Svatošová Marie: O naději s Marii Svatošovou.

Vydalo Karmelitánské nakladatelství v Kostelním Vydří v r. 2003.

Recenze vyšla v časopise Evangelický týdeník r. 89, č. 1., 7.ledna 2004,str. 3.

Naděje znamená přesvědčení, že nikdy není pozdě.

Tak zní první věta z 28. kapitolky knihy, která tuto naději přináší. Která kniha?

Je nadějné, když vedení nakladatelství požádá někoho, o kom se domnívá, že na to má, aby něco napsal k tematice, která je živá. Je možné, že se tak stane ne ve vhodný čas, ale v nevčas. Tak se stalo i tentokrát. Napište knížku o naději ve chvíli, kdy se cele věnujete umírajícím v hospicech a kdy vám právě někdo z nejbližších zemřel. Vzdor tomu může vzniknout kniha, která stojí za to. Nejen ji číst, ale mít ji u sebe pro strýčka příhodu - pro chvíle, kdy potřebujeme naději povzbudit (natankovat). Kapitolky jsou při tom krátké, takže nevyžadují moc času k přečtení - a přece každá povzbudí.

Recenzovaná knížka je vlastně knížečkou malého formátu (do kapsy - a to je dobré). Má celkem 40 dvoustránkových kapitolek (na 80 stránkách textu). Každá kapitolka má citát - z bible či jiného zdroje - např. Nejdále dojde, kdo úspěšně zápasil sám se sebou. Antoine de Sait-Exupéry, Citadela nebo Nemůžete přinutit hodiny, aby šly nazpátek. Můžete je však znovu natáhnout Bonnie Prudeen.

O naději píše zde žena - lékařka, která se cele upsala péči o umírající. Zcela konkrétně: v r. 1993 zakládá Sdružení pro podporu domácí péče a hospicového hnutí Ecce homo. V r. 1995 je první hospic na světě. První, ale ne poslední. Dalších 7 jich u nás následuje. O hospicové péči o umírající píše knihu Hospice a umění doprovázet. Té se prodalo již přes 340.000 výtisku - a to je u nás pro odbornou knihu skutečný rekord. Za svou práci dostává ve Španělské sále na Hradčanech cenu Ministerstva zdravotnictví České republiky. Je ji však možno zastihnout všade, kde jde o pomoc lidem v posledním úseku cesty života.

V knížečce o naději je možno se s autorkou setkat. Vane z ní nejen zájem o lidi v těžkých životních situacích, kteří naději potřebují jako soli, ale i naděje vzdor vší beznaději. Když dokončila skupina britských lékařů svou práci o pastorální péči o umírající, rozhodli se dát knize název Mud and stars - bláto a hvězdy. Proč? Vztahovalo se to k události, která nastala, když dva z nich šli po cestě a viděli louže. Jeden řekl bláto. Druhý v hladině louže viděl zrcadlit hvězdy. Toto zrcadlení hvězd v recenzované knize je znát.

Nejlepší způsob, jak někomu říci, jak dobrý je koláč. je dát mu kousek, aby ochutnal. Proto uvádíme i zde jednu kapitolku z této knihy na ochutnání.

Jaro Křivohlavý