Dirk Drewelow (Hrsgb.) (2000). Sinnlehre gegen Sinnleere.

Německé ministerstvo vzdělávání, vědu a kulturu - Ministerium fuer Bildung, Wissenschaft und Kultur- uspořádalo v součinnosti s Max-Samuel Haus a Univerzitou v Rostoku v r. 1999 kolokvium u příležitosti 75. Narozenin Dr. Dr. H. c. Yaakova Zura věnované učení Viktora E. Frankla. K tomuto kolokviu pozvalo řadu odborníků, kteří se v současné době zabývají životem a prací Viktora E. Frankla. O tom, co tam bylo předneseno a co tam bylo v diskusích řečeno a řešeno, pojednává recenzovaný sborník, o n+ěmž zde přinášíme zprávu.

I když osobností, která byla centrem pozornosti v průběhu celého symposia, byl profesor Yaakow Zur - čestný občan města Rostoku a čestný doktor filozofie - přece jen podle jeho přání nebyl to on a jeho dílo, co tvořilo jádro celého setkání. Krátce po smrti profesora Viktora E. Frankla ( v r. 1997) byla pozornost soustředěna na jeho dílo a na význam Franklova díla pro pedagogiku, psychologii a filozofii.

O hlavní úvodní referát o životě a díle Viktora E. Frankla byl požádán PhDr. Otto Zsok z Mnichova. Ten přednesl dva referáty. Jeden byl přehledem celoživotního běhu a díla Viktora E. Frankla. Druhý referát byl zaměřen speciálně na logoterapii a existenciální analyzu - jak se jevila v díle V.E. Frankla a jak byla dále rozvíjena až do současné podoby. Jaro Křivohlavý byl požádán o referát o vertikální dimenzi Franklova díla - o jeho pojetí transcendence, duchovního života, podvědomého pojetí Boha a o jeho pojetí nadějné životní triády: o lásce, umění a svědomí. Heinz Gall, předseda Logoterapeuticko-existenciální společnosti v Greifswaldě hovořil o metodických otázkách logoterapeuticko-existenciální psychoterapie - o paradoxní intenci a dereflexi. Ve druhé části symposia pohovořil Otto Szok o sebevýchově v pojetí Franklovy existenciální analýzy a o zrání osobnosti v tomto pojetí (o tvorbě vnitřního prostoru a smysluplného pojetí života). Iris Hona Lieber z Argentiny podala přehled Franklova učení o hodnotách a jejich vlivu na jednání lidí a o konkrétní podobě hledání smyslu jak v detailních úkolech, tak i v celém životě člověka. V poměrně široké pódiové diskusi, kterou řídil Heiner Hastedt z filozofické fakulty a katedry filozofie rostocké univerzity, vystoupili: Profesor Nieke, vedoucí katedry pedagogiky a pedagogické psychologie na univerzitě v Rostoku, profesor Kern z teologické fakulty rostocké univerzity, paní profesorka Iris Hona Lieber z Buenos Aires a Jaro Křivohlavý z Prahy. Podrobný zápis o této podiové diskusi na téma Výchova mladých lidí k smysluplnému životu a přijímání nadějných hodnot je ve sborníku uveden téměř v doslovném znění.

Yakow Zur zakončil symposium svou přednáškou o významu Viktora E. Frankla pro pedagogiku. Věnoval v něm pozornost potřebám usměrnění výchovy k otázkám positivní smysluplnosti života.

Recenzovaný sborník podává dosti věrný obraz toho, co se v Rostoku na symposiu odehrálo. Nemohl však vystihnout mimořádný zájem jak profesorů, tak i studentů rostocké univerzity o dané téma probírané v největší aule této univerzity, ani ticho, které se v aule rozhostilo, když se hovořilo o tom, čím Viktor E. Frankl v životě procházel, případně když se hovořilo o otázkách svědomí, transcendence a nevědomém pojetí Boha. Nemohl vystihnout ani duchovní atmosféru symposia, kterou bylo možno cítit jak na půdě university, tak v areálu střediska židovské kultury v Rostocku - v tzv. Max-Samuel-Hous.

Z bohatého programu sborníku upozorněme zde jen na některé momenty: Ukazuje se, že relativně nejprůraznější knihou Viktora E. Frankla ve světovém měřítku je kniha v německém originálu nazvaná Trotzdem ja zum Leben sagen. Jde zřejmě nejen o ideovou náplň, ale i o to, že životem je prokazováno to, co je v knize v teorii naznačeno jako nosné. To, čím Frankl dodnes lidi na celém světě oslovuje, je zřejmě nejen jeho důraz na smysluplnost každého našeho jednání, ale - a to zvláště - smysluplnost celého našeho života. Ne našeho ptaní Jaký smysl či cíl mi můj život přináší či dává, ale to, Jaký smysl já svému životu za daných životních podmínek dám.

Druhým, v poslední době stále více zdůrazňovaným momentem v učení Viktora E. Frankla je jeho pojetí transcendence, nevědomého pojetí Boha a svědomí. Není náhodou, že knihu nazvanou Nevědomý Bůh, kterou napsal Frankl v r. 1948 - ještě dříve, nežli se v r. 1949 habilitoval prací nazvanou Lékařská péče o duši - podal Frankl jako doktorskou práci na filozofické fakultě vídeňské univerzity, kde mu po jejím obhájení byl udělen doktorát filozofie. V další fázi Franklova života k otázce duchovní dimenze osobnosti přistoupily i otázky nevědomé religiozity, nadřazeného (trancendentálního) smyslu (Ueber-sinn), otázky svědomí - etického smyslového orgánu či hlasu transcendence nebo smyslového orgánu smysluplnosti, sebepojetí a sebeporozumění člověka, jeho svobody a Franklovo neobvyklé pojetí lásky a umění.

Málokdy se stane, že by někdo v 16 letech napsal pojednání, které obsahuje nejdůležitější rysy celoživotní práce - jak tomu bylo u Viktora E. Frankla. Podrobný rozbor této práce psané v r. 1921 ukazuje, že obrácení otázky o smyslu života, důraz na smysluplnost života a pojetí transcendence byly vyjádřeny V.E. Franklem již v jeho raném mládí. Nešlo však jen o teorii. Jeho praktická sociální angažovanost na pomoc nezaměstnaným, depresivním a lidem uvažujícím o sebevraždě i redigování časopisu těmto lidem určeného ukazují, o jak silnou motivaci zde šlo.

Třetím momentem, který vystupuje stále více na povrch je Franklův důraz na pozitivní hodnoty a životní odpovědnost. Jeho věta: Býti člověkem znamená být odpovědným nabývá i dnes na významu. I jeho otazníky typu Komu být odpovědný? a Za co být odpovědný?. Neméně často se v současné době objevuje Franklova diagnóza noogenní neurozy - ztráta smyslu života, nesmyslnost existence.

Pozornost byla věnována Franklovu pojetí anticipace - předjímání. Celé pojetí naznačuje Franklovo zaměření na prevenci - při vší jeho úctě k otázkám terapie (logoterapie). Šlo mu o to jak se v životě orientovat, aby to, co budeme dělat, bylo smysluplné. Pozoruhodné je, že Frankl důsledně používá německého termínu Handlung a handeln (viz anglický termín activity - jednání člověka až intentional activity (záměrná činnost člověka) a ne termínu Benehmen (anglicky: Behavior - chování). Jako by tím předjímal současný stav, kdy se termínu Benehmen (behavior) používá stále více jen tam, kde se jedná o chování zvířat.

Pozoruhodné je i Franklovo odlišení cíle psychoterapie (duševní blaho) a pastorální (duchovní) péče (duchovní blaho). I zde se Frankl blíží tomu, co je dnes předmětem rozhovoru mezi psychoterapeuty a duchovními (pastorálními) poradci. Nešlo jen o terminologické upřesnění. Ve Franklově pojetí svědomí jednak jako ukazatele cesty života (Wegweiser), jednak jako hodnotitele toho, co děláme a oč se snažíme.

V oblasti psychologie osobnosti je Franklovo odlišení dvou pojetí stále aktuální: pojetí mít určitou osobnost - jak se to často projevuje i v psychologických pojednáních o osobnosti - a být osobností - ve smyslu být někým (hodnotným, neopakovatelným svým vlastním atp.).

V neposlední řadě se znovu a znovu objevuje Franklem naznačená potřeba odlišení dvou druhů lásky: mé lásky, která - obrazně řečeno - hledá, čím by druhý člověk mohl přispět k mému vlastnímu blahu, a lásky, která hledá, co by dobrého mohla druhému udělat, aby se ten stal zralejším (moudřejším, lepším, plnějším atp.) člověkem. Zdá se, že Franklovo pojetí intuice při umělecké činnosti, vlivu duchovního podvědomí na tvořivou činnost umělců stále ještě čeká na ty, kteří by je hlouběji rozpracovali.

Závěr: Symposium o životě a díle Viktora E. Frankla bylo důstojným zamyšlením nad celoživotním působením tohoto velkého člověka celého dvacátého století a pozoruhodného humanisty, psychologa, filozofa, psychiatra atp. Sborník, který vydala Univerzita v Rostoku je přiměřeně důstojným dokumentem o tom, jak Franklovo dílo je aktuální a stále cenné.