené - jak učí evoluční biologie. Bischof uvádí doslova: "Pokud Kant píše, že naše způsoby poznávání jsou apriorní, tj. existují před veškerými našimi zkušenostmi, pak má pravdu, pokud mluví o jediném člověku (individuu). Když se ale na věc díváme z hlediska celé historie lidstva, pak je třeba říci, že jsou aposteriorní. Jsou výsledkem nadindividuální zkušeností."(s.94). Tento vývoj má podle něj kladnou hodnotu. Ta spočívá v tom, že "člověk je lépe schopen přizpůsobit se "Ding an sich" (v mesokosmu)." (s. 95).

Bischop šel obdobnou cestou při studiu zrodu mythů. Obdobně jako biologa nepřekvapuje, že na různých místech na světě vyroste z genů určité rostliny tu i tam obdobná rostlina, tak není třeba se ani moc divit, že se z problematiky otázek zrodu a rozvoje psychiky objevují na různých místech na světě tematicky obdobné mythy (s. 747). Domnívá se, že věda hledá odpovědi na nejdůležitější otázky života objektivním studiem skutečnosti a mythy tutéž otázku řeší cestou rozboru subjektivního prožívání bezprostředních zážitků v průběhu ontogeneze - "při rozvoji individuálního vědomí" (od poznání dítěte, že existuje jako samostatné "já" až po jeho vlastní smrt) (s. 748).

Bischof se moc netrápil poznáváním toho, jak je možné, že mythy relativně obdobného obsahu vznikaly na místech tak od sebe vzdálených, že jakákoliv možnost kontaktu dvou od sebe tak vzdálených kultur byla naprosto vyloučena. Vyšel z vývojové problematiky psychiky individuálního člověka. Jeho základní pojetí počítá s tím, že každý člověk prochází řadou fází vývoje duševního života, kdy se musí vyrovnávat s novými problémy. A právě v tomto vypořádávání se s problémy duševního vývoje se rodí a ve společnosti udržují mythy. Ty jsou obrazem (symbolem) řešení jinak pro něho těžko pochopitelných problémů. To, co semůže mnohým zdát jako výsledek fylogenese, je podle Bischofa v podstatě dáno problematikou ontogeneze. Jinak řečeno: mythy nejsou vrozené archetypy podle pojetí C.G.Junga, ale způsoby řešení ontogenetických problémů v metaforické symbolické řeči (s.94-95). Proti fyzické kosmogonii staví své pojetí stadií vývoje vědomí (Stadien der Bewusstseinsentwicklung) (s. 748). Z tohoto hlediska napadá Bischof i ty teology, kteří biblické zvěsti např. o stvoření světa chápou objektivně a ne symbolicky.

V poměrně rozsáhlé knize (má celkem 811 stránek) věnuje pozornost mythům vztahujícím se k řadě jednotlivých fází vývoje člověka od nejranějšího věku do dospělosti. Velkou pozornost věnuje hned úvodní fázi individuálního života - tomu, co jsme zvyklí nazývat "mythy stvoření světa". Podle Bischofa jde o psychické prozření do fenomelogického jevu existence ve světě - objev zážitku typu "já existuji!". To, že je tak ohromné množství mythů, které se touto otázkou zabývají (a Bischof je soustavně probírá), ukazuje, jak důležitým psychickým zážitkem toto prozření bylo a je.

Druhou oblast mythů, které je věnována mimořádná pozornost jsou mythy "oddělení" (Trennungsmythen). V nich jde - podle Bischofa - o individuální poznání toho, že na světě nejsem jen já sám, že zde je ještě někdo jiný ("ty"). V konkrétní řeči vývojové psychologie např. jde o to, že se dítě musí oddělit od matky, případně od rodiny a známých.

Třetí fázi, které věnuje pozornost, je životní problematika dospívajících (tzv. trickters - šelmy až gauneři). V pojednání o nich na začátku ukazuje na to, že jsme vlastně podle bible potomky Kaina, odešel od tváře Hospúodinovy a usadil se v zemi Nódu, východně od Edenu." (Genesis 4,16.). Upozorňuje na jeho způsob řešení problémů a otázek přežití. Ty - podle něj - v nás zůstávají a ukazují se zvláště výrazně v době dospívání.

Bischof se však nezastavuje ani zde a dostává se i k problematice dospělých - zralých forem zvládání problematiky života člověka ve skupinách a jejich odlesku v mythech. Snaží se ji vyjádřit klasickým pojetím hrdinů. Zde vidí klad křesťanství a zvláště pak příklad Ježíše z Nazaréta (s. 766) a jeho odvahy hledat i pro nás odpuštění a smířit nás s Otcem. Charakteristiku zralého věku (věku hrdinů) pak vidí v pradůvěře. Ta - jinak vyjádřena - míří k jádru toho, co teologie vyjadřuje pojetím "víry". Ta jediná je podle Bischofa s to ochránit lidi před ztroskotáním na cestě k poznání skutečnosti (768).

V závěru knihy Bischof ukazuje, jak v současné době "velké mythy" ztrácejí v celém světě životodárnou sílu a jak se tato ztráta projevila a projevuje ve zrodu řady mythických náhražek - včetně fašismu, nacismu a komunismu. Hovoří však i o mythech osvíceného humanismu, o mythu vědy (fyziky a přírodovědy), mythu uctívání přírody, mythu sportu, konsumu atp. Dotýká se i problematiky New Age, fundamentalismu, sekt atp. Hodně pozornosti věnuje současným politickým mythům - zvláště mythu politické levice a pravice.

Základní pojetí psychologické charakteristiky člověka u Bischofa je výrazně ovlivněno německou Gestaltpsychologií. Je možno je sledovat v odlišení figury a pozadí (prostředí, media) jak ve starých, tak v novodobých mythech. Figurální prvek vidí Bischof v důrazu na rozhodující se subjekt, v cílesměrném směřování (zaměření motivačních snah na zcela určitý cíl - viz výrok "já chci toto"), jasně ohraničené pojetí členitosti fenomenálního světa a sebereflexi. Tam, kde jde o individuálního člověka, hovoří Bischof o e-typu osobnosti. Tuto charakteristiku pak nachází i u soudobých mythů levice. Naproti tomu u mythu pravice vidí tzv. n-typ osobnosti. V individuální podobě jde o rozvinutí sebereflexe (já jsem), o hloubání nad sebou samým, mlhavé až mystické pojetí individuálního světa, hlubší vidění vztahů a provázanosti světa.

Rozborem mythů dochází k závěru, že u všech národů je možno nalézti mythy, které se vztahují k existenci určité představy Boha (často dokonce monotheistické), podobně jako mythy s tematikou ráje, potopy atp. Z hlediska svého pojetí e- a n-typu osobnosti pojednává Bischof i o charakteristikách biblického pojetí Elohim (s. 759). Hodně pozornosti věnuje fundamentalistům a negativní teologii, která o Bohu hovoří obdobně jako Kant mluví o Ding an sich.

Filozofické kritice svého pojetí klade Bischof do cesty řadu překážek. Sám se příliš nezabývá kritikou opačných přístupů, ale věnuje značnou pozornost empirickým (experimentálním) dokladům pravdivosti svého pojetí. Tyto empirické práce, jichž je často spoluautorem či podněcovatelem, uvádí v knize dost podrobně. Příkladem mohou být studie k pojetí mythů odloučení - např. dětí od rodičů (matky) ve druhé fázi ontogenetického vývoje. Ty jsou porovnávány s mythy separace, které se vyskytují v různých částech světa. Jiným příkladem může být empirický výzkum témat denního snění u dospívajících chlapců a děvčat, kterou Bischof uvádí v pasáži o věku dospívajících (trickters). Bischof uvádí hlasy řady filozofů, kteří zdůrazňovali, že máme mythy brát vážně. Příklonem k poznatkům evoluční biologie a psychologie ontogeneze ukazuje, proč by tak tomu mělo být.

Jaro Křivohlavý

Prof. Jaro Křivohlavý
Nad Cementárnou 18
Praha - 4, Podolí
147 00
 
telefon: +420/2/61213863  
e-mail: j.krivohlavy@volny.cz
email