Kováč, D. (Ed.) (2002). Psychologické sondy do spirituálno-religióznej sféry života.

Ústav experimentálnej psychológie SAV, Bratislava.

Slavnostní sborník k uctění 70. narozenin kolegy docenta PhDr. Michala Strížence, Dr. Sc. - tak je možno charakterizovat publikaci, která je zde předmětem recenze. Jde o sborník prací, které byly předneseny v Bratislavě v Ústavu experimentálnej psychologie SAV dne 26. 9. 2002. Sborník velkého formátu o rozsahu 128 stran - ke cti (ad honorem" ) jubilanta - je díkem za jeho dosavadní celoživotní dílo - od r. 1954 dodnes ve stejném ústavu - včetně jeho vedení tohoto ústavu v r. 1991 - 1999. Viděno v číslech: Oslavenec publikoval 7 monografií, 122 odborných článků, účastnil se 9 mezinárodních konferencí atp. Editor zařadil do sborníku i rozšířené encyklopedické heslo o jubilantovi - a tam je toho o něm podstatně více.

Nad životem oslavence se zamýšlí ve svém příspěvku D. Kováč - jeho předchůdce na místě ředitele Ústavu experimentální psychologie SAV v Bratislavě. Svůj příspěvek nadepsal Od Pavlova k Pavlovi". Tím prvním Pavlem je Ivan Petrovič Pavlov, jemuž věnoval oslavenec velkou pozornost v době, kdy v ústavu začínal. Jeho první prací byl výzkum mrkacích očních pohybů. Tím druhým Pavlem je biblický Pavel (původně Šavel). Ten je znám právě svým hlubokým ponorem do náboženské problematiky a výraznou konverzí ke křesťanství i následujícím bohatým evangelizačním působením v ranné církvi. Takovýto příklon je možno sledovat též ve vrcholící fázi života oslavence. D. Kováč charakterizuje M.Strížence jako kultivovanou osobnost" a doslova se sklání se před jeho odpovědností a spolehlivostí.

Celkem 16 příspěvků v tomto sborníku je napsáno jeho přáteli, kolegy a kolegyněmi a jeho žáky (doktoranty). Michal Stríženec sám zde má též vlastní příspěvek. Ten podává dosti vyčerpávající přehled o tom, co bylo na Slovensku doposud publikováno v oblasti psychologie náboženství. Zároveň zasvěceně pojednává o současných trendech této psychologické disciplíny v zahraničí.

Pozoruhodný je příspěvek současného ředitele Ústavu experimentální psychologie SAV v Bratislavě - I. Ruisela. Jde v něm o zamyšlení nad dvěma blízkými jevy - spiritualitou a moudrostí. Autor odlišuje moudrost od inteligence a ideí spojených s inteligenčním kvocientem. Pokouší se vystihnout, co se moudrostí myslelo v pracích našich otců a dochází k závěru, který naznačuje nejen obsahovou blízkost, ale dokonce určité překrývání významu těchto dvou pojmů. E Klčovanská se zaměřila na problematiku hodnot v psychologickém pohledu. Pozoruhodné je zde uvedené čtvrnáctero" významu hodnot v současném existenciálním a kognitivním směru studia ( 16). P. Halama se zaměřil na problematiku konverze (obrácení, metanoia). Zabývá se zvláště prokřesťanskou konverzí, kterou chápe jako globální změnu smyslu života. Pozornost věnuje jejímu ústřednímu momentu - zvládání vyhrocené životní situace. Sleduje - ve shodě s pojetím Parka a Folkmannové - napětí mezi situačním a celkovým smyslem života a možnostmi jeho řešení. Konverze se podle jeho mínění stává jednou z možností (alternativ) změny smyslu života. J.Halamová a E.Naništová si položily otázku: Jak si členové křesťanských komunit představují ideální společenství?" Dotazem u 116 respodentů a jejich kvalitativním rozborem vydedukovaly tři tendence. Opomeneme-li výroky o nemožnosti konkrétně definovat ideál, je možno sledovat jednak zaměření navenek, jednak dovnitř společenství. Autorky uzavírají svou studii konstatováním, že respodenti charakterizovali ideální křesťanské společenství uváděním těch kvalit života, které přesahují (transcendují) základní potřeby členů a mají axiologický a etický rozměr s přesahem ve prospěch druhých lidí (např. prosociálnost, akceptace druhých, otevřenost k druhým lidem atp.).

S. Hvozdík z Prešova se soustavně zaměřuje na poznávání hlubší sféry náboženských a spirituálních pojmů. V případě příspěvku do tohoto sborníku šlo o pojem modlitba". K poznání jeho konotativní stránky využil Wilsonovy adaptace tzv. Sokratovského dialogu a existenciální škály Laengleho, Orglerové a Kundiho. Zaměřil se na adolescenty. Při vyhodnocování výsledků této empirické práce došel k závěru, že modlitba v církevní škole se ukazuje být důležitým a akceptovaným pojmem při vytváření náhledu na problémy a hraniční situace. Má vliv na uchovávání a prožívání hodnot sama sebe v hraniční situaci a souvisí s otázkami sebepoznávání, které je možno považovat za noodynamické." Její hodnota pomáhá adolescentům v rozhodování a vyniká zvláště v porovnávání toho, co má být" a je".

M. Košč podává v tomto sborníku přehled toho, co se dosud na Slovensku dělalo a udělalo na poli pastorální psychologie - a není toho málo. L. Košč odlišuje psychologii náboženství a zvláště pak křesťanství od křesťanské psychologie. Snaží se naznačit, co by bylo možno považovat za náplň tohoto oboru, o který mají zájem zvláště institucionalizované křesťanské církve.

Ve sborníku je několik specifických témat: M. Juhasová se pokusila zjistit jaký je obraz Boha u depresivních pacientů. J. Kunová věnovala pozornost problematice zvládání (coping) u adolescentů, u nichž byl zjištěn výraznější vztah k Bohu. J. Oravcová se též věnovala tematice zvládání v souvislosti se vztahem adolescentů k náboženství. Sledovala jejich preferované strategie zvládání. Ten rozdělila do tří skupin podle jeho intenzity. Využila klasického dotazníku zvládání životních těžkostí, který umožňuje identifikovat celkem 8 smysluplně odlišných zvládacích strategií. Výsledky dosti přesvědčivě ukázaly, kterým strategiím zvládání dávají přednost adolescenti s výrazným pro- a protináboženským postojovým zaměřením. E. Olachová se zaměřila na adolescentky křesťanského vyznání a jejich religiozitu, L. Adamovová s J. Kordačovou sledovaly vztah mezi iracionalitou a fundamentalismem.

J.Křivohlavý se v úvodním příspěvku zaměřil na problematiku odpouštění v pohledu vědy a víry. Podal přehled toho, kde (v životě i ve filozofii a psychologii) je možno se s odpouštěním setkat, a naznačil problémy, které je v takových případech třeba řešit. Pokusil se ukázat na hlavní body různých soudobých definic odpouštění a soustředil se na psychologický rozbor odpouštění a smiřování v mezilidských vztazích. Podal model procesu odpouštění i smiřování a vytýčil hlavní problémy v současnosti prudce se rozvíjejícího psychologického studia odpouštění.

Kladem je, že Ústav experimentální psychologie SAV uspořádal konferenci ad honorem M. Strížence - že toto jubileum svého bývalého ředitele nepřešel mlčením. Kladem je, že sborník ukázal, co se v oblasti jubilantem soustavně studované děje a co v ní dělají jeho přátelé, kolegové a žáci i žákyně. A právě to poslední je třeba podtrhnout. Protože jde o tematickou oblast v České republice relativně opomíjenou, je nám tento sborník o to vzácnější. Otevírá okna do problematiky důležité pro životní orientaci všech psychologů.

Jaro Křivohlavý