Recenze knihy

Soeren Kiergegaard: Má literární činnost.

Překlad: Marie Mikulová-Thulstrupová.

Centrum pro studium demokracie a kultury-

CDK, Brno, 2003.

V souborném vydávání překladů Kiergegaardova celoživotního díla se nám v r. 2003 dostává do rukou -díky nakladatelství CDK- závěrečný svazek jeho spisů. V rozsahu 169 stran je jednak Kiergegaardova hlavní reflexe vlastní práce (Hledisko mé spisovatelské činnosti), jednak čtyři další drobné stati s obdobnou tématikou: Dobový trend v dánské literatuře, Rozdíl mezi géniem a apoštolem, Jedinec a Má spisovatelská činnost. Celý svazek je doplněn zasvěceným pohledem překladatelky - paní Marie Mikulové-Thulstrupové - na Kiergegaardovu literární činnost.

Daleko zřetelněji, nežli z Kiergegaardových tématických spisů, je v tomto svazku reflexí nad vlastním posláním spisovatele možno nahlédnout do vlastního nitra autora. Stále zřetelněji se nám tento spis ukazuje Kiergegaarda jako hlasatele osobně prožívaného a vyznávajícího křesťanství a zároveň i kritika masového (formálního) křesťanství, které ztratilo kontakt s vlastním duchovním jádrem Kristovy zvěsti. Autor se zde jeví jako člověk, který je osobně odpovědný za zvěst, kterou bible vyposlechl, a kterou vzal vážně. Právě proto má Kiergegaard co říci i nám a chce, ba i má být slyšen i dnes.

Na jedné straně čteme až se zatajeným dechem jeho kritiku formálního křesťanstva jako smyslového klamu. Na druhé straně pak bytostný důraz na individuální přístup k víře a osobní odpovědnost za vše, co z toho vyplývá. Autor se zde zpovídá nejen ze své víry, ale i ze svého přístupu ke psaní. Nesnaží se nejprve něco lidem kázat, ale jít za člověkem a hledat ho tam, kde je. Je to naslouchání, ne mluvení, co je - podle autora - prvním krokem zvěstování evangelia. Teprve tam, kde se podaří navázat s druhým člověkem kontakt, je možno se pokusit přimět ho k pozornosti k tomu, na co ho - podle Kristova příkazu - upozornit máme. Kiergegaard zde vyznává, že toto byl i jeho celoživotní přístup k psaní. A bral ho vážně. Nepovažoval sebe za nic víc, nežli hlásnou troubu slyšené radostné zvěsti.

V době, kdy se dnes stále více laškuje se všelijak tajemnou (mystickou) spiritualitou, zde čteme slova živého náboženství - jak autor nazývá žité křesťanství. Sám sebe přitom nazývá špionem ve vyšších službách. A o své spisovatelské činnosti říká: Celá má spisovatelská činnost jedná o tom, jak se stát křesťanem v křesťanství. Vyznává přitom, že takovéto rozhodnutí s sebou přináší utrpení (martyrium). Bohatě je popisuje v první části knihy. Vzdor tomuto utrpení spisovatele by nám neměla uniknout jeho vnitřní radost. Tu vyjádřil např. v knize Nácvik křesťanství (o které jsme zde pojednali již před rokem), Skutky lásky (i o té zde již byla řeč), Vzdělavatelných řečech a v knize Bázeň a chvění.

Když Soeren Kiergegaard ukončil svůj krátký život (v . 1855 ve 42 letech), vystrojila mu církev, kterou tak kritizoval, okázalý pohřeb. Když přišel s důrazem na subjektivní stránku křesťanské víry a důležitost osobního rozhodnutí pro žité křesťanství (dnes bychom řekli intrinsické křesťanství), vzali ho za slovo ateističtí existencialisté a učinili ho zakladatelem existencialismu. Kiergegaard hovoří i dnes do našich problémů a do našeho rozhodování - i když je jeho řeč někdy těžší, nežli řeč televizních hlasatelů a článků politiků. Jak odpovíme na ní?

Vezmeme-li vydání knihy jako hold českého nakladatelství člověku, který měl a má lidstvu co říci, pak nesmíme zapomenout na překladatelku jeho celoživotního díla - na paní Marii Mikulovou-Thulstrupovou. Ta vystudovala teologii v Praze, provdala se do Dánska a z Kodaně nám posílá daň či splátku za to, čeho se jí u nás dostalo. Práce s překladem tak svérázného spisovatele, jakým Kiergegaard bezesporu byl, není snadná. Překlad, který se nám dnes dostává do rukou, ukazuje, jak výtečně tento úkol zvládla.

Jaro Křivohlavý

Prof. Jaro Křivohlavý
Nad Cementárnou 18
Praha - 4, Podolí
147 00
 
telefon: +420/2/61213863  
e-mail: j.krivohlavy@volny.cz
email