Max Kašparů: Do výšky volím pád.

Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří, 2003

Psychologická tématika se objevuje v knižní podobě v přerůzných formách. Některé knihy jsou věnovány zcela specifickým psychologickým pojetím. Jiné zcela konkrétní tématice v praxi žitého života. Existují však i jiné formy sdělení psychologicky důležitých poznatků.

V psychologii se v současné době hovoří o třech cestách vedoucích ke studiu a poznávání osobnosti. Jedna z nich jde výrazně empiricky a odborně měřením relativně trvalých osobnostních rysů (viz např. tzv Big five - základních pět rysů osobnosti). Druhá cesta jde studiem cílů daného člověka - oč mu v životě jde a oč mu jde především. Třetí cesta je ve vědecké psychologii relativně nová. Hovoří se o tzv. narativní formě poznávání osobnosti. Na to, o jakého člověka jde, se podle tohoto přístupu usuzuje podle toho, co a jak říká tam, kde se pokouší vyprávět svůj životní příběh.

Kniha psychiatra Maxe Kašparů je příkladem narativního postupu. Autor zde nevypráví svůj životní příběh sám, ale s pomocí Jana Paulase, který mu klade otázky. Těch klade značné množství (kniha má 281 stran) a klade je velice umně. Díky tomu si čtenář může učinit obrázek o tom, kdo je Max Kašparů.

Proč by nás měl zajímat? Někdo by mohl říci, že důvodem je to, že jde o člověka - našeho současníka (letos mu je 54 let), který úspěšně absolvoval čtyři vysoké školy (a z toho dvakrát různé lékařké fakulty). Někdo jiný by mohl uvést, že jde o člověka, který má dvě profese a v obou je současně činný: je praktickým psychiatrem a zároveň katolickým duchovním - jáhnem. Jiný důraz by mohl podtrhnout, že jde o člověka, který publikoval řadu knih, které se těší mimořádné pozornosti čtenářů a jsou např. vydávány souborně i v angličtině. Psycholog by se radoval z toho, že jde o autora, který má cit pro vztahy mezi tím, co je v duševním životě člověka i v jeho životě duchovním, jaké jsou vztahy mezi duševním a duchovním životem člověka a co je tam v mezích normálu a co tyto hranice přesahuje. Kriticky orientovaný čtenář by mohl vyjádřit radost nad tím, že jde o spoluubratra, který se dívá na věci obou jím praktikovaných oborů výrazně kriticky - a myslí to dobře. V neposlední řadě by bylo možno uvést jako důvod proč číst danou knihu její situační humor.

Psychoterapeuté, kteří se setkávají s duchovní dimenzí svých klientů, mohou v knize najíti velice taktně podaný vhled do problematiky duchovního života člověka. Může jím to být i vodítkem v ujasnění si toho, co jest v životě člověka doménou psychologie a psychoterapie a co jest oblastí pastorální, tj. duchovní péče. Obdobně to však platí i pro profesionály v druhé oblasti.

Řečeno jednou větou: Krásná kniha, umožňující setkání s krásným člověkem, uvádějící nás do zahrady , v níž ne vedle sebe, ale spolu rostou témata duchovní problematiky i psychologické dimenze naší existence.

Jaro Křivohlavý