Kdy je člověk šťastný?

Letory a hudba

Spiritualita a religioznost pacienta

Jaro Křivohlavý

 Psychologie chronické nemoci aneb

Proměny  lásky v prvních 50 letech manželství

Když jsem hrál v době dospívání na housle „Lásko, Bože, lásko…?“,  hrál jsem to na všech čtyřech struhách a ve všech polohách. Vibráto při tom dosahovalo maximální frekvence i intenzity. Tak se mnou emocionálně cloumala představa lásky. Když se potom mládež přidala a zpívali to všichni, díval jsem se do jejich očí. I když je přivírali, bylo znát, že se prolamují do říše blahé předtuchy. Bylo to očekávání něčeho, co přesahuje vše, co dosud zažili.

Dosavadní přístup k otázkám zvládání stresu vcházel z pojetí relativně dobře zdokumentovaného vztahu mezi kognitivními a emocionálními jevy v naší psychice – přesněji: z pojetí dominantního vlivu kognitivní sféry na sféru emocionální. Z toho vyplývaly i postupy charakterizované tím, že změnou v oblasti kognitivní je možno dosáhnout změnu v oblasti emocionální, tj. podle obvyklé terminologie „restrukturovat emocionální život člověka.. Řečeno jinak“změnou myšlení je možno změnit emoce“ Poslední době se však ukázalo, že toto pojetí je možno, ba třeba doplnit druhým a to nejméně důležitým zjištěním.

Negativní emoce jsou úzce spojeny se zcela specifickými fyziologickými změnami. Když se kupříkladu dostaneme do situace ohrožení, prožíváme strach a naše tělo se připraví na to, co dělat, abychom přežili – například k útěku. U kladných emocí tomu je jinak: fyziologické změny sice nastávají, nejsou však zdaleka tak specifické.

V posledních letech - na začátku třetího tisíciletí - jsme v psychologii svědky zvýšeného zájmu o otázky smysluplnosti života.

Jsou svátky a svátky. Uprostřed všech možných svátků se v civilním životě setkáváme i se svátkem práce. Co s tím?

Přicházíme-li do styku s pacientem a jde-li nám o to, abychom u něho respektovali nejen jeho tělesnou a psychickou, ale i duchovní stránku jeho osobnosti, klademe si tak otázku po jeho spiritualitě.