Smysluplnost života

Motto: Hledání smysluplnosti života nám umožňuje býti skutečnými lidmi."

Potřeba smysluplnosti je člověku rozená. Lidé mají silnou touhu, potřebu chápat smysluplnost toho, co vidí, dělají, v co doufají, na čem staví svůj život. Když tuto smysluplnost ztrácejí, nemají to rádi, není jim dobře a dostávají se do deprese, stresu a distresu. Viz existenciální vakuum v pozadí tzv. noogenních neuróz. Když ztratí určité pojetí smysluplnosti, snaží se najít a vybudovat nové pojetí života. Obracejí se proto ke zdrojům smysluplnosti Ukazuje se, že když lidé považují svůj život za smysluplný, jsou šťastnější.

Oč jde? Vidět život ne z venku (externě), ale z nitra (interně) - subjektivně. Jde o vidění tzv. směřování života (transcendentního zaměření), tj. jaký kurs dává toto směřování různým hodnotám a tím i věcem a činnostem, s nimiž se lidé setkávají, jak hodnotí své krátkodobé cíle, svá jednání, své úspěchy a neúspěchy, jak docházejí k sebepojetí, sebehodnocení, odkud plyne jejich představa o tom, že jsou někdo.

V pozadí hledání smysluplnosti života je základní lidská potřeba chápat život jako smysluplný celek.

Kdo nemá jasno v otázce smysluplnosti života? Lidé nervózní, zoufalí, nešťastní...

Kdo ztrácí vidění smysluplnosti svého života? Desperáti pášící sebevraždy.

Proč hledáme smysluplnost života? Abychom měli důvod proč žít, co dělat a jak to či ono hodnotit.

Jak chápat smysluplnost života?

Vše, co se děje, může být viděno v přerůzných souvislostech - v různém kontextu. Kultura nabízí různé kontexty - různé vztažné rámce (frames of reference), směřování a idee (ideologie je soustava představ, názorů atp., vyjadřující potřeby, tužby, cíle, směřování, vztažné rámce). Člověk se rozhoduje a volí určitý rámec, kontext, cíl, směr, obraz.

Kultura dodává - nabízí (jako na trhu) různé idee, obrazy, normy, standardy atp. pro interpretaci a pro hodnocení toho, co se děje,. Člověk totiž nejen vnímá - vidí, co se děje, a zároveň si to i určitým způsobem vykládá (hledá smysl toho, co se děje) a hodnotí to. Přisouzení určitého smyslu tomu, co vnímáme, umožňuje nám to lépe hodnotit a počítat s tím - přesněji určit, co se bude dít dále a jak na to reagovat. Dává nám to možnost lépe řídit své emoce a tak snižovat nejistotu, úzkost, pocit viny atp. Pochopení smysluplnosti dění vnáší do života větší stabilitu

Potřeba někomu být blízko - někomu náležet (belonging) - vytvořit a udržovat sociální vztah - je hluboce zakořeněna v každém z nás, patří mezi priority (attachment - sociální připoutání). Realizuje se např. v manželství, v rodině, v přátelských a intimních vztazích. Zaměření života - jeho směřování na lásku dává životu určité charakteristické naplnění a věcem i činnostem specifickou hodnotu.

Tři základní kategorie lásky (podle Sternbergra, který odlišuje passionate od compassionate love):

A. Vášeň - passion (viz vášeň při zamilování fenyl-etyl-amid v krvi) je úzce vázána na fysiologický stav a přirozené biologické fungování. Jde o tělesnou a sexuální přitažlivost. Je prediktorem uspokojení a radosti.

B. Intimita - osobní blízkost. Ta je společným jmenovatelem všech forem lásky - od rodičovské po mileneckou a přátelskou. V prvé fázi lásky intimita se zvyšuje, pak však dosahuje relativně stálejší úrovně a pak se pomalu snižuje. Může zůstat na vysoké úrovni zvláště když daná dvojice lidi si sdílí zkušenosti, postoje, zážitky atp. Intimita dodává vztahu vyšší míru správnosti předpovídatelného jednání. Jak velkou hodnotu má intimita, to si uvědomujeme zvláště tehdy, když ji ztrácíme.

C. Oddanost - commitment. Ta je výsledkem záměrného, vědomého rozhodnutí dané osoby. Hraje roli v dlouhodobých vzájemných vztazích. Pomáhá vztahům vydržet a to zvláště v těžkých situacích.

Všechny tři druhy lásky mohou být v daném vztahu v různém poměru.

Lidé dnes očekávají, že manželství a rodina jim dají pocit naplnění života, výraz sebevyjádření a citové uspokojení.

Otázka dětí: očekává se, že utvrdí a posílí manželství, avšak někdy snižují štěstí manželů.

Práce - jako hodnota důležitá pro smysluplný život

Na práci je možno se dívat různě. Zde jde o hodnotu práce v kontextu smysluplnosti života - ne o fyzikální definici páce. Psychologové se dívají na práci jako na činnost, která je udržována v chodu ne okamžitou odměnou, ale určitou formou osobní - interní discipliny (ukázněnosti) za často výrazně externích posilujících momentů (incentiv). Tak se práce chápe jako ovládání vlastní vůle a řízení vlastní iniciativy ve službě externích pobídek a odměn. Při tom se uznává, že může existovat vedle toho i určitá forma radosti z práce, milování vlastní práce, a z toho pramenící uspokojení z práce. Obvykle se však přiznává, že práce není činností, která byla lidmi vynalezena proto, že chtěli vytvořit něco pro radost - jako např. hru. V práci jde v prvé řadě o dosahování určitých cílů (goals) a často chybí uspokojení potřeb sebenaplnění (fullfilment).

Tři druhy práce:

I. Práce jako zaměstnání - job

II. Práce jako příležitost k dosahování určité kariéry.

III. Práce jako osobní úkol - určitá forma vyššího povolání

-

Identita jako hodnota nad hodnoty

Jde o to být sám svůj - mít svou vlastní identitu (pečeť) - dělat si co já chci.

Identita je odpovědí na otázku kdo jsi ? Vztahuje se ke schopnostem, dovednostem, kompetencím, prioritám a hodnotám. Identita je výsledkem souhry dvou faktorů : přírody (přirozenosti - např. nadání) a kultury (kulturního zaměření - směřování)

Vztah k vlastnímu já se vyznačuje určitým souborem emocí - člověk se má rád a těší ho, když se může vidět takový, jakým by chtěl být viděn. Vše, co tento obraz podporuje dostává zvláštní cenu (plus bonus).

Co je pozitivní: ano, je správné být sám sebou - věrný sám sobě, kultivovat znalost sebe sama, rozpoznávat a vyjadřovat vlastní pocity, vyjadřovat vlastní pojetí a rozvíjet své talenty - svá nadání. Člověk si sám stanovuje směr svého života, vybírá si vzory.

Co ovlivňuje dnes identitu?

Self - já: je to entita s bohatými možnostmi a možností volby pojetí smyslu svého vlastního života.

Viz dnes růst zájmů o poznání sama sebe, o studium psychologie osobnosti, poznání toho kdo vlastně jsem? - viz zájem o studium sebeocenění - self-esteem. Lidé se snaží se více porozumět sami sobě - růst potřeby psychoterapie. Snaží se žít ve shodě se svými přirozenými tužbami - bez ohledu na druhé lidi. Snaží se nedělat, k čemu je to netáhne. Sami si stanovují povinnosti a práva. Spokojenost je A11.

Dnes se však ukazuje, že lidé jsou často přímo fascinováni tím, kým se sami sobě zdají - za koho se považují. - i když se druzí mohou ptát nač jsi vlastně tak namyšlený? Více zdůrazňují svá práva nežli své povinnosti. Člověk je fascinován sám sebou - obdivuje a zbošťuje sama sebe (Hašek je Bůh).

Hledání identity ukazuje růst hodnoty pověsti, osobního obrazu - péče o image vlastní osoby, fámy, celebrity (být někdo ve filmu, v masmediích, ve sportu, pop-muzice). A když ne sám bát někým, tak alespoň být fanouškem někoho či něčeho, co je lidmi vysoce hodnoceno.

Člověk jako pán: sám si stanoví, co je dobré (pro něho) a co je zlé (pro něho). Stanoví zákony morálky podle vlastní chuti - co cítí, že je správné. Hodnotné je mu to, co on si sám podle svého stanoví jako hodnotné. Sám si stanoví zákony a ospravedlňuje to či ono nebo to či ono odsuzuje (Hitler, Stalin).

Vzdor tomu existuje krize identity. Svědčí o tom růst počtu rozvodů, depresí, úzkostí i sebevražd. Vlastí já (Self) funguje jako nejvyšší hodnota. Mravnost se redukuje na stanovení toho, co mně dělá dobře - to je morální.

Proto se o současné kultuře na západě hovoří jako o kultuře narcisismu

(Christopher L a s c h,1978)

jako hodnota důležitá pro smysluplný život

Motto Náboženství dává podněty pro nacházení smysluplnosti života a pro účelnost našeho snažení. Proč ho lidé chtějí? Protože chtějí být šťastní. (S. Freud)

Co je štěstí?

1. Positivní a příjemný emocionální zážitek.

2. Klid a mír, bezpečí a nepřítomnost negativní emocí - obojí (+ i - ) je v nás zároveň.

3. Spokojenost se životem v dlouhodobém pohledu (např. v manželství)

Alternativní termíny: life satisfaction, subjective wellbeing. Good quality of life, spokojenost se životem, kvalita života...

Jde o dimenzi: poklidnou radost oproti životnímu smutku

Co má vliv na náš pocit štěstí?

Okolnosti ... OK ženatí, mají rodinu, jsou zaměstnáni a mají zajímavou a prestižní práci, mají dobré výdělky a jsou dobře vzdělaní.

Objektivní faktory jen trochu - slabě ovlivňují pocit štěstí - např. peníze.

Dtto práce OK: je zajímavá, je výzvou pro nás, jsem v ní autonomní, dostávám zpětnou vazbu, úkoly jsou relevantní mým schopnostem, s výsledkem práce se identifikuji

Dtto zdraví. Jde však o osobní - subjektivní hodnocení zdravotního stavu - to je rozhodující. Jak se člověk cítí.

Sociální vztahy. Osamělost a opuštěnost jsou minus.

Paradox: šťastnější jsou často lidé s objektivně horšími podmínkami.

Platí: Štěstí a spokojenost je relativní - závisí v prvé řadě na našem očekávání a na našich standardech. Šťastný je člověk, když realita se blíží tomu, co daný člověk si přeje a očekává. Čím méně si přejete, tím je větší naděje na to, že budete šťasten. VCD: Udržovat svá očekávání na nižší úrovni.

Přesah -Pojetí smysluplnosti života nadřazené dílčím aspektům

Je možno se domnívat, že nad těmito dílčími zaměřeními života (na lásku, práci, identitu a štěstí) existuje ještě vyšší dimenze, jejíž rozměr může být Já - Ty. Ta pak určuje, zda se tato dílčí zaměření budou klonit spíše k já - egocentrismu nebo k altruistickému pólu (ty či Ty).