Teologie lásky

Máme-li vyjádřit, oč jde v křesťanství, pak není výstižnější formulace odpovědi, nežli je ta, která je v Janově evangeliu. To odpověď vyjadřuje jednoznačně: Bůh je láska (I.Jan 4,8). Co se tímto výrokem rozumí, o tom se hovoří, píše, diskutuje. Nejen to. Jsou o tom moudré knihy, které např. srovnávají pojetí lásky typu agape s láskou typu eros atp. Protože se jedná o klíčový pojem v křesťanství, jsme vděčni každému, kdo se nám pokusí říci, co z bible vyčetl o tom, o čem zpívají naše děti např. v písni Pán Bůh je láska....

V polovině května zavítal do Prahy výrazný teolog - profesor Miroslav Volf z Yale university ve státě Connecticut v USA, jehož doménou je dogmatika. Byla to jeho již druhá cesta do Prahy v tomto roce. O té první jsme již v ET -KJ psali. Jako téma své přednášky na evangelické teologické fakultě KU 16.5. 2002 si vzal právě teologii lásky. Přesněji: své téma nazval Být jako Bůh a teprve v závěrečné části přednášky prozradil, že se jedná v jádru o teologii lásky. Již v úvodu však naznačil, že mu jde o spojení dvou proudů teologického myšlení: toho, který staví do středu spravedlnost, a toho, kterému jde o etiku ctností. Upozornil též, že za prvořadé ve studiu daného tématu považuje to, co Pán Bůh dělá, co zamýšlí a co v našem životě hodnotí. To prozrazuje Boží charakter. V našem životě pak to, co my děláme, ukazuje, zda zde jde o harmonii nebo nesoulad s tím, jak se Pán Bůh projevuje - a jak ho poznáváme v bibli.

M.Volf naznačil tři základní biblické charakteristiky Boží lásky: štědrost, smíření a identitu (totožnost). V první dimenzi lásky (štědrosti) podtrhl štědrost jako milost projevenou k těm, kteří jsou v existenciální nouzi, v nebezpečí ztráty smyslu života či v chaosu při hledání odpovědi na otázku jak žít. V této situaci Boží láska dává svobodně (z vlastní vůle, ne na příkaz či za zásluhy) a neočekává splacení dluhu (i když platí, že ten, kdo nevrací, přestane dostávat).

Smíření se vztahuje k pomoci - k pomoci nám všem v naší vlastní bídě - v naší neschopnosti lásky, k našemu přílišnému zaměření na sebe sama (hříchu). Z vlastní vůle se Pán Bůh rozhodl poskytnout nám všem smíření se sebou. Tento projev nás vede k pokoře a pokání - ne z povinnosti, ale ochotně a z dobré vůle. Cena za toto smíření nebyla malá. Stála život Pán Ježíše Krista. A i pro nás následování jeho příkladu i v mezilidských vztazích toto smíření není lacinou záležitostí. Proč? Protože láska předchází spravedlnost, ale nevyřazuje jí ze hry. Smířit znamená tak i učinit zadost spravedlnosti. K tomu nás Boží láska motivuje.

Identita. Třetí charakteristikou křesťanské lásky je podle M. Volfa to, že určuje naší totožnost, tj. dává odpověď na otázku Kdo jsi? To, že je Pán Bůh štědrý a že vede ke smíření, to určuje, kým je - kdo je to. Tato identita je dána vztahem - u Pána Ježíše Krista jeho vztahem k Otci - jak ji ukazuje např. Janova 17. kapitola. Nejen to. Vede k rovnosti. Před Boží tváří jsme si všichni rovni. Dává našim vztahům k druhým lidem dynamiku a je orientována na společenství. Kde láska panuje, tam toto společenství pulsuje