Prof. Jaro Křivohlavý

Řekne-li se „informace" je nám jasno, že jde o téma, které se dnes studuje na vysokých školách technického směru. Jde při tom o elektronickou formou zakódované, přenášené či zpracovávané informace.

Psychologické studie ukazují, že pocitu životní spokojenosti napomáhají konkrétně definované, splnitelné, generativní cíle. Naopak mocenské, rozporuplné či příliš abstraktní cíle způsobují, že se člověk moc dobře necítí.

Obavy a strach nebo kladné přijímání konečnosti vlastní existence? A s jakými osobnostními vlastnostmi se tyto postoje pojí? Na tyto otázky se snaží odpovědět psychologický výzkum.Průměrná délka života se prodlužuje, množství starých lidí ve společnosti stoupá. Mnozí začínají mít obavy: uživí ti, kteří pracují, ty, kteří mají v životě své již odpracováno? Na druhé straně ale lidé stále umírají. Nezměnitelnému faktu konečnosti života čelí každý z nás. Odcházíme všichni – někteří dříve, jiní později. Někdy si to uvědomujeme zřetelněji, jindy nám to zahalí každodenní starosti. Když nám v nedávné době odešli tři z výrazných psychologů – Zdeněk Matějček, Libor Míček a Vladimír Hrabal – byla to chvíle, kdy se otázky tohoto druhu prodraly do vědomí. A za této situace je na místě podívat se, co nám psychologické výzkumy říkají o tom, jak to vypadá v psychice pacientů ante finem (před koncem života).

O utrpení pokročile nemocných v akutní nemocnici z pohledu psychologa. V čele tématu stojí slovo „utrpení“. Co se jím rozumí? Obecně se utrpením rozumí trápení, strádání a obraz bídy. Jinak pak tělesné a duševní bolesti, které toto vše doprovází. Toto utrpení může být krátké nebo dlouhé, lehčí nebo těžké. Může být i žalostné a děsivé. V psychologické terminologii je utrpení často spojováno se stresovým stavem, přesněji s distresem – negativně vnímaným stresem.