Snyder, C.R. (2000). Handbook of Hope.

Academic Press. New York.

Naděje je staronovým tématem. Není života bez naděje tvrdí naše přísloví a dodává, že naděje je to poslední, co umírá. Vzdor tomu v posledních sto letech historie psychologie o naději toho nebylo mnoho slyšet - i když psychologové žili v naději, že jejich empirická vědecká a aplikační práce je smysluplná. V posledních patnácti letech se něco změnilo. Humanisticky orientovaná psychologie neustále upozorňovala na jev typu naděje. Kliničtí psychologové dík své praxi nemohli naději a její roli v životě přehlédnout. Objevilo se několik různých pojetí naděje. Jedno z nich se dostalo do popředí dík tomu, že přinášelo nosnou teorii naděje a zároveň bylo prověřováno a potvrzováno řadou výzkumů experimentálně pracujících psychologů.

Zvrat přinesla kniha C.R. Snydera Psychology of Hope. You can get there from here. (Free Press, New York, 1994). Ta dala podnět k řadě výzkumů, při nichž bylo použito Snyderova teoretického pojetí naděje. Snyder se nejprve zabýval otázkami selhání výkonu a psychologickými způsoby vyrovnávání se s chybami, kterých se dopouštíme. Všiml si však, že jeho pokusné osoby se snaží po chybě nejen omluvit a vymluvit se, případně vše potlačit, ale i hledat jak situaci napravit. Hovořil o tom se studenty i se svými staršími kolegy (např. a Fritz Heiderem, Karl Menningerem atp.) a došel k závěru, že jde o jev, kterému se vyplatí věnovat více pozornosti. Tak se zrodila Snyderova teorie naděje.

Pojetí naděje, tak jak se s ním setkáváme u Snydera, je možno zařadit do souboru témat humanistické psychologie. Snyder k tomuto jevu přistupuje fenomenologicky a plně respektuje účelovou a teleologickou, tj. k cíli zaměřenou charakteristiku naděje. Ta je jádrem věci. Tak se v jeho modelu objevuje trojice základních sloupů naděje: na prvém místě cíl (goal), tj. to, oč danému člověku jde. Na druhém místě to je snaha (agency) - energizující motivační síla, kterou tento zvolený cíl působí na daného člověka. Třetím momentem je cesta (pathway thinking) - uvažování o tom, jakým způsobem se dostat z daného místa k vytčenému cíli. Mimořádná pozornost je přitom věnována situacím, kdy se na cestě k vytčenému cíli danému člověku postaví do cesty určitá překážka, která mu znemožňuje cíle dosáhnout. Snydera zajímá tvořivá aktivita daného člověka za této situace - hledání alternativních cest a substituce jednoho cíle druhým.

Kniha, která je předmětem této recenze o rozsahu 440 stran je přehledem výsledků výzkumu, který byl v posledních patnácti letech proveden, kde nosným pojetím byla Snyderova teorie naděje. Tato teorie je autorem vyložena v úvodní kapitole. Není jedinou teoretickou kapitolou. Ty tam jsou ještě tři další, ale nejobsažnější je aplikační oblast - v 17 dalších kapitolách podaný přehled výzkumů, které byly provedeny řadou různých psychologů při použití Snyderovy teorie a k ní příslušných metod. Vyplývá z toho mimo jiné i záměr editora: ukázat psychologům, kteří pracují v přerůzných oblastech a na různých tématech, že teorie naděje má i pro ně svůj význam a že naděje je něčím, s čím se setkáváme snad všade, kde se jedná o lidské jednání. Mistrovským dílem jsou např. kapitoly, které se týkají studia role naděje tam, kde se setkáváme s úzkostností (hope and anxiety) nebo tam, kde jde o zvládání depresí (hope and depression).

Oč jde, to je možno naznačit tématy jednotlivých kapitol aplikace teorie naděje. Dvěma oblastem vývojové psychologie je věnována mimořádná pozornost - dětem a starým lidem. K nejzávažnějším kapitolám aplikace teorie naděje však v recenzované knize patří bezesporu otázky zvládání rakoviny, AIDS, zvládání zdravotních postižení (handikapu) a přežití traumatu. V některých aplikačních oblastech psychologie byla v posledních letech věnována mimořádná pozornost naději - psychologii tělesných cvičení a sportu a problematice přijmu jídla (eating disorder).

Těm, které zajímá to, jak se rodí naděje a jak naděje slábne a odchází, jsou věnovány dvě úvodní kapitoly (Genesis: The Birth and Growth of Hope a The Demise of Hope: On Losing Positive Thinking). Tomu, co dělat, aby naše naděje zesílila, je věnována samostatná kapitola - obrazně nazvaná Helping Clients Build a Hope House.

Samostatnou částí recenzované knihy jsou kapitoly věnované otázkám psychoterapie. Úvodní kapitola této části nazvaná Naděje jako společný faktor všech druhů psychoterapie se zabývá jevem, který nutí psychoterapeuty všeho druhu k zamyšlení - zjištění relativně stejně efektivního výsledku při použití přerůzných terapeutických přístupů (tzv. Dodo efekt). Autoři se snaží ukázat, že tím, co stojí v pozadí pozitivního efektu psychoterapie je naděje. Čteme zde např. že cíle jsou přítomné ve všech druzích psychoterapie (s. 92). Konkrétně to čtyři autoři ukazují v dalších kapitolách věnovaných čtyřem psychoterapeutickým různým přístupům: kognitivně-behaviorální psychoterapii, psychoterapii zaměřené na řešení problému, krátkodobé psychoterapii zaměřené na řešení (problem solving) a rozřešení problému (solution focused) a na feministické psychoterapii. Autoři se tak snaží ukázat, že naděje není jen jedním aspektem různých psychoterapeutických přístupů, ale samým jádrem obecné psychoterapie.(s. 89).

Z toho, co bylo řečeno, by mohl vzniknout dojem, že naděje je otázkou jednotlivého člověka (individua). V závěrečné kapitole se editoři snaží ukázat, že tomu tak není. Problematika naděje má i svou sociální dimenzi. Na zrod naděje dítěte má mimořádný vliv jeho rodina - a poměry v ní. Obdobně je tomu ve škole. I ta se podepisuje na tom, jak silná bude naděje školáka, až povyroste. Svůj podíl na tom má i společnost (pojednává o tom community psychology). Svou odpovědnost za to, jak bude silná naděje občané nesou i politici. I to je naznačeno v závěru knihy.

Kniha čerpá převážně z amerických zdrojů a odvolává se na americké výzkumné práce. Jaká bude odezva a jaký bude postoj Evropanů? Je možno se domnívat, že v evropské kultuře je naděje zakotvena podstatně hlouběji, nežli se na první pohled domníváme. Mimo jiné i díky křesťanství, pro které byla a je naděje jednou ze tří hlavních ctností (víra, naděje a láska). Se zájmem o naději je možno se setkat již v díle zakladatele moderní empirické psychologie - Wilhelma Wundta a o jak v jeho pojetí vůle jako jednoho ze tří hlavních aspektů psychického dění (vedle vnímání a emocí), tak v jeho pojednáních o psychologii národů (Völkerpsychologie). Uvažování o účelu lidského jednání bylo jednou z domén německé předválečné psychologie. Tyto práce se zastavily a to nejen v důsledku války. Zdá se, že zde chyběla jednak nosná teorie, která by umožňovala operacionalizaci použitých pojetí a že neexistovaly metody, kterými by bylo možno měřit hlavní proměnné. Recenzovaná publikace přináší obojí a to nejen v teorii, ale i ve formě průkazů nosnosti tohoto pojetí naděje dík celé velké sérii experimentálních prací a příkladů aplikace. Dík za to.