C.S. Lewis: Velký rozvod nebe a pekla.

Návrat domů, Praha, 2003.

Patří-li někdo mezi klasiky křesťanských laiků dvacátého století, pak je to bezesporu C.S. Lewis. Univerzitní profesor oxfordské univerzity a vzdor tomu spisovatel, jehož knížkám dobře rozumí i děti. Příkladem mohou být jeho knihy Narnie.....

Nakladatelství Návrat domů patří dík za to, že máme již všechny jeho nejdůležitější knihy v dobrém českém překladu k dispozici. Platí to zvláště o knize nazvané K jádru křesťanství - o podstatných věcech křesťanské víry - a Rady zkušeného ďábla - o nešvarech křesťanského života. Platí to i o právě recenzované knize Velký rozvod nebe a pekla.

V křesťanské literatuře máme několik krásných knih typu utopistických cestopisů. Příkladem může být kniha Johna Bunyana Cesta poutníka nebo Jana Amose Komenského Labyrint světa a ráj srdce. K tomuto druhu cestopisů křesťanské víry lze přiřadit i recenzovanou knihu C.S. Lewise Velký rozvod. Kniha malá rozsahem (celkem 93 stran) i formátem (vejde se do kapsy). Malá - jako perla či diamant.

Oč jde? Jde o cestu ve snu - jak se dozvídáme až v poslední kapitole. Odkud a kam? Z pekla do nebe - i když peklo je zde vylíčeno jako šedé velkoměsto v sychravé podzimní mlze. Jak se cestuje? Autobusem. Dojede se do cíle? Nedojede. Vše se odehrává na polovině cesty, kde je ještě možno se rozhodnout. O tomto rozhodnutí se zde hovoří jako o rozvodu- rozchodu s jednou ze dvou možností volby. Na jednu stranu vede zde cesta do vrchu - tam, kde brzo vyjde slunce. Na cestu do kopce je třeba vykročit. Na druhou stranu dolu do pekla jede autobus, který je stále připraven. V dohledu je velkoměsto tonoucí v šeru mlhy. Jde tedy o očistec? Nejde. Autor sám nazývá tuto snovou mezistanici vlastním termínem - refrigerium - místo odpočinku na cestě životem (podle Prudentia a Jeremy Taylora).

Oč autorovi jde? Nejvýrazněji to říká v deváté kapitole. Jde mu o to ukázat, co vše ovlivňuje lidi v jejich rozhodování - zda vykročit do vrchu k naději vycházejícího slunce nebo dolu do tmy a beznaděje. Toto rozhodování demonstruje autor sérií životních příběhů - postav zatížených určitou představou, ideou, snahou či vazbou na někoho jiného. V řadě případů jde o dvojice lidí, mezi nimiž existují určité vazby a konflikty. Ty jim ztěžují rozhodování a v řadě případů je vedou k volbě cesty zpět - autobusem do beznaděje.

V knize se setkáváme s řadou pozoruhodných myšlenek autora. Připomeňme si některé z nich: Peklo, to je stav mysli (50).Jet někam plný naděje je lepší než být v cíli (32). Náznak věčnosti: zcela zralé dobro i zcela zralé zlo jde do minulosti a má zpětnou platnost... Nebe, když se člověk stane jeho občanem, proniká i do minulosti a mění tu chvíli agónie ve slávu....Prokletí hříchu proniká zpět do minulosti a nakazí i tu radost, kterou snad hřích přinesl....Minulost se mění tím, že odpuštěné hříchy přináší do života náznak Nebe. (49).

Démoni pocházejí z padlých archandělů. (70). Je jenom jedno dobro, a to je Bůh. Všechno ostatní je dobré, když to hledí k němu, a špatné, když se to od něj odvrací.

Jaro Křivohlavý